Zimní pírka 2019 (HP FF) ✔

11. pírko (Ginny a Hermiona)

Věnováno crazy_maris. Všechno nejlepší k narozeninám. ❤

„Jsi v pořádku?" ptala se Hermiona starostlivě, když se s Ginny společně ukládaly ke spánku. „Nějaké špatné zprávy?" poukázala na dopis, který její kamarádka dostala toho odpoledne. Přinesl jej mohutný výr, který poté, co upustil obálku zrzce do klína, roztáhl křídla a uletěl dřív, než by mu stihla dát odpověď. Hermiona si domyslela, že psaní muselo být od Deana a jelikož od přečtení byla její kamarádka smutná, svíral se jí žaludek nervozitou, protože správná příležitost k otázkám do té doby, než za sebou konečně zavřely dveře vánočně vyzdobeného Doupěte, zkrátka nebyla.

„Co myslíš?" zamumlala Ginny a nenápadně si otřela červené oči do rukávu svetru, než se začala převlékat do pyžama. Akorát se chystala si přetáhnout noční košili přes hlavu, když se jen ve spodním prádle prudce otočila. „Rozešel se se mnou!" vykřikla hlasem, v němž se mísil vztek s hořkostí a bolestí. „Na Štědrý den! Chápeš to?"

Hermiona nakrčila obočí v lítostivém výrazu a natáhla ruce. „To mě mrzí, Ginny," zamumlala do dlouhých vlasů, jež ji vzápětí polechtaly na tváři. Cítila se trochu jako mrcha, protože jí sice bylo líto, že bude dívka trápit, ale na druhou stranu se jí i ulevilo, protože díky rozchodu s Deanem byla alespoň o trošku blíže ke svému vysněnému cíli. „Nechápu ho. Nechápu nikoho, kdo je schopný odmítnout někoho tak mimořádného, jako jsi ty," hlesla spíš pro sebe, aniž by nad tím příliš přemýšlela. Že to řekla nahlas, si uvědomila až ve chvíli, kdy se Ginny z jejího objetí mírně odtáhla a zkoumavě se jí zadívala do očí.

„Myslíš, že jsem mimořádná?" ujišťovala se potichu. Vymanila se z objetí a rychle si natáhla noční košili. Všimla si zvláštního lesku v čokoládově hnědých duhovkách své kamarádky, ale nedokázala ho rozpoznat. Přesto jí najednou zamrazilo v zádech a obnažená se cítila nejistá. Aby to zamaskovala, natáhla se pro hřeben a začala si česat vlasy, zatímco se usadila na postel, aniž by z Hermiony spustila pohled byť jen na okamžik.

„Jistě," zamumlala druhá dívka a cítila, že rudne. Uvědomila si, že asi prozradila příliš mnoho, ačkoliv vlastně nic pořádně neřekla. Přesto měla dojem, jako by Ginny v jejích slovech vyčetla přesně to, co v nich stálo – že je mimořádná především pro ni. „Dean je idiot, máš na někoho lepšího," dodala ještě a vlezla si do postele. Usoudila, že by měla rychle usnout, jinak se do toho úplně zamotá.

„Třeba na Harryho?" zeptala se s lehkým sarkasmem, pozorně sledujíc výraz spolužačky.

Hermiona nasucho polkla. „No..." Nevěděla, co by měla říct. Jistě, Harry by byl jistě lepší než Dean. A věděla, že pro něj měla Ginny slabost už od mala. Ale toho na mysli rozhodně neměla.

Ginny však žádnou odpověď nečekala. Vlastně jí úplně stačila Hermionina tichá reakce. Sedla si na svou postel, mávla hůlkou a zhasla, čímž se v jejím pokoji udělala tma. Jediné světlo vycházelo z malé poletující lucerničky pod stropem, která ještě ráno vyřvávala koledy, teď už však jen vydávala poslední záblesky barevných paprsků, jež však už ani nedosvítily pořádně ani na podlahu.

„Dobru noc," hlesla Ginny, aniž by si lehla.

Dobrou noc," odpověděla přiškrceně a zabořila obličej do polštáře.

Otočila se na bok směrem ke zdi a oči se jí začaly plnit neprolitými slzami. Toužila znovu držet Ginnyino pevné tělo v náruči, čichat její uklidňující vůni a cítit její sametovou pokožku pod bříšky prstů. Ale její otázka ohledně Harryho jí opět připomněla, že by měla přestat doufat ve vánoční zázraky. Byla tak ponořená do vlastních myšlenek, že ani neslyšela tiché kroky na dřevěné podlaze, proto sebou škubla, když jí na rameni přistála dlaň. Převrátila se na záda. V šeru mohla spatřit jen dvě lesknoucí se tečky.

„Můžu k tobě?" požádala Ginny nesměle.

Rychlostí blesku se odsunula až ke zdi, aby měla dívka dost místa. Srdce cítila až v krku, když se nad ní Ginny naklonila, věnovala jí krátký polibek do koutku úst a přitiskla se zády k ní. Jako ve snách přehodila kolem zrzčina pasu ruku a nos zabořila do jejího krku. Najednou jí bylo skvěle. Nezáleželo jí na tom, že ji drží asi jen pro tentokrát. Byla si jistá, že je Ginny jen osamělá a hledá útěchu. Ona se rozhodla tu pro ni být, i kdyby ráno předstíraly, že se nic takového nikdy nestalo.

Na druhou stranu... Možná se ty vánoční zázraky přece jen občas dějí...