Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 15

~Harry~

Už jsou to dva dny od toho, co jsem Louisovi vysadil supresiva.
A ne, vůbec se kvůli tomu necítím jako nějaký doktor.

Párkrát jsem se sám sebe zeptal, jestli tím nepřekračuji pomyslnou hranici, ale určitě se to jeho matce bude vysvětlovat lépe, než kdyby se supresivy přiotrávil.

Něco jsem si o supresivech našel a i když je to tak slabá droga, že to skoro nikdo za drogu nepovažuje, přeci jenom je to droga.
Droga, na které se dá vybudovat závislost a ano, pár takových případů už se prý našlo.

Také si nejsem úplně jistý jestli Louis dosud trávil nějaký ze svých heatů bez supresiv, protože od té doby co mu poslední zbytky supresiv vyprchali z oběhu, jeho heat se stal velmi... silným.

Když se probudil, netrvalo dlouho a z pokoje se začali ozývat vzrušené steny a zmučené nářeky.
Není to ale nic, na co bych nebyl zvyklý.
Ať už to byli problémové omegy ubytováné u mě díky jejich bohatým rodičům a nebo omegy, jímž jsem přišel atraktivní a nezůstalo to jenom u osahávání.

Když si vzpomenu na prozatím marné pokusy vědců vyvinout lék, který by pomáhal alfám při rutu stejně, jako supresiva omegám, musím se zasmát.
Alfy narozdíl od omeg tudíž nemají na výběr a rutem si projdou tak i tak.

Při zmínce rutu si uvědomím, že můj vlastní není až tak daleko a už na sobě začínám pociťovat lehké náznaky.

Včera navíc nejspíš Louis začal pořádně vnímat moji bytem prosycenou vůni, takže se ke sténání přidalo i volání mého jména a prošení mě o pomoc.

Nebudu si nic nalhávat, blíží se mi rut a mojí alfě to dělá jenom dobře, ale moje racionální uvažování se naštěstí ještě nevypařilo, takže o Louisovi smýšlím pouze jako o mém dalším klientovi.

Zakroutím nad sebou hlavou. Při ranním běhu si mám pročistit hlavu a ničím se nezaobýrat, ale dneska jako kdybych měl hlavu přeplněnou myšlenekami a nešlo to.

Naposledy oběhnu pár posledních stromů a po cestě a za pravidelného dýchání pokračuji až k východu z parku.

Těsně před východem si ale uvědomím, že počas rutu se mockrát neproběhnu a proto se otočím a rozhodnu se si trasu domů trochu prodloužit.

Snídani jsem Louisovi už dal, proto jsem si také přivstal.
Divím se, jakou má ta omega výdrž, protože většinou už od brzkého rána slyším zvuky vzrušení značící omegy bělost.
Tohle ráno naštěstí ale ještě spal, takže jsem ho nemusel zbytečně provokovat mým pachem.

Jeho pokoj teď pokaždé zamykám, dříve když jenom spal jsem to totiž nepovažoval za takovou nutnost.

Když se blížím k mému bytu, začnu zpomalovat, až nakonec přejdu do rychlejší chůze.

"Dobrý den, pane Stylesi!" Pozdraví mě Olivia, recepční se kterou občas prohodím pár slov.

"Dobrý den, Olivio!" Oplatím ji pozdrav a začnu vyšlapávat schody do mého patra.

Lehce odemknu dveře do bytu a ušklíbnu se když uslyším vzdychání a zběsilé lapání po dechu.
Hned zamířím k oknu, které dokořán otevřu.
Nerad to přiznávám, ale pach omegy v heatu prosakující celým bytem mé alfě nedělá moc dobře.