Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 16

Převalím se na druhý bok a zaskuhrám, když zjistím, že všechny svaly v mém těle protestují.

Nevěnuji tomu ale přílišnou pozornost a snažím se znovu usnout, dokud jsem ještě v polospánku. Cítím se nehorázně unavený.

Rychlé kroky ozývající se jakoby z jiné místnosti mě ale nenechávají upadnout do spánku, ba mě nutí k bdělosti.

Promnu si oči a pomalu se na posteli se zívnutím posadím.
Zamračím se. Zapáchám, jako kdybych se nějakou tu chvíli pořádně neosprchoval.

Vytřeštím oči, když mi pohled padne na mé nahé tělo pod přikrývkou ulepené od potu a nějaké bílé tekutiny, která vypadá přesně jako-

Pane bože.

S rozvzpomínaním dalších a dalších faktů a podrobností se mi začíná třást celé tělo a tvář mi začnou smáčet slzy.

Nejsem panic, já- nemůžu tomu uvěřit. Když si vzpomenu, čeho všeho jsem byl pod vlivem heatu schopný, tváře mi jenom hoří.

Prosil jsem alfu, ať si mě tvrdě vezme. Nebránil jsem se. Užíval jsem si to.

Jediné co chci, je skopnout ze sebe tu přikrývku zašpiněnou od několika dávek spermatu a převléct se do něčeho čistého, dát si sprchu.
Jsem ale úplně paralizovaný. Pohledem hypnotizuji dveře a nemůžu se nijak pohnout. Ta přikrývka je navíc to jediné, co mě teď zakrývá.

Cítím se tak špinavě. Mezi stehny cítím jak jsem se ještě včera samolubrikoval a je mi z toho na zvracení.

Pár vzlyků opouští mé vysušené hrdlo a já si složím hlavu do dlaní.

Co na tohle řekne maminka? Sestry? Nechal jsem se dobrovolně ošukat od alfy a ještě ji o to prosil.

Hlava mi třeští. Nemůžu se soustředit na žádnou jednotlivou emoci, je to jako kdyby se střídali v rychlém sledu a nedali mi šanci se uklidnit.

Vzpomínka na silnou bolest na pomezí krku a ramene mě zarazí.
Pravou rukou, která se mi neuvěřitelně třese si pomalu přejedu po krku a když si nahmatám strup, nemůžu tomu uvěřit.

Ne, já nemůžu být označený.
Nehledně na mé třesoucí se nohy a nahé tělo vstanu a rozeběhnu se do koupelny, kde se mi pohled znovu zamlží slzami, když na mém krku spatřím značku se zaschlou krví.

Když se ji dotknu, jako by byli všechny emoce ještě silnější a já se oproti tomu všemu cítím naprosto bezmocný.

Začnu se snažit pořádně se nadechnout, aby se mým plicím dostal teď tolik potřebný kyslík, ale spíše se jenom zalykám svými vlastními vzlyky.

Já jsem označený. Patřím alfě.
Tyhle dvě věty si přehrávám pořád dokola a nemůžu uvěřit, že je to realita.

"Ch-chci s-se probu-dit, pro-prosím."
Vzlyknu a silně k sobě stisknu víčka s přáním, aby tohle všechno byl jenom hodně špatný výmysl mého podvědomí.

Když se ani po hodné chvíli, kdy nahý stojím v koupelně nic neděje, cítím se ještě hůř.

Třesoucíma rukama kolem sebe obmotám první ručník, který uvidím a jdu se znovu posadit na kraj postele.

Slzy mi neslyšně skrápí tvář a já nevím, jak dlouho tenhle nápor ještě budu muset snášet.

Trhnu sebou, když z vedlejší místnosti znovu uslyším kroky. Dveře jsou pootevřené na škvíru, nezavřené.

"Já vím Zayne! Kurva!" Zakřičí Styles, ale poté se trochu ztiší, jako kdyby si uvědomil, že jsem ve vedlejším pokoji.

Neslyším nikoho dalšího, což musí znamenat, že s někým telefonuje.