Freedom

22- Nejistoty a pochybnosti.

,,Co se stalo ségra, nějak záříš?" ptal se Lucas hned, co jsem vstoupila do kuchyně. Je asi deset ráno, včera jsem se domů vrátila až okolo jedné, takže vlastně až dneska. S Nickem jsem si pořád povídali, nikdy nám nedošlo téma. Všechno se zdá být perfektní, ale já mám strach. Mám strach, že mu nedokážu dát to, co on chce. Strašně se mi ulevilo, když jsem mu včera všechno řekla, ale stejně mám takový divný pocit. Nejspíš to chce čas.

,,Nic, co by se mělo stát?" zaculila jsem se. Oba dva se na mě koukali s povytaženým obočím a zachránila mne až Kat, která se též dožadovala snídaně.

,,Ehm Vicky, chtěli bysme jet o Vánocích mimo město, vadilo by ti to moc?" zvážněl Lucas.

,,Nebo bys mohla jet s námi." navrhla Nathaly.

,,Ne, to je v pohodě, užijte si to. Kdy pojedete?" zamumlala jsem. Nebyla jsem v pohodě, tolik let jsem ho neviděla, nic jsme spolu neslavili, chtěla jsem s ním být aspoň ty blbá dva týdny v kuse. Ale musím chápat, že už má vlastní rodinu se kterou si chce užívat, nebude se o mě starat věčně.

,,Určitě jsi si jistá? Nevypadáš moc přesvědčivě." mračil se.

,,Jsem si jistá, budu s Chrisem, už je to stejně taková tradice." snažila jsem se znít přesvědčivě.

,,Tak dobře, jo mimochodem už přišli ty peníze od našich, co nejdřív ti je pošlu na účet." změnil téma.

,,To nespěchá." kývla jsem hlavou.

,,Ale jo, spěchá. Jsou tvoje, zasloužíš si je." usmál se. Tak aspoň se o Vánocích kouknu po nějakém tom bytě. Budu na to mít klid.

****

,,Čau hrdličky." svalila jsem se na gauč a pozorovala Chrise s Camillou. Chris ji učí jezdit na motorce, proto s námi v klubu začala trávit více času.

,,Co tak usměvavá? Něco o čem nevím?" vyptával se Chris. Teoreticky bych mu to říct mohla, ale...

,,Čaute, ahoj Tori." vešel do místnosti Nick. Hned co dosedl vedle mě, mi dal pusu na tvář a přitáhl si mě do obětí. Takže to vlastně vyřešil za mě.

,,Už asi chápu." culili se oba.

,,Jste se konečně dali dohromady?" ujišťovali se.

,,Jo, včera." pyšnil se Dominick a já se neubránila úsměvu.

,,Dlužíš mi stovku." drkla do Chrise Camilla a ten se jen zašklebil. Nad tou jejich stupidní sázkou, kterou uzavřeli jsem pouze pokroutila hlavou, jak malé děti.

,,Tak a já jsem zase jediný na ocet." vložil se do toho Max, tak a jsme tu všichni.

,,Co takhle společné Vánoční nákupy?" navrhl Nick.

,,Od kdy ty rád nakupuješ? Navíc je teprve konec listopadu." drkla jsem do něj.

,,My letos na Vánoce mizíme, letíme do Osla za strýcem." chlubil se Chris a majetnicky objal Camillu. Super, tím se mé plány bortí úplně. Ale tak co, vystačím si sama, objedná si pizzu, kterou sama sním, koupím nějaké dárky, které si dám pod stromek a sama je rozbalím, pak se kouknu na romantickou, vánoční komedii a půjdu spát. Bezva plány.

,,To je jedno, potřebuju se odreagovat. Zvedněte ty svoje zadky a razíme do centra." popoháněl nás Max.

Celá naše parta šla před námi a já se ruku v ruce s Nickem plížila za nimi.

,,Proč na mě pořád tak koukáš?" zamračila jsem se na něj. Celou cestu ze mě nespustil oči a nebudu lhát, dělalo mě to lehce nervózní.

,,Jsi nádherná." usmál se.

,,Kecy." odbyla jsem ho.

,,Nejsou to kecy, jsi ta nejhezčí holka jakou jsem kdy viděl a nemůžu uvěřit, že jsi moje." zastavil se a hleděl mi přímo do očí. Cítila jsem, jak se mi do tváři žene rudá barva. Nikdy jsem se před nikým nečervenala, nemám tušení, co se mnou dělá. Jo počkat, to bude tím, že mě vlastně nikdo nikdy komplimenty neskládal.

,,A jsi neskutečně roztomilá, když se červenáš." chechtal se. Dík, teď jdi mi fakt pomohl. Sklopila jsem pohled k našim botám. Jeho prsty mě hladily po tváři, pomalu mi zvedl bradu a hned v ten okamžik se mi přisál na rty. Zase jsem cítila ten nádherný pocit, pocit, který jsem zažívala jen s ním.

,,Možná si budeš říkat, že je moc brzo, ale chci, abys se mnou strávila Vánoce. Chci tě představit mamce, pokud teda nechceš být s Lucasem." pověděl, když jsme se od sebe odtáhli. Neskutečně mě tím překvapil.

,,Nicku já... Strašně ráda bych s tebou byla, ale nechci se k vám vtírat. Je to čas který máš trávit s rodinou a..-"

,,Jsi moje přítelkyně, takže prakticky patříš do rodiny. A mamka si tě zamiluje, stejně jako já." skočil mi do řeči. Drželi jsme se za ruce, usmívali se jeden na druhého a on stále vyčkával na mou odpověď.

,,Samozřejmě jak jsem řekl, chápu když budeš chtít být s bráchou." dodal a poškrábal se na zátylku.

,,Jedou pryč. Budu s tebou moc ráda, ale pod jednou podmínkou." zasmála jsem se.

,,Cokoliv, předem je to splněno." smál se, popadl mě do náručí a začal se se mnou točit. Vysloužili jsme si nemilé pohledy seniorů, kteří posedávali na lavičce kousek vedle, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno.

,,Dobrý Nicku, stačí, pusť mě." naříkala jsem mezi smíchem.

,,Takže, co je ta podmínka?"

,,Musíš mi pomoct vybrat dárek pro tvoji mamku." vypadlo ze mě.

,,Čekal jsem fakt všechno, ale tohle teda ne." uchechtl se.

,,Hele vy dva tam, pojďte! Nebudeme na vás pořád čekat!" zavolal na nás z dálky Chris, čímž si vysloužil Nickův zachmuřený výraz.

,,Ještě něco." šeptl mi do ucha. Jen jsem se na něj zvědavě podívala.

,,Miluju, když mi říkáš Nick. Sice nevím jak tě to napadlo, ale žeru to."

,,Ty seš fakt blbej, že jo? Já jsem Tori a ty jsi Nick, prostě ze jména, Domi a Nick." vysvětlovala jsem.

,,Jo aha, ale nejsem blbej, tohle by nedošlo nikomu." rozhazoval rukama.

,,Jasně." zabrblala jsem si pro sebe a rozběhla se dopředu.

Jestli jsem ráno říkala, že mám nějaké pochybnosti, během dneška všechny vymizeli. Mám všechno, co jsem si kdy přála. Bezva bráchu a jeho skoro manželku, nejlepšího přítele pod slunce, skvělé kamarády a konečně šťastný život. Dokonce mám pocit, že s Nickem dokážu překonat všechny své strachy a obavy, věřím mu, vím, že na mě v ničem nebude tlačit a to je to, s čím si potřebuji být jistá...

Ach jo, kapitolka celkem o ničem, ale stejně vás poprsím VOTES(hvězdičky) a komentíky. Děkuju!💗
Ps: Jak se dnes máte?😁