Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 25

Tiše zakňučím, když při probuzení zjistím, že jsem v posteli sám.

Unaveně otevřu oči, abych se opravdu ujistil, a opravdu, už na druhé straně neleží tělo alfy, nýbrž pokrčená přikrývka.

"Ha-Harry?" Zavolám pořád nakřáplým hlasem z včerejšího breku, nezvedajíc se z postele.

Zaposlouchám se a kromě toho, že se neozve žádná odpověď, v celém pokoji není slyšet nic jiného, než můj vlastní dech.

S vypětím všech sil se tedy na posteli posadím a po chvíli, co si protřu unavené oči, těžko říci jestli z breku, nebo špatného spánku, se rozhlédnu po prázdném pokoji. Opřu si hlavu o čelo postele a ještě na chvíli si zavřu oči.

Bůh ví, kde je asi Harry.
Modlím se, aby to mezi námi nebylo po včerejšku trapné. Nemůžu si pomoct, ale malá část mě si myslí, že sled včerejších událostí byl vlastně skvělá příležitost jak pobýt v náruči zelenooké alfy.

To ale nic nemění na tom, že bych byl radši, kdyby se nic z toho nestalo. Kdyby nedošlo k žádnému setkání s tátou/Markem, nic bych se nedozvěděl, neutekl bych do parku, kde se díky mému nesmírnému štěstí objevil Nick s jeho kamarádíčkem.

Trhnu sebou leknutím, když se místností ozvou vibrace telefonu.
Pohled mi ihned padne na Harryho mobil položený na nočním stolku.

Nechávám ho vibrovat s tím, že mi do Harryho hovorů a kontaktů nic není a rozhodně by mě nepochválil, kdyby zjistil, že jsem s jeho telefonem jakkoliv manipuloval.

Po nějaké době vytrvalého brnění mobilu zvuk utichne a já se rozhodnu, že se pouze podívám, kolik je hodin, jelikož v pokoji nejsou žádné hodiny.

Posunu se na kraj postele a svěsím nohy dolů. Stlačením centrálního tlačítka zjistím, že za chvíli bude půl deváté.

Nedopatřením mi zrak sklouzne i k oznámení, říkající, že se uživatel Mrs. Tomlinson snažil dovolat už osmkrát.

Bolestivě se při tom zjištění kousnu do rtu a chvíli zapřemýšlím.
Mark už určitě řekl mamce o tom, co se stalo v restauraci.

Chce mi to snad nějak ospravedlnit?
Podat vysvětlení? Protože zatím jediná věc, která se zdá více než jasná je, že mi lhali.

Když se mobil znovu rozvibruje se jménem mojí mamky na displeji, mám chuť hovor zvednout a žádat vysvětlení. Mám na to přeci jenom právo.

Vezmu mobil do ruky a sleduji zelené kolečko, sloužící k přijmutí hovoru.
Musím se kousnout do jazyka.

Chci být předci hodná omega.

Projede mi myslí a když se chystám mobil odložit zpátky na stolek a nechat ho být, uslyším prásknutí dveří a tichou nadávku vycházející z malé předsíně navazující na pokoj.

Překvapením mi vypadne mobil z ruky a dopadne na zem, která je k mému velkému štěstí pokryta kobercem.

"Louisi?" Ozve se Harry po tom, co uslyší ránu.

Rychlostí blesku mobil zvednu a pro jistotu ho otočím, abych se podíval, jestli je displej opravdu v pořádku.

Úlevně vydechnu, když zjistím, že žádné trvalé škody to nejspíš nebudou, ale hned nato strnu, když uslyším alfy hrubý hlas.

"Louisi? Co to děláš s mým telefonem?" Když se otočím čelem k mračící se alfě, která mi do teď stála za zády, uvidím sportovně oblečeného Harryho a mám chuť se plácnout do čela.
Mohlo mi dojít, že byl pouze běhat, tak, jako to dělává každé ráno.