Zimní pírka 2019 (HP FF) ✔

12. pírko (Severus a Sirius)

Věnováno GabrielSellesty.

Tohle byla šílenost. Kde nechal rozum? Strávit Vánoce na Grimmauldově náměstí 12 s Weasleyovýma, Potterem, Lupinem... ach ano, a taky se Siriusem. Sám před sebou si nemusel nalhávat, že je to z jiného důvodu. Věděl, že jen pro ty jeho psí oči neochotně kývl na Mollyino pozvání, ač mu přišlo vyloženě absurdní, že ta pozvánka přišla od ní, když to nebyl její dům, jen momentální sídlo Fénixova řádu. Ale Sirius by to pozvání vyslovit nemohl. Ne, když pro udržení iluze nenávisti ho ještě pár minut předtím urážel, což mu samozřejmě nadšeně vracel.

Nemohli si pomoci ani jeden. Zbožňovali, že nikdo nic neví, a zdokonalovali se ve vzájemném urážení, neboť obyčejné nadávky by mohly být urážkou intelektu toho druhého. Severus se kolikrát musel držet zuby nehty, aby se nesesypal smíchy nad Siriusovou kreativitou. Nesměl narušit to divadlo. Nejen proto, že ani jeden nechtěl, aby ostatní věděli, že spolu mají vztah. Byla tu i otázka bezpečí. Potterova nitrobrana byla v neskutečně dezolátním stavu, a kdyby Pán zla během jeho návštěv chlapcovy hlavy zjistil, že Severus udržuje poměr s jedním ze členů Fénixova řádu... Obával se, že by tu bylo krátké i Fidelliovo zaklínadlo chránící dům. Bylo by snadné využít jednoho z nich ke zmaření úplně všeho.

Jenže zůstat s ním nepozorován na noc bylo něco jiného, než snášet Mollyinu slavnostní večeři, která se sice umu bradavických domácích skřítků minimálně vyrovnala, ne-li je dokonce předčila, avšak to neustále trylkování, pokřikování a celková rozjívenost všech zrzavých dětí mu pily krev stejně, jako mu trhaly uši vánoční skladby z puštěného rádia.

Sirius naproti tomu se ohromně bavil. Vyloženě si užíval, že má okolo sebe houf lidí, čemuž se Severus nedivil a přál mu to. Po rocích v Azkabanu to pro něj musel být hotový balzám na duši. Přesto tam cítil i poťouchlé nadšení z toho, že může sledovat, jak se Severus smaží v zrzavé výhni. Neměl mu to vyloženě za zlé, ale nadšením z toho také neskákal. A když už z rádia hrála osmnáctá vánoční přeslazená skladba, zhodnotil, že toho má akorát dost.

Popadl svůj nedopitý punč říznutý archivní whisky a nenápadně se ze svého křesla v jednom z uklizených salónků vytratil do horního patra domu. Nakrčil nos, vida Klofana rozvalujícího se na zemi vedle Siriusovy postele, ale ani nestihl přemýšlet nad tím, proč mu vlastně Sirius nevěnuje jiný pokoj, když už ho tu má. Jeho nepozorovaný útěk totiž nebyl tak úplně nepozorovaný. Vlastně upřímně doufal, že je pro Siriuse nápadný svým odchodem dost.

Usmál se, když ho zezadu ovinuly ruce kolem pasu a tak tak stihl odložit skleničku na noční stolek, než ho Sirius rychle otočil, shodil na postel a divoce políbil. Jejich hábity se do sebe zamotaly, kdy využil příležitosti, zaklesl mu nohy za stehna a paže kolem krku, aby si ho přitáhl co nejblíž, zatímco prohluboval polibek, na nějž se těšil jako na smilování. Jen pro Siriusovy doteky a polibky byl ochoten celý ten Štědrý večer netrávit ve sklepení Bradavic.

„Vážně se nechceš oholit?" zabrblal, když ho Siriusovy vousy zašimraly na hladce oholené čelisti. „Škrábeš."

„Ani ne," opáčil, opřel se mu rukou o hrudník a schválně se otřel tváří o Severusův obličej, za což si vysloužil plácnutí po zadku. „Vypadal bych moc mladě. A aspoň není vidět to odporné tetování."

Proti tomu Severus neměl argument, proto ho znovu políbil. Sirius se po chvilce uvolněně svezl na záda vedle něj a nohou šťouchl do Klofana, který se k nim začal lísat.

„Překvapils mě, když jsi zůstal."

„Mě zase překvapilo to pozvání," přiznal Severus. „Ale vcelku se to dalo snést."

Sirius se uchechtl. „Byl to můj nápad. Podsunul jsem to Molly tak, aby si myslela, že jsi strašně osamělý, ale druhým dechem jsem dodal, že by tě určitě strašně naštvalo, kdybys Vánoce musel strávit s námi. No a znáš ji. Předsevzala si, že z tebe tu osamělost dostane a večer ti udělá tak příjemný, jak jen to půjde."

„Zmetku," ucedil pobaveně, ale otočil svůj obličej k němu. „Zůstal jsem jen kvůli tobě."

„Já vím," hlesl Sirius. „Zůstaneš do rána?"

„Mám moc práce," odmítl s povytaženým obočím, čímž dal Siriusovi možnost ho přemluvit. „Navíc, jak bych to vysvětlil?"

„Nic vysvětlovat nemusíš. Všichni si myslí, že jsi byl tak přeslazený, že jsi utekl do Bradavic," vysvětlil s pokrčením ramen.

„A ty...?"

„Já jsem se omluvil, že jsem vypil až moc. Šel jsem spát." Zvedl se na lokti, navinul si na prst pramen Severusových vlasů a mlsně si olízl ret. „A moc bych stál o to, kdybys tu spal se mnou."

„Tak mi ukaž... jak moc," zachraptěl Severus před tím, než ho znovu stáhl na sebe.

„S radostí."