Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 36

"Liame?" Zamumlám, vyveden z míry poté, co za dveřmi najdu Liama, chystajícího se zazvonit na zvonek. Netrvá dlouho a zjistím, že za ním stojí i Niall.

"Omlouvám se, ale docela pospíchám na další schůzku, tak jestli bych mohla-," Protáhne se úřednice mezi nově příchozími s trapným zakašláním a s posledním rozloučením mizí ve výtahu.

Cítím za mnou přítomnost dalšího těla, jak se Louis snaží stavět na špičky a vidět, co se děje zpoza mých zad.

Liam sleduje jak se zaklapnout dveře výtahu a pak se se starostlivě svraštěným obočím otočí čelem k nám a Nialla postaví po svém boku.

"Měli jsme starost. Nepsal jsi, nevolal a když jsem ti poslal fotku Jamese, přišlo mi na to: Ne Gemmo, všechno je v pořádku. Neměj starosti!" Naznačí Liam zamračeně uvozovky ve vzduchu a já mám chuť dát si pěstí. Alespoň to vysvětluje opakující se hovory mé sestry.

Oči mi hned spadnou na skoro ploché břicho blonďaté omegy a snažím se si vybavit, kdy mi zpráva o narození miminka přišla.
Vzdám to ale, když jsi uvědomím, kolik zpráv a e-mailů jsem za poslední týdny řešil.

"Já-." Frustrovaně vydechnu a chystám se vytáhnout z rukávu nějakou chabou výmluvu, když v tom se Niallovi oči rozšíří a ústa samovolně pootevřou šokem.

Sakra, jasně že nevědí, že jsme s Louim mates. Nikdo z mých přátel kromě Zayna to neví. Vlastně ani má rodina. Tss.

"Kde je?" Zeptá se dychtivě Niall a když se ho Liam chce zeptat, co tím myslí, konečně mu také dojde, na co jeho mate cílí.

"To mě po-." Zamumlá si pro sebe Liam a nasaje do plic další vzduch, aby se ujistil, že ho jeho smysly nešálí. Já se na chvíli cítím dotčený, ale není se čemu divit. Najít si omegu jsem ještě nějakou tu dobu neplánoval.

"Nialle?" Zvolá Louis za mnou, pořád krytý mým vlastním tělem.

Niall mě v té chvíli lehce odstrčí z cesty a já se musím chvilku pozastavit nad mou alfou, naznačující mi, že se nám nelíbí, když se k nám omega takhle chová a připomenout si, že Niall je Liamův mate, tudíž můj kamarád. Spolknu tedy svojí hrdost a ustoupím z cesty, odhalující tak i Liamovi Louise se zvědavě zářícíma očima.

"Já to věděl!" Zakření se blonďatá omega od ucha k uchu a zatahá Liama za rukáv. "Říkal jsem ti to." Dodá ještě s vševědoucím úsměvem.
Než Liam stihne omeze něco říct, zklidnit ji trochu, už je u Louise, který se nachází v rozpacích a proto vydá jenom slabé: "Ahoj."

"Musíš mi všechno říct! Jak jste se k tomu dostali? Bylo to-." Nedokončí Niall chrlit na zaskočeného Louise, než ho jeho mate přeruší: "Nialle!"

Zamračím se, když vycítím omegy lehký diskomfort, ale hned se mentálně okřiknu, ať si hledím svých vlastních pocitů.

"Harry nám nejdříve dluží vysvětlení." Nadzvedne Liam obočí, jako kdyby mi dával šanci se nějak ospravedlnit.

Zatnu zuby, protože mě unavuje, s kolika věcmi se musím zrovna teď potýkat. Jakkoliv moc mám Liama a Nialla rád, nejradši bych zaklapnul dveře a dělal, že nejsem doma.
Dobře jsem se nevyspal už několik týdnů a mám pocit, že když to takhle bude pokračovat, brzy mi praskne hlava.

Zmohu se jenom na: "Pojďte dál, nebudeme to řešit ve stoje." Zaklapnu za nimi dveře a promasíruji si na chvíli spánky, protože migréna je teď to poslední, co bych potřeboval.

Liam s Niallem si dělají pohodlí na sedačce, zatímco na mě čeká Louis, s bolestivě skousnutým rtem mezi zuby.

Měl by to přestal dělat, než si ret protrhne, pomyslím si, než zatřesu hlavou, abych tyhle myšlenky vyhnal z hlavy a usměji se na něj, doufám že uklidňujícím úsměvem.