Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 29

V nemocnici chci ještě něco dodat, ale když se nadechnu, zatmí se mi před očima.

Jako kdyby jsem cítil neskutečné množství různých lidí. Alfy, bety i omegy. Všechny pachy dohromady jsou krajně nepříjemné a štiplavé.

Zpanikařím a snažím se i přes mžiky, které mi brání v čistém pohledu spatřit Harryho, nebo se alespoň něčeho chytnout.

"H-Harry!"

Když pomalu ztrácím balanc, cítím jak mě paže alfy zachytí a vedou nejspíše ven.

Když se mohu konečně nadechnout čistého vzduchu, černá barva blikající mi před očima začne mizet a přejde mě i celková závrať.

V očích se mi objeví slzy a cítím, jak se mi svižně nadzvedá hrudník a divoce buší srdce.

"Hej, podívej se na mě. Jenom dýchej." Řekne alfa a stále mě podpírá za ramena.

"Co se stalo?" Zašeptá Harry, když se mi zpomalí dech a v pěsti přestanu křečovitě svírat lem jeho košile.

"Ne-netuším. Moc lidí, moc pachů." Zamumlám a pro jistotu si překryju nos dlaní a hlavu si opřu o jeho rameno.

"Musíme se na to někoho zeptat. Už je to v pořádku?" Zeptá se starostlivě alfa a utře mi stále vlhké tváře.

"Hm." Kývnu, ale setrvávám pořád v té samé pozici. Snad nemusím zmiňovat, že je to více než pohodlné.

Alfa mě pomalu odvede k lavičce před budovou a posadí se se mnou.

"Mám nápad, počkej tady, kdyby se ti zase udělalo špatně, zhluboka dýchej. Za chvilku jsem zpátky." Slíbí mi v rychlosti alfa a s mým souhlasem odběhne za roh.

Za chvíli se opravdu vrátí, i s bílou krabičkou a láhví vody v ruce.

"Co to je?" Zmateně koukám na alfu, jak z krabičky vytahuje nosní sprej proti rýmě.

"Nejdříve se napij." Podá mi vodu, kterou s vděčností přijmu a osvěžím se.

"A tohle je silný mintový nosní sprej. Dávám ho omegám, kterým nesedne můj pach. Mint přebije ostatní pachy a nic neucítíš." Vysvětlí alfa a podá mi lahvičku.

Chvilku ji nevěřícně pozoruji a převaluji v dlani než usoudím, že za pokus to stojí a sprej si pečlivě nastříkám do nosu.

Díky šimravému pocitu dvakrát kýchnu a poté zjistím, že měl Harry pravdu. Necítím nic. Ani jeho pach a ani žádné jiné. Svěží pocit v nose je nezvyklý, ale dá se vydržet.

Poděkuji mu a my tak znovu, teď už bez komplikací, míříme do útrob nemocnice.

Je zvláštní nic a nikoho necítit, ale je to rozhodně lepší, než předtím.

Na recepci se Harry chce zeptat pracující bety, nejspíše sestřičky u počítače, ale dříve než se tak stane k nám dolehne pronikavý hlas alfy v plášti.

"Harry!" Naproti k nám dlouhou chodbou nonšalantně kráčí Zayn.

Zelenooká alfa hned změní směr a rozejde se k Zaynovi, kterého rychle obejme, než mu dá pěstí do ramene.