Zimní pírka 2019 (HP FF) ✔

17. pírko (Harry a Draco)

Věnováno Makkakonka.

Harry ani nedutal. Skryt pod neviditelným pláštěm sledoval, jak Snape drží Draca za ramena přišpendleného ke stěně bradavické chodby, kam ho vytáhl z Křiklanova vánočního večírku, a snažil se mu domluvit, aby mu řekl, jaký dostal úkol. Příliš nevnímal jejich slova, neboť ho víc zaujala představa, že by si s profesorem vyměnil místo.

Ta myšlenka ho zcela pohltila. V mysli ho taktéž svíral za ramena, ale rozhodně neztrácel čas povídáním, nýbrž ochutnávání rtů spolužáka, na nějž myslel v posledních měsících více, než bylo zdravé. Všem to vysvětloval tím, že Draca podezřívá z připojení se do kruhu Smrtijedů, ale to byla jen jedna část, jež vedle ostatních důvodů neměla téměř žádnou roli.

Jenže těžko mohl Ronovi a Hermioně říct, že ho sleduje především proto, aby mu neunikl žádný jeho ladný pohyb, žádný skoupý úsměv, sklopení očí, či snad cokoliv jiného, co by Draco udělal. Trápil ho i ve snech, kde se dávno dostali za hranici prvního polibku. Budil se z nich zpocený, udýchaný, s bušícím srdcem a neuvěřitelně vzrušený.

Touha ho polapila do svých spárů i teď, a proto jakmile zahlédl, že se Snape rázným krokem vzdaluje, nezaváhal. Pomaličku se přibližoval, aby nevydal jediný zvuk, který by Draca, jenž se vyčerpaně opřel o stěnu, upozornil, že už není sám. Draco si unaveně přejel rukou přes čelo a Harry zatoužil, aby to směl udělat on. Už jen pár krůčků... Zastavil se těsně před ním. Draco zdvihl hlavu a sáhl do kapsy, aby nahmatal hůlku, ale pohyb už nestihl dokončit.

Harry ze sebe rychlým pohybem shodil plášť, chytil ho za ruce a přirazil ho ke chladnému mramoru tak prudce, až druhý mladík zasténal.

„Co chceš, Pottere?" ucedil Draco, snaže se vyprostit ze sevření silných paží. „Dej ze mě ty špinavý pracky pryč, nebo začnu křičet," vyhrožoval a v šedých očích probleskl vztek a obava.

„Jen do toho, Draco," ušklíbl se Harry, „zařvi jako malá holka, ať se ti všichni můžou vysmát."

„Nech mě bejt," odsekl, ale zakřičet se neodvážil. Ten trapas by nepřežil. Srdce mu uhánělo jak testrál v trysku, strach mu ochromil nohy, které jako by mu vzrostly do země. Roztřásl se, neboť si uvědomil, že je Harry mnohem silnější než on. Uhnout pohledem však nedokázal, vpíjel se do smaragdových zornic, jež ho propalovaly až na dno duše. Necítil z nich nebezpečí, ale přesto mu ledová obava sevřela žaludek. „Nevšímám si tě, tak proč mě nenecháš? Chceš mě snad zabít?" zeptal se chraptivým šepotem. Už se ani nebránil, byl tak vyčerpaný z úkolu Pána zla a konfrontací se Snapem, že si jen přál zalézt někam pod deku a všechno zaspat. Jenže to by nesměl Potter čenichat okolo.

Harry mu věnoval široký láskyplný úsměv. Povolil sevření, ale pro jistotu sáhl do Dracovy kapsy a sebral mu hůlku, již si zastrčil do vlastní kapsy, a jednou rukou mu odhrnul platinovou ofinu z čela. „Nechci tě zabít, Draco," zapředl a pohladil ho po tváři. Byla tak jemná, jakou si ji představoval. „Nechci ti ublížit."

„Tak co –"

„Chci něco udělat už velmi dlouho. A jsou Vánoce. Tak třeba..." Větu ani nedopověděl a nenechal ho ani nadechnout. Naklonil mírně hlavu a s pohledem do rozšířených očí se svými rty přitiskl na ty druhé.

Čekal facku, koleno v rozkroku, odstrčení nebo jakýkoliv jiný způsob, kterým by ho Draco od sebe odehnal, což by mu, vzhledem k tomu, že ho Harry držel sotva jednou rukou okolo pasu, nedalo žádnou práci. Rozhodně nečekal, že mu Draco polibek začne okamžitě oplácet s prsty zapletenými do havraních vlasů.

Harryho srdce zaplesalo, jakmile se z cudného polibku, který měl původně v plánu, strhla divoká bitva jazyků a čtyři ruce zvědavě objevovaly neprobádané území zad a boků. Chuť polibku byla nečekaně sladká, jako by Draco pár chvil před tím snědl zmrzlinu a on poprvé ucítil to pověstné třepotání motýlků v břiše, které doposud nepoznal.

Mírně se odtáhl a znovu Dracovi pohlédl do očí. Zářily jako tekuté stříbro, ačkoliv tvář jen zrůžověním ukazovala, že se ještě před chvilkou líbali. Neodolal, konečky prstů pohladil ty sametové rty a usmál se, když se Draco pod jeho dotekem zachvěl. Sáhl do kapsy, vrátil mu hůlku. „Veselé Vánoce, Draco," hlesl a pomalu se rozešel směrem k nebelvírské společenské místnosti. Na večírek už se mu vracet nechtělo.

„Pottere..." zastavil ho Draco po několika krocích. „Co to mělo bejt?" zeptal se roztřeseně s vlastními prsty položenými na rtech.

„Něco, co jsem chtěl udělat už dávno," vysvětlil Harry s pokrčením ramen a v očích mu chtivě zablesklo. „Pošlu ti sovu. Když budeš chtít pokračování, tak tam najdeš kdy a kde. Dobrou noc," popřál mu a zmizel pod neviditelným pláštěm, aby mohl utíkat pro brk a pergamen. Ani ho nenapadlo, že by Draco odmítl. Na to líbal až moc vášnivě.