Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 8

Šel jsem dva metry za Stylesem a modlil se, aby jsme se do jeho bytu dostali co nejdříve a já se neztratil uprostřed Londýna.

Vypadá naštvaně, takže doufám, že ode mne nečeká něco jako omluvu, protože on je přeci ten, kdo se ptal na tak citlivé téma. Nic mu nedlužím.

Musel tušit, že je mi krajně nepříjemné o tom mluvit, ale ne, on ode mě očekává i odpověď.

Ani si neuvědomuji, jak naštvaný jsem. Je to alfa, takže může všechno, že? Prý: "Chovej se.". To je jak na nějakého neposlušného psa. Nesnáším, když se někdo chová nadřazeně. Ať už je to Grimshaw nebo kdokoliv jiný.

Chápu, že alfy jsou ve společnosti výše postavené než omegy, ale nesouhlasím s tím. Je to pokrytecké. Nemůžu dělat určité sporty, nemůžu si nechat udělat tetování nebo piercing a to jenom proto, že jsem se narodil jako omega.
To ani nemluvím o tom, kolik vyřizování by bylo potřeba, aby omega letěla do cizí země bez alfy.

Teď s tím ale bohužel nic neudělám.

***

Styles byl tak velkorysý, že na mě dokonce počkal u vchodu a do apartmánu už jsme tak došli spolu.

Vůbec jsem neměl ponětí, kolik je hodin, ale jeho jsem se ptát nehodlal.

"Běž do svého pokoje a vybal si věci. Svačinu dnes mít nebudeš, protože jsi měl pozdější oběd. Já nám jdu vařit večeři, takže budu v kuchyni."
S těmihle slovy mě nechal stát uprostřed obýváku, zatímco se rozešel do kuchyně, aby se mohl dát do vaření.

Pořád mi přijde divné, že jako alfa má rád vaření. Nechám to ale být a rozejdu se do mého pokoje.

Jsem stále dost v šoku z toho, že tady budu spát. Pokoj vypadá opravdu nádherně a ustlaná postel se spoustou přikrývek mě přímo vyzívají k tomu, abych ji vyzkoušel.

Slastně přivřu oči, když skočím do nadýchaných přikrývek a měkká matrace se pod mou vahou prohne.

Chvíli jenom tak ležím a užívám si ticha a klidu, ale pak mi zrak padne na mou cestovní tašku položenou u dveří.

Zmoženě zasténám, když si uvědomím, že bych ji místo povalování se tady měl vybalit.

Po chvilce přemlouvání sám sebe vstanu, tašku položím na postel a začnu vybalovat.

***

Všechno moje oblečení je teď úhledně poskládáné v prostroné skříni a jediné co mi zbývá, je odnést si hygienu do koupelny.

Ani mě nepřekvapuje, že koupelna je prostorná, čistá a vypadá úžasně. Před umyvadlem je velké osvětlené zrcadlo, v levém rohu je prostorný sprchový kout, v pravém rohu je záchodová mísa a je tu dokonce i polička s čistými posklásanými ručníky.

Když si stoupnu před velké zrcadlo, povzdechnu si. Vlasy mi jako vždy trčí do strany a musím si někde sehnat balzám na rty, protože už se na moje rozpraskané rty nemůžu ani podívat.
Také se těším na pořádně horkou sprchu, protože čtyři hodiny sezení v autě přeci jenom nejsou úplně nejpohodlnější.

Alespoň si opláchnu obličej a začnu si vybalovat kosmetiku, která nezabírá ani moc místa. Jak by mohl taky hřeben, šampon a sprchový gel zabýrat hodně místa, že?

"Louisi?" Nahlédne Styles do koupelny. Žádné ťukání. Co kdybych se zrovna převlékal?

"Hm?" Otráveně propojím naše pohledy v zrcadle.

"Umyj si ruce a pojď se najíst." Oznámí mi a zmizí ve dveřích.
Štve mě, že se ke mě chová jako k dítěti.

S protočením očí, které stejně nemůže vidět, si umyji ruce a vydám se do kuchyně.