Zimní pírka 2019 (HP FF) ✔

8. pírko (Severitus - 1. část)

Věnováno jajafilm.

Harry zůstal překvapeně civět, když kamenné schodiště za chrličem zastavilo před vchodem do kruhové ředitelny a odhalil se mu tak pohled nejen na profesora Brumbála, nýbrž i na profesora obrany proti černé magii. Nechápal, co ten tady pro Merlina dělá, avšak nemohl nad tím dumat moc dlouho, neboť ho ředitel gestem ruky pozval dovnitř.

„Ach, Harry, to jsem rád, že jsi přišel," zašveholil přátelsky, ukazuje na jednu ze židlí, jež stála až blízko na Harryho vkus vedle té, v níž seděl Snape. „Dáš si lékořicovou hůlku? Peprmintovou hryzalku? Nebo snad citronové žužu?" nabídl mu, jakmile se usadil na krajíček židle.

„Ne, děkuji, pane," zamumlal a chloupky na zátylku se mu zježily, když si periferně všiml, že na něj Snape upírá pohled tak intenzivně, že si byl skoro jist, že na něj používá nitrozpyt. „Co se děje?" zeptal se obezřetně. Neušlo mu, že i Brumbál, jenž se je snažil nabízením cukrovinek naladit na příjemnou atmosféru, se za svými půlměsícovými brýlemi tváří nezvykle vážně. „Za chvíli bychom měli odcestovat do Doupěte na Vánoce a –"

Snape si posměšně odfrkl a ředitel ho zpražil pohledem, než se zadíval na Harryho. „Chlapče, je mi to líto, ale objevily se jisté... okolnosti, kvůli kterým letos Vánoce u Weasleyů nestrávíš."

Harry pootevřel ústa údivem. „Jaké okolnosti? O čem to mluvíte? Doufám, že nechcete, abych se na prázdniny vrátil do Zobí ulice, tam byste mě nedostali ani za –"

„Uklidněte se, Pottere," zchladil ho Snape ostře. „Do Zobí ulice nepojedete, avšak jsem si jistý, že až se dozvíte, kde letošní Vánoce strávíte, ještě byste byl za Kvikálkov rád."

Harryho žaludek se sevřel obavou. „O čem to mluvíte? Mám snad strávit Vánoce s Voldemortem?"

„Ne, Harry," ujistil ho Brumbál klidně, zatímco Snape se nevesele uchechtl. „Ve skutečnosti je strávíš se Severusem."

„ANI NÁHODOU!" vykřikl a vyskočil na nohy. „S ním ani za nic!"

„Říkal jsem, že bude rád," utrousil Snape sarkasticky.

„Harry –" začal Brumbál, ale ten ho nepustil ke slovu.

„Proč? Proč zrovna se Snapem? "

„Profesorem Snapem," opravil ho.

„Protože jsou k tomu důležité důvody," zavrčel Snape zlověstně a postavil se, až se nad Harrym tyčil jako bůh pomsty. „Sednout. A buďte zticha!"

Harry si neochotně sedl zpět a založil si trucovitě ruce na hrudi. Cítil se podvedený, měl strávit Vánoce v Doupěti, ne v nějakém pitomém zmijozelském sklepení a drhnout pro Snapea kotlíky!

„Myslím, že bude jednodušší, když vás tu nechám o samotě," zamumlal Brumbál polohlasně k Severusovi a ten rázně přikývl. Ředitel se ještě nadechl, že něco dodá, ale vida Harryho nasupený výraz, se rozhodl, že raději nebude přilévat do ohně a odešel.

„Nuže," ozval se Snape, jakmile Brumbál zmizel, „je třeba si ujasnit pravidla."

„Já vám seru na pravidla. Nebudu s váma, i kdybyste se –"

Snapeův obličej zrudl a sevřel ústa do přímky, než začal odsekávat slova, z nichž přímo kapala skrytá hrozba: „Teď – zmlknete – a – budete – poslouchat!"

Něco na tom tónu ho včas upozornilo, aby si nezahrával. Nesměl zapomenout na to, že je před ním Snape. Dvojitý agent, Smrtijed. Neuvěřitelně schopný čaroděj, navíc vznětlivý a velmi rychlý. A taky zdatný v černé magii. Polkl, ale zůstal poslušně zticha, ačkoliv ze smaragdově zelených očí létaly blesky.

Snape se několikrát nadechl, než se uklidnil natolik, aby mohl sáhnout do hábitu a předvést Harrymu roličku pergamenu. „Už jste někdy viděl svůj rodokmen, pane Pottere?" zeptal se chladným hlasem.

Přikývl. „Hermiona mi ukazovala knihu kouzelnických rodů."

Snape potřásl hlavou. „Hádám, že u vás linie končila, nad vámi byli zaneseni James a Lily Potterovi, a k vám ještě vedla jedna čára, jež ukazovala, že je Black vaším kmotrem."

„Samozřejmě. A malými písmeny tam byla ještě uvedena teta Petúnie. O co vám jde? Proč se tady bavíme o mém rodokmenu?" ptal se zmateně, ale trochu povolil svůj naštvaný postoj.

„Protože to, co jste viděl, je lež," oznámil profesor nezvykle tiše. „Lež zabalená v jednoduchém, avšak velmi důmyslném hábitu."

„O čem to mluvíte?" vydechl zmateně. Došel k závěru, že se musel Snape zbláznit.

Snapeova tvář postrádala jakýkoliv výraz. „O tom, že James Potter není váš otec."

Harry chvíli zíral, zatímco přemýšlel, zda má na Snapea začít řvát, že je nechutný lhář, nebo se začít smát a říct mu, že je totální magor. Nakonec se rozhodl přistoupit na jeho hru. „No jasně, že mi to nedošlo hned," plácl se do čela a teatrálně rozpažil ruce, „jak by mohl být mým otcem? Vždyť ho moje matka odkopla." V jeho očích se zablýskalo vítězství. „Oh, ne, pardon, to vás odkopla," zasyčel útočně a pocítil zadostiučinění, když se Snape nepatrně zachvěl.

„Tohle je originál rodokmenu vaší rodiny," podal mu roličku, aniž by reagoval na jeho provokaci, „který měl uložený Brumbál ve svém trezoru. Nelze ho začarovat ani zmást. Nebere v úvahu manželské svazky, pouze krevní pouta."

Harry velmi neochotně převzal ze zažloutlých prstů pergamen a rozložil ho. Žaludek mu udělal kotrmelec, najednou přišel o všechen vzduch v plicích. Nevěřil tomu. To musel být nemístný vtip, žert. Vedle jména LILY EVANSOVÁ byly namalovány dvě rovné zlaté čáry, které vedly k...

„Ne. Vy rozhodně nemůžete být můj otec," hlesl a ani nevnímal, že se mu oči zaplnily slzami, které začaly odkapávat na jméno SEVERUS SNAPE.

Pokračování příště...