Zimní pírka 2019 (HP FF) ✔

2. pírko (James a Severus)

Věnováno Vlkousek_

„Už ani krok, Snape," zašveholil James ve chvíli, kdy ucítil příležitost. Severus akorát kráčel sklepením s nosem zabořeným do knihy, kde kromě nich nikdo nebyl, a on se díky Pobertově plánku a neviditelnému plášti mohl skrýt za jedním z rytířských brnění, jež mělo okolo krku omotanou pruhovanou šálu. Neváhal ani na chvilku, vytáhl hůlku a mířil mu do zad. „Ani nemysli na to, že bys sáhl po hůlce."

„Tomu říkám odvaha, Pottere," ucedil Severus a pomalu se narovnal. Horečně uvažoval, jak se rychle otočit a vyklepnout hůlku z rukávu, aby se mohl bránit. „Zase kletba do zad? Co se stalo, že jsi rovnou nezaútočil? Vyměkl jsi snad?" provokoval, ačkoliv v něm sídlila malá dušička. Nechtěl znovu viset hlavou dolů a ukazovat své spodky. Nikdy se necítil tak ponížený, jako toho dne u jezera. Ten den se v seznamu nejhorších dnů vyšplhal až na vrchol. Nejen, že kvůli ve vzteku pronesené nadávce přišel o svou jedinou kamarádku, ale ještě více ho žralo, že se ukázkou svého zapraného spodního prádla ztrapnil přímo před ním. To ale bylo tajemství, jež nikdy nikomu nehodlal svěřit. Raději všechny nechal v tom, že miluje Lily, které nadbíhal zrovna James.

„Půjdeš se mnou," přikázal James, aniž by se namáhal odpovídat na položené otázky. „Hezky pomalu tak, abych viděl na tvé ruce. Žádné podrazy."

„A proč bych to měl asi dělat?" zavrčel s kapkou zoufalství.

James se přiblížil tak, že mu málem dýchal za krk. Pousmál se, když se Severus zachvěl a ještě víc se naklonil do jeho osobního prostoru. „Protože pokud nepůjdeš dobrovolně, tak tě znehybním a poplachtíš pod neviditelným pláštěm." Na důraz svých slov ho hůlkou píchl do zad.

„Jsi zmetek, Pottere," odfrkl s větší odvahou, než jakou ve skutečnosti cítil. Obklopila ho jeho vůně, jež se ho snažila zlákat falešným pocitem bezpečí, ale s ním se mohl cítit všelijak, jen bezpečně ne. „Kam mám jít? Kde si chceš se svými kamarádíčky užít, že jste na mě čtyři?"

James se na něj natiskl a zezadu mu sebral učebnici z rukou. „Astronomická věž už čeká," zašeptal mu do ucha a rychle se odtáhl. „Tak honem." Zabalil se zpět do pláště a zkontroloval, že jsou chodby stále čisté.

Vánoční prázdniny toho dne akorát začaly a ve škole zůstala jen hrstka studentů. Siriuse, který měl původně trávit Vánoce u něj, nakonec přesvědčil, aby i s Peterem jeli k Remusovi. On sám se vymluvil na školní trest u McGonagallové. Nemohl si nechat příležitost proklouznout mezi prsty jako zlatonku. Jakmile se dozvěděl, že Severus na Vánoce domů nepojede, rozhodl se jednat.

Jejich cesta proběhla mlčky. Severus stejně nedokázal vnímat nic jiného než bušící srdce, které mu tlouklo až v krku a způsobovalo, že mu krev šuměla v uších. Neodvažoval se sáhnout pro svou hůlku, neboť ta Potterova mu stále tlačila do zad. Pohled klopil k zemi, snaže se tak zabránit, aby kdokoliv, kdo by náhodou šel okolo, zahlédl jeho černé oči, jež se plnily neprolitými slzami. Ani si nevšiml, že už jsou na místě, dokud ho James najednou nechytil za hábit na zádech.

„Hůlku." Natáhl ruku před sebe a čekal.

„Ty ses zbláznil," zašeptal Severus.

„Mám tě o ni připravit kouzlem? Tak dělej," zabručel James a jeho hlas najednou zněl unaveně, nad čímž Severus zmateně povytáhl obočí.

Třesoucí se rukou mu ji podal. „Teď už jsi spokojený?" hlesl a ani se už nenamáhal skrýt, jak znemožněný se cítil. Jen doufal, že se před ním nerozpláče. To by snad přeskočil zábradlí.

„Vlastně ne." James poodešel o několik kroků do strany, kde obezřetně odložil obě hůlky na jednu z beden, v nichž se uchovávaly teleskopy. Vrátil se k Severusovi, nekompromisně ho chytil za ruku a odtáhl ho k zábradlí, za nímž mohli vidět jemné poletující vločky, jež ve venkovní temnotě zářily jako bledé diamanty. Ukázal na zem. „Piješ máslový ležák? Máme tu i punč a čaj a dýňový džus –"

„U Salazara, Pottere, co to má být?" ptal se zmateně a ani nezaregistroval, že jeho ruka stále spočívala v té druhé. „Vánoční piknik?" nadnesl hystericky a prohrábl si vlasy, jež pro jednou byly bez mastného povlaku.

Nic mu nedávalo smysl. Na zemi ležela kostkovaná deka, na níž ve sklenici plápolal modrý plamínek a osvětloval zavřený proutěný košík, v němž tušil nějaké jídlo. Vedle toho pak byly vyskládány láhve s vyjmenovanými nápoji, dvě červené čepice s bílými bambulemi a malý balíček ovázaný červenou mašlí. Nechápavě na Pottera zíral a dech se mu zadrhl, když si uvědomil, jak blízko před ním stojí.

„Všiml jsem si, že jsi toho k večeři moc nesnědl, tak jsem si říkal... Požádal jsem skřítky o tvé oblíbené sendviče." Jeho sebejistota byla náhle pryč. „Posadíme se?"

„Ale... Proč?" šeptl a neměl daleko ke zhroucení.

James mu chytil i druhou ruku a pohlédl mu přímo do očí. „Já..." Zhluboka se nadechl, než s nebelvírskou odvahou pevně pronesl: „Chci tě poznat blíž. Mám tě rád. Mám pro tebe dárek. A myslím, že ti bude ta čepice slušet."

Severus poměrně jemně vymanil své ruce z teplých dlaní a o krok ustoupil. Potřásl hlavou a snažil se to zpracovat. Řekl mu, že ho má rád. Co to mělo být? Tohle všechno... Dárek? Co to bylo za novou formu šikany? Byl by tak šťastný, kdyby mu mohl věřit, ale copak to po těch letech ještě šlo? Mohl si snad dovolit doufat, že to myslí vážně?

„Nevím, co to tu na mě hraješ, ale neskočím ti na to," řekl třesoucím se hlasem.

„Nic nehraju. Nevěříš mi? Tak si vem svou hůlku a vem si i moji. Jen mi ji nezlom, prosím, ještě ji budu potřebovat." Zazubil se a sklonil se pro čepice, když se druhý mladík neměl k pohybu. Vpíjel se do očí barvy nejhlubší černě a velmi pomalu mu jednu z nich nasadil, hned poté si vzal druhou. „Říkal jsem, že ti bude slušet, Severusi."

„To určitě," zachraptěl, ale nedokázal přimět své ruce, aby ji sundaly. Ani nohy ho nechtěly poslechnout. Toužil jen slyšet, jak z těch lákavých rtů splývá jeho jméno znovu a znovu.

„Severusi, jsou Vánoce. Dej mi šanci ti to všechno vysvětlit. Prosím." Pohladil ho po tváří a věděl, že má vyhráno, jakmile se opřel do jeho dlaně.

„To bude dlouhé vysvětlování," odtušil, ale nechal se stáhnout na deku, kde se posadili vedle sebe a opřeli o bednu.

„Máme spoustu času," ujistil ho James s úsměvem, chytil ho za ruku a propletl jim prsty. „Punč?"