Zimní pírka 2019 (HP FF) ✔

15. pírko (Harry a Lucius)

Věnováno IvaMAnne.

Lucius na chvilku skepticky hleděl na malou skleněnou lahvičku, kterou našel pod vánočním stromečkem zabalenou v úhledném balíčku převázaném stříbrnou mašlí. Tázavě vyklenul obočí směrem k Harrymu, který se jen potutelně usmál, avšak vysvětlení mu k tomu nedal. Netušil, co od toho má očekávat, když lil vzpomínku do myslánky, ale nervozitu před Harrym nedal nijak najevo.

„Půjdeš se mnou?" pozval ho, protože předpokládal, že je to účelem. Proč by mu ji jinak dával?

„Samozřejmě. Chci vidět, jak se na to budeš tvářit," ujistil ho a Lucius si všiml, že se mu mírně zachvěl hlas. Raději nad tím vůbec nedumal a rychle ho chytil za ruku, než ponořil obličej do mlhavé tekutiny a Harryho stáhl s sebou.

Ocitl se uprostřed nazdobeného Malfoy Manor. Nedokázal skrýt překvapení, jak se k tomu Harry mohl dostat? Pamatoval si ten den, jako by se to stalo včera, ačkoliv už na to po těch letech ani nemyslel. Hlavní sál byl plný lidí, všude se prohýbaly stoly pod vybranými pokrmy, vánoční girlandy visely pod stropem, očarovaná světélka poblikávala v oknech, strom plný skleněných ozdob stál v rohu místnosti a sotva se vešel pod vysoký strop. Sálu dominovalo vyvýšené pódium uprostřed, kde několik párů tančilo za doprovodu živé kapely, jež měla své nástroje rozestavěné před stromkem.

Rozhlédl se, hledaje sám sebe a v podbřišku mu zacukalo, když si uvědomil, co bude následovat. Toto byly první Vánoce po jeho dostudování v Bradavicích. Vánoce, na něž dlouhá léta vzpomínal. Vánoce, kdy ještě nebyl ženatý a mohl si užívat svobodného života, ale i vztahů a radovánek, za předpokladu, že se o tom nedozví jeho rodiče. Pousmál se, když je zahlédl tančit uprostřed pódia a s Harryho rukou stále ve dlani se rozešel směrem ke kraji místnosti, kde se konečně objevil.

Bylo to zvláštní, viděl se o třicet let mladšího, a nemohl si pomoci, aby neporovnal, jak se od té doby změnil. Přibylo mu vrásek, obličej postrádal ty zbytky mladické naivity, jež ještě Pán zla nezničil. Zcela objektivně usoudil, že býval opravdu krásným mladým mužem, kdežto teď už měl dojem, že se mu sotva podobá.

Harry, jako by vycítil jeho myšlenky, ho pevně stiskl. „Teď jsi hezčí, abys věděl."

Lucius se ušklíbl. „Milosrdná lež?"

„Ne," zasmál se Harry, „vždyť zraješ jak víno. Čím jsi starší, tím jsi hezčí. Máš to koneckonců v genech, tvůj táta je taky kus."

„Tos ho neviděl, když měl dračí spalničky," zamumlal, ale povytáhl koutek. Harryho lichocení se mu líbilo.

„Prý vypadají strašně," uznal Harry, „ale i s nimi by ses mi líbil."

Lucius chtěl něco odpovědět, ale místo toho Harryho zatáhl za ruku, protože jeho mladší verze se právě rozešla za mladíkem, který se k němu znenadání přichomýtl. Následovali je až k Luciusově dřívější ložnici, kde na malou chvíli zaváhal, než vstoupili za nimi. Věděl, co bude následovat. Na ten sex se nedalo zapomenout. Už si pořádně neuvědomoval, jak došlo k tomu, že se na vánočním večírku vyspal s mladým mužem, jehož dlouhé černé vlasy jeho mladší verzi akorát lechtaly na hrudi, a domyslel si, že to musel být nějaký lektvar touhy. Merlinžel, když měl možnost to zjistit, povídal si s Harrym.

Jako ve snách hleděl na tu změť končetin na posteli, poslouchal vzdechy, jež se linuly ložnicí a ani nevnímal, že zrychleně dýchá a tvrdne. V mysli mu zněla poplašená myšlenka, která ho udržela od nápadu zjistit, jak by vypadal jejich sex v myslánce.

„Harry, jak to –"

„Počkej chvíli," zašeptal a pohlédl na něj. V očích se mu zračila touha, jež smaragdovou zeleň ztmavila téměř do černa, ale ani jeden z nich se nehnul ani dále nepromluvil. Nechali se zcela pohltit milováním, jež se před nimi odehrávalo, až dokud nebylo po všem. Harry se přitulil k Luciusově boku a nechal se obejmout.

Mladší Lucius se omámeně zvedl na lokti a černovlasý mladík se začal oblékat. „Uvidím tě ještě někdy?" zeptal se chraptivě, ještě udýchaný. „Ani jsi mi neřekl, jak se jmenuješ."

Mladík se k němu naklonil, vláčně ho políbil. „To není podstatné. Ale ano, určitě se znovu uvidíme. Slibuju." Zapnul si hábit, došel ke dveřím a s úsměvem se na něj naposledy otočil. „Veselé Vánoce, Luciusi."

„Pojď," řekl Harry a vedl Luciuse z pokoje na chodbu, kde sledovali mladíka. To Luciuse zmátlo, počítal, že vzpomínka bude pokračovat tak, jak si ji pamatoval, ale zvědavě pokračoval za Harrym.

Mladík se zastavil, na obličej si nasadil kápi a opřel se o zeď v prázdné chodbě. Lucius s Harrym se zastavili před ním. Zvedl hlavu, zaťal pěsti a Lucius zalapal po dechu. Obličej se začal měnit. Vlasy se zkrátily, na čele se ukázala jizva ve tvaru blesku. Smaragdové oči zářily nadšením a rty byly roztaženy do šťastného úsměvu.

„Tak už asi půjdeme," zamumlal Harry, a než se Lucius stačil nadechnout, vytáhl je z myslánky.

„Tos byl ty," hlesl Lucius, jakmile stál na pevné zemi. „A já celou dobu neměl tušení..."

„Promiň. Nemohl jsem si pomoci. A nemohl jsem se ti tehdy ukázat ve své normální podobě." Přišel k němu, objal ho a zavrtal mu nos do hrudi. „Jednou jsem u Křiklana viděl tvoji fotku, když jsi chodil do školy. Od té doby jsem tě strašně chtěl aspoň na chvíli. Ale s originálem se to nedá srovnat."

Lucius potřásl hlavou. „Proč mi to ale ukazuješ právě teď?"

„Protože jsi mě požádal o ruku, pamatuješ?" připomněl mu Harry. „Nechtěl jsem mít před tebou tajemství." Křečovitě se nadechl a roztřeseně dodal: „A měl bych ti dát šanci si to rozmyslet."

„Rozmyslet? Ano, to bych asi měl, když sis mě vmanipuloval do vztahu už před třiceti lety. Kde jsi vzal obraceč času?" Mávl rukou. „Ale to je jedno. Nezajímá mě to. Nic si rozmýšlet nebudu. Vezmeme se. Ale teď..." Silně mu zmáčkl zadek a plácl ho po něm. „...teď si tě vezmu poněkud v jiném významu."