Zimní pírka 2019 (HP FF) ✔

20. pírko (Severus, Regulus a Lucius - 2. část)

Věnováno maca1245.

Lucius pozorně sledoval jejich počínání. Regulus svou polovinu lektvaru vypil téměř okamžitě, čímž jasně potvrdil to, co nejstarší Smrtijed řekl předtím – skutečně po Severusovi toužil. Ten však s vypitím váhal. Těkal pohledem mezi Regulusem a Luciusem a zvažoval své možnosti. Odmítnout dar Pána zla rozhodně nechtěl a příležitost být s Regulusem tak, jak jim to bylo umožněno, se už nemusela opakovat. Ale příliš se mu nezamlouvala přítomnost další osoby.

Lucius jeho váhání vycítil a povytáhl obočí, než odložil sklenku a vstal. Postavil se za Reguluse, na nějž už lektvar začal působit. Cítil pod svými dlaněmi chvějící se tělo, když mu stiskl ramena a své rty přiblížil jeho uchu, aniž by spustil ze Severuse zrak. „Necháš ho se trápit?" zapředl, sklouzl rukama ke knoflíčkům hábitu a mučivě pomalu je začal rozepínat. „Víš, jak bolí, když touha není naplněná? To mu přece nemůžeš udělat," šeptal k Severusovi, ale svými rty přitom mučil Reguluse, který pod vlivem lektvaru nedokázal zadržet zasténání, jak se sametové rty dotýkaly jeho lalůčku.

„Ale..." zahučel Severus nerozhodně s lahvičkou na půl cesty k ústům.

Lucius mezitím zbavil Reguluse hábitu i košile a zcela bezostyšně konečky prstů hladil odkrytou pokožku, jež se pokrývala husí kůží. „Jak myslíš," zabručel, otočil mladíka k sobě a začal ho líbat s divokou vášní, po očku přitom sledoval Severusovu reakci. Věděl, že tím, že se Regulusovi začne věnovat on sám, v Severusovi vyvolá žárlivost. A proto neváhal, zastrčil mu dlaně do kalhot a stiskl pevný zadek. Vnímal bouli, jež se mu tlačila do stehna, a neudržel se, do polibku se samolibě usmál. A když mu Regulus začal doteky oplácet a rozepínat košili, málem vrněl blahem. Avšak tohle nebylo to, co chtěl a co si od dnešního večera sliboval, proto se rozhodl zajít ještě dál.

Severus stál na místě a ohromeně zíral na to, jak Lucius rozepnul Regulusovy kalhoty. Všichni tři si velmi dobře uvědomovali, že je mladík vůči lektvaru zcela bezbranný. Pohltila ho tužba tak velká, že mu ve finále bylo jedno, kdo mu dopřeje uvolnění. Potřeboval doteky a těch mu Lucius dopřával opravdu hojně a stejně jich dostával na oplátku.

„Pořád váháš?" zeptal se Lucius pobaveně, prudce Reguluse otočil zády k sobě a vystavil tak druhému mladíkovi na odiv erekci, po níž ledabyle přejížděl dlaní.

„Severusi..." zašeptal Regulus a zkroutil se pod dalším dotekem. „P-prosím..."

To byla konečně poslední kapka, kterou Severus potřeboval. Vypil zbylou polovinu lektvaru do dna a Lucius se kousl do rtu, vida, jak se onyxové oči rozšířily. To bylo to, na co čekal, proto Reguluse s hranou ledabylostí naposledy pohladil, než ho popostrčil směrem k Severusovi, na nějž už lektvar stačil zapůsobit, a sám se usadil zpět do křesla se skleničkou vína v ruce. Nemusel čekat dlouho, než ho mladíci vytěsnili a začali se spolu mazlit na posteli zbavení veškerého oblečení, ale přesto ho vnímali a jejich vzrušení se tím stupňovalo.

Atmosféra v pokoji ještě více zhoustla, vedro bylo téměř k nesnesení a těžká vůně prosycená bylinami umocňovala všechny prožitky a jitřila smysly. Místností se rychle začaly linout vzdechy, mezi nimiž se sem tam ozvalo i mlasknutí, když se rty setkaly v polibku, nebo zastřená slova, jimž nebylo rozumět.

Lucius sám lektvar nepotřeboval, jemu k plnému vzrušení stačilo se jen dívat. Nejraději by se na oba vrhl a ukázal jim, co všechno se dá v posteli dělat, ale přes svůj mladý věk byl velmi trpělivý. Věděl, že nebude trvat dlouho a přijdou si pro něj sami. Ani Severus, který byl mistrem lektvarů už ve svých osmnácti, nepoznal na chuti lektvaru mírnou modifikaci, již Lucius použil. Dvě kapky jeho krve stačily, aby měl jistotu, že neskončí jen u dívání.

Srdce mu tlouklo, vlasy se mi začínaly lepit k čelu a vnímal, že mu těžké víno stoupá do hlavy, jak se mu krev rychle valila v žilách. Mladíci už ztratili zábrany; Regulus pohltil Severusův penis do úst a vystrkoval zadek akorát k Luciusovi, který se musel držet, aby se nepostavil a nevstoupil do něj na jeden pohyb. Nevydržel už ale jen nečinně sedět a drtit prázdnou skleničku v prstech. Jeho dech byl mělký a rychlý, v podbřišku mu cukalo a v ústech mu prapodivně vyschlo. Nevydržel to, rozepnul si kalhoty a sáhl do nich ve stejné chvíli, kdy Severus za hlasitého zvuku vyvrcholil Regulusovi do dlaně, neboť ten se na poslední chvíli odtáhl.

Severus mu to chtěl oplatit, ale když se posadil na posteli, jako první zahlédl masturbujícího Luciuse. Naklonil se k Regulusovi, něco mu zašeptal a dostalo se mu přikývnutí.

Lucius se usmál, když se k němu oba připojili a společně začali jazyky pečovat o něj. To bylo to, na co čekal. A byl to jen začátek. Věděl, že se ani jeden z nich nevyspí a že příště už lektvar nebude potřeba.      

KONEC