Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 7

Když vejdeme do oné poslední místnosti, sbírám čelist až někde na podlaze.
Tohle jsem opravdu nečekal.

Místnost je úplně vytržená z celého kontextu apartmánu. Místo luxusně zařízené místnosti, se právě nacházíme v obrovském staromódním sále.

Celá jedna stěna je stejně jako v obývacím pokoji prosklená a místnost je výrazně provoněna skořicí. Působí na mě klidným a domácím dojmem, narozdíl od zbytku apartmánu, který vypadá spíše jako postaven pro to, aby ostatní měli co závidět a obdivovat.

V levém vzdálenějším rohu je podlaha pokrytá červeným kobercem, na němž stojí kulečníkový stůl, na kterém spočinu pohledem jako první.

Vždycky mě kulečník fascinoval. Viděl jsem ho zatím jenom ve filmech a seriálech, ale vždy jsem si to chtěl vyzkoušet. Nehledně na to, že je to sport pro alfy a jediná úloha omegy v kulečníku, je stát a tiše podporovat svou alfu.

Podél té samé stěny blíže k nám, se nachází velká knihovna, která pokrývá většinu stěny a pyšní se dobře vypadajícími a zachovalými tituly.

Zhruba ve prostřed místnosti stojí za zmínku i obrovský černý klavír, který rozhodně nestál málo.

Podél kousku prosklené stěny se vyjímá pár křesílek a pohovka, která s nimi samozdřejmě ladí.
U křesílek se nachází i stoleček, na kterém je postavena ozdobná skleněná láhev s nějakou draze vypadající nahnědlou tekutinou a pár sklenic.

Celá místnost byla jistě stejně, ne-li dražší než ostatní místnosti v apartmánu. Byla ale zařízena více osobitěji a silný pach alfy vedle mě pokrývající celou místnost mi prozrazuje, že zde nejspíš tráví hodně času. Následující slova alfy mi moje tvrzení jenom potvrdí.

"Tohle je něco jako moje osobní společenská místnost." Uchechtne se Styles nad svým vysvětlováním.

"Trávím zde hodně času a proto si jsem jistý, že by jsi časem stejně přišel na to, co je to za místnost. Můžeš sem také chodit, ale byl bych radši, kdyby jsi svůj volný čas trávil ve svém pokoji. Když se mne zeptáš, můžeš si odtud půjčit i nějakou knihu. Na klavír a na kulečník prosím nesahej." Poukáže na již zmíněné věci.

Poté co přikývnu, jakože rozumím, se vydáme zpátky do obývacího pokoje.

"Pro nás oba bude teď nejlepší jít se provětrat. Připrav se a za deset minut se sejdeme v předsíni. Během toho, co budeme venku ti popíšu, co od tebe budu očekávat a nějak ti přiblížím, jak tady budou tvé dny vypadat." S tím se Styles otočí a rozejde se směrem ke své ložnici.

***

Když se Stylesem opouštíme bytový dům, pohledem nás vyprovází recepční i ochranka. Jsem z toho trochu nesvůj, ale nedávám na sobě nic znát.

Lehce svítí slunce, ale teplota vzduchu je trochu chladnější a proto jsem rád, že jsem si zvolil dlouhou mikinu, která je pro toto počasí přímo ideální.

Alfa vedle mě se beze slova rozejde doprava a já jsem nucen ji následovat.
Vzhledem k tomu, že je asi o hlavu vyšší a má tím pádem delší nohy než já, s ní mám problém udržet krok a občas musím trochu popoběhnout.

Nestíhám se ani rozhlížet kolem, protože držet se Stylesova tempa a zároveň dávat pozor na ostatní lidi, kterých tady není zrovna málo, na ulici se zdá jako nemožný úkol.

Párkrát přejdeme silnici a když alfa vedle mě konečně zvolní své tempo, podívám se, kam jsme vlastně došli.

Jsme na začátku obrovského parku, který díky slunečním paprskům dává jasně na obdiv svoji zdravě zelenou barvu. Kolem nás je spousta stromů a podél cesty, po které jdeme, jsou i občasné lavičky, na kterých lidé odpočívají a užívají si slunečného dne. Chvilku mi trvá, než mi dojde, že se právě nacházíme v Londýnském Hyde parku.