Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 13

Včera jsem díky Niallovi usínal s úsměvem na tváři a dobrá nálada mi naštěstí přetrvala i do dnešního dne.

Nevím jestli je moc troufalé nazývat toho irského blonďáčka svým kamarádem, když se známe takhle krátce, ale vzhledem k tomu, že jsem si s ním rozuměl i přes náš věkový rozdíl pěti let, to tak beru.

Povídali jsme si o všem možném.
On mi povídal o Liamovi a Jamesovi a já jemu na oplátku o mé rodině.
Když přišel Styles a oznámil nám, že už je pozdě a Liam s Niallem odjíždí, nechtěl jsem ho pustit.

Ni mi ale slíbil, že nás ještě určitě s Liamem navštíví a není to tedy naposledy, co se vidíme.

Styles se zdál taky šťastný a dneska mi dal dokonce celý den volno, protože byl s mým včerejším chováním spokojený.

Je krátce po obědě a já se tady začínám pomalu užírat nudou.
Jsem jenom zavřený v mém pokoji a tady se toho opravdu nedá moc dělat.

Vzpomenu si na můj první den tady, kdy mi Styles ukazoval "jeho osobní společenskou místnost".
Zatím jsem tam ani jednou nebyl a i kdybych si tam měl jenom půjčit nějakou pitomou knihu a jít zpátky do pokoje, bylo by to lepší, než tady dál ležet.

Zvednu se tedy z postele a šouravým krokem se rozejdu k onem dveřím.

Už se chystám vzít za kliku, ale na poslední chvíli se zarazím a zaposlouchám se.

Z místnosti se ozývají tóny kytary, které pospolu nezní vůbec špatně.

Potichu otevřu dveře a nakouknu dovnitř. Styles sedí uprostřed místnosti na klavírní stoličce a vybrnkává na kytaru.

Nepoznávám v tom žádnou mě známou skladbu, ale je to opravdu poutavé.

"Potřebuješ něco, Louisi?" Prohodí Styles a dál vybrnkává na kytaru mě neznámou melodii.

"Ne, jenom už jsem se začínal nudit, tak mě napadlo, že bych mohl jít sem."
Vysvětlím mu příčinu mé přítomnosti a dál postávám u dveří.

"Jestli budeš potichu, tak se posaď."
Pokyne k nedalekému křesílku.

Přikývnu a v tureckém sedu se posadím do křesílka.

Styles po chvíli vybrnkávání začne potichu zpívat.

Tu písničku neznám, ale zní to opravdu dobře.

Jedno se mu musí nechat. O tom, že má talent se nemusí diskutovat.

Když písnička skončila, začal hrát jinou melodii a po chvilce přidal i text.

Bylo to pěkné. Strávili jsme takhle zbytek odpoledne a já byl rád, že se to pro jednou obešlo bez zbytečných řečí.

***

Druhý den mi Styles oznámil, že dneska nás čeká takové menší zpestření.
Vůbec nevím co tím myslel, ale podle jeho instrukcí na něj čekám na sedačce v obývacím pokoji.

"Takže Louisi, dneska tě čeká souhrnný test z etikety a postavení ve společnosti, kde si ověřím tvé znalosti a poté se můžeme s programem posunout zase dál." Jakmile to dořekne, podá mi složku s papíry a propisku.

"Vždyť je toho tolik..." Povzdechnu si nad počtem papírů, které budu muset vyplnit.

"Čím dříve začneš... Však to znáš." Uškrne se.