Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 19

Nutí mě to ale zamyslet se. Jak to, že se mě i Harrymu stalo to samé? Je to snad tím, že jsme se stali mates a něco se pokazilo?

Z myšlenek mě vytrhne jemné zaklepání na dveře.

První se mi na mysl vkradla myšlenka, že je to Harry a mamka, kteří nejspíš dorazili, ale z omylu mě vyvede mladá slečna v bílém s vůní omegy.

"Promiňte, nenechte se rušit, jenom jsem sem přišla uklidit." Usměje se na mě a spolu s košíkem sklízecích potřeb přejde rovnou k posteli, kde začne vytírat podlahu.

"Pardon." Mám potřebu kuňknout na omluvu, protože jsem opravdu nazamýšlel všem ukázat obsah svého žaludku.

"Neomlouvejte se, je to moje práce." Usměje se na mě brunetka, když skončí s podlahou a zvedne se.

"Mohla bych pro vás něco udělat? Možná vám přinést vodu?" Otáže se mě omega těsně přede dveřmi, když si všimne mé prázdné sklenice s vodou.

Přikývnu a poděkuji jí, protože nějaká voda by mi opravdu přišla víc než vhod.

O chvíli později uslyším zvuk dveří, na které se otočím, očekávajíc hnědovlasou sestřičku s vodou.

Místo ní ale pokoj naplní výrazná vůně alfy a já se dívám do očí kudrnaté alfy.

Zběžně si ho prohlédnu a až na nezvykle zmačkanou košili a rozcuchané vlasy si ničeho nezvyklého nevšimnu.

"Kde je mamka?" Zeptám se hned, co si všimnu, že za sebou zavřel dveře a nikdo jiný v místnosti není.

"Čeká venku." Uchechtne se alfa a bez dovolení si přitáhne židli k mé posteli a usadí se.

"Jak to?" Zamračím se na dveře. Myslel jsem, že tu mamka bude taky.

"Nedovolil jsem ji tě navštívit." Vysvětlí krátce alfa a protáhne se.

"Cože?" Pozvednu na něj obočí. Nerozumím tomu.

"Skutečnost, že jsem teď tvoje alfa mi umožňuje rozhodovat, kdo tě může a nemůže navštívit, spolu se spoustou dalších výsad." Vysvětlí Harry.

"Tvoje matka je na mě pochopitelně naštvaná, ale my dva si potřebujeme promluvit a to nepůjde, dokud nám bude pořád stát za..., tedy pokud nás pořád bude rušit." Opraví se rychle a oči mu znovu zabloudí k mé značce.

Ošiji se pod jeho pohledem. Mám chuť si značku zakrýt lemem nemocničního trika, ale neudělám to.

Nervózně si skousnu ret. I přesto, že vím, že by jsme si opravdu měli promluvit, vůbec se mi do toho nechce.

"Začnu, dobrá?" Otáže se alfa a bez čekání na mou odpověď pokračuje.

Já si na nemocniční peřině začnu hrát s prsty, jako kdyby to bylo mnohem zajímavější.

"Ještě jednou se ti omlouvám za způsobené starosti a doufám, že víš, že kdyby se mi nečekaně nespustil rut, nikdy by se nic z toho nestalo." Odmlčí se alfa.

"Doufám, že fakt, že jsme spolu měli sex, a to víckrát než jednou, neudělá věci mezi námi trapné." Zjihne alfě hlas.

Při zmínce sexu a tím pádem připomenutí mého poprvé a následného celého heatu stráveného s alfou přede mnou se mi do tváří nažene červeň.

Nemůžu se ale ubránit myšlence, že jsem se nikdy necítil tak, tak-.
Ten pocit nejde popsat. Cítil jsem se tak dobře, jako nikdy ne. Moje heatem plně ovládnutá mysl mi nedovolovala myslet na následky a všechny moje touhy, o kterých jsem do té doby ani nevěděl, se vydraly na povrch.