Freedom

1- Nakopu mu prdel!

,,Tak co se děje?" povzdychl si Chris, když si sedl vedle mě do lavice. Jenom jsem si prohrábla své blonďaté, kudrnaté vlasy a smutně se na něj podívala. Chris je můj nejlepší kámoš. Známe se už strašně dlouho, víme o sobě všechno, doslova všechno, a to myslím i ty nejintimnější věci. Alkohol dělá divy no. Ale alespoň jsme si tenkrát opravdu uvědomili, že v tom nic víc jak kamarádství není. Bylo nám čerstvých patnáct. Teď je nám sedmnáct. Chris má narozeniny na začátku října, což je vlastně za chvilku. Já až v lednu.

,,Zase rodiče?" zeptal se opatrně a já přikývla. V téhle situaci na to neměl co říct, tak mě pouze obejmul. Byla jsem mu za to vděčná. Byla jsem mu vděčná za všechno co pro mě dělá. Moc kamarádů nemám, on je jediný, který o mě ví prakticky všechno. Moji rodiče jsou velmi uznávaní právníci. Veřejnost je vnímá jako vysoko postavené lidi, berou si je jako vzor. Myslí si, že mají dokonalou rodinku a žádné problémy. Ve skutečnosti je to právě naopak. Jakmile se zavřou dveře od domu, nebo nejsou v dosahu kamery a novináři, moji rodiče se mění na opravdové zrůdy. To nejde ani říct jiným slovem. Alkohol je u nich na prvním místě, častokrát se divím, jak to na druhý den můžou zvládat a že jim to ještě vůbec nevymazalo ty právnické sračky a zákony z hlavy. Na mě nemají čas, když už, tak to není rodinné povídání, ale jedná se o vyčítání mých špatných známek, koníčků, které se podle jich ke mě nehodí a dalších rýpavých poznámek k mé osobě. Brácha od nás radši utekl. Bude mu dvacet jedna, hodně se dřív věnoval házené, takže když přišla možnost hrát za jiné prestižní týmy v jiných zemích, s radostí se toho chopil. Nemám mu to za zlé, že mě tady nechal. Nevnímala jsem to jako zradu, možná chvilku, ze začátku, ale pak jsem přišla k uvědomění, že je to jeho štěstí a on si zaslouží lepší život. V době kdy tu ještě byl mi se vším pomáhal, náš vztah byl skvělý. Teď o něm nic nevím, úplně jsme přerušili kontakt.

,,Jdeš večer do Riga?" zeptal se na odlehčení Chris. Rigo je motorkářský klub. S Chrisem máme společného mnoho a láska k motorkám a autům je jeden příklad.

,,Jasně že jdu. Nakopu Clarkovi prdel." zaculila jsem se. Dominick Thomas Clark. To je kapitola sama o sobě. Zkráceně, nemůže si přiznat, že je někdo na jeho úrovni. Zvláště když je to holka. Nesnáší mě, já nesnáším jeho. Schválnosti, vzájemné žertíky a neustále vraždivé pohledy jsou na denním pořádku. Když se potkáme, nemůžeme prostě kolem sebe jen tak projít. To už by ani asi nešlo. Ostatní z toho mají srandu. Chris mi dokonce tak rok zpátky řekl, že si myslí, že skončíme spolu. Na to jsem ho poslala do určitých míst, protože s takový arogantním a kdo ví jakým ještě idiotem, já nikdy nic společného mít nebudu.

,,Ono by se to prostě neobešlo bez těch vašich hádek že?" uchechtl se Chris a pobaveně nade mnou pokroutil hlavou. Je neskutečné, jak mi může zvednout náladu za pět minut.

,,Slečno Sanderson, už tady na vás minimálně deset minut mluvím!" zapištěla Tamková. Je to taková stará ochechule, nic proti starším lidem, ale tahle úča je čirý zlo. Mám ji u zadku, a tak jsem jí pouze ukázala prostředníček a dál se věnovala debatě s Chrisem. Nepatřím zrovna ke slušným lidem, ale s učením nemám problém. Až tedy na matiku, tu naprosto nesnáším.

****

Zrovna když jsem si oblékala koženou bundu, přišla mi zpráva od Chrise, že čeká před domem. Oba máme vlastní motorku, ale ta moje je pěkně schovaná v klubu, protože kdyby to zjistili rodiče, asi bych ji už nikdy neviděla. A to nemám zapotřebí. Dřela jsem kvůli tomu celé prádniny, měla jsem dvě brigády, jenom proto, abych si mohla koupit svou krásku.

Seběhnu po schodech dolů do kuchyně. Neobtěžuju se ani oznámit, že odcházím. Oba stejně sedí na zahradě v altánku, s cigaretou v hubě a flaškama chlastu okolo. Možná jsem za to vlastně i ráda. Nebýt jich, nevytvořila bych si k alkoholu takový odpor, jaký mám. Neříkám že nepiju, to jo, ale rozhodně nejsem na mol na každé párty, kterou navštívím.