Freedom

15- Mia je zpět.

,,Ahoj Dominicku." ozvalo se za námi. Moc známý a odporně pisklavý hlas mi zkazil veškerou dobrou náladu...

,,Ta tady ještě chyběla." zamrmlala jsem si pro sebe, doufala jsem že neslyšně, ale soudě podle šklebu, který se vytvořil Maxovi na tváři nejspíš marně. Dominick byl tak paralyzovaný její přítomností, že to pro změnu nezaregistroval vůbec. 

,,Co tady děláš?" řekl kousavě a celou si ji přeměřil pohledem. Byla krásná, ještě víc, než si pamatuju. Její obarvené blonďaté vlasy zářili všude okolo a kouzelný úsměv tomu dodával na síle. 

,,Přijela jsem za tebou, chyběl si mi." šeptla. Nutila jsem se, abych neprotočila očima, protože ten její hlas, který byl podle mě až moc umělý, mě pomalu ale jistě doháněl k šílenství. Jistě, krásná byla, ale uvnitř ní se skrývala prvotřídní mrcha. 

,,Aha." polkl Dominick a otočil se směrem na nás. Max stál s povytaženým obočím vedle mne, až teď mi došlo, že on ji vlastně nezná. 

,,Představíš nás?" šťouchla do něj. 

,,Jo, jasně." zakoktal se.

,,Tohle je Mia Grandopilis, moje bývalá přítelkyně, tohle je Max, kamarád a tohle je Vicky." pokračoval. Chvilku jsem se zastavila u jeho představování, doufala jsem, že řekne alespoň kamarádka, ale nic. Co jsem si taky mohla myslet, že jo...\

,,My se známe." usmála se na mě úsměvem, který někde schovával větu typu nenávidím tě. 

,,Jistě že se známe, na tebe nejde zapomenout." ušklíbla jsem se i já. Dříve chodila k nám na školu, pak se odstěhovala. S Clarkem spolu byli docela dlouho, do doby než zjistil, že ho podvádí. 

,,Můžeme si promluvit? O samotě?" otočila se opět na Nicka. Ten pouze přikývl a společně odešli neznámo kam. 

,,Nezdáš se být moc nadšená z její přítomnosti." konstatoval pochechtávající se Max. 

,,Taky že nejsem. Je to pěkná svině, poznáš sám." procedila jsem skrz zuby a stále hleděla na místo, kde ještě pře chvílí stála. 

,,Copak? Cítíš se ohrožená?" smál se dál.

,,V čem jako?" 

,,No tak, poslední dny jste byli s Dominckem pořád spolu, fakt tě nic nenapadá?" pokládal mi otázku za otázkou.

,,Asi tě zklamu, ale fakt mě nic nenapadá." probodla jsem ho pohledem. 

,,Jak myslíš. Už budu muset jít, tak si to tady užij výherkyně." usmál se a odešel. Super, teď už jsem tu úplně sama. A jo, počkat. Já jsem vlastně vyhrála kupu peněz, tak dneska se asi ožeru. 

Házím do sebe panáka za panákem, zkrátka všechno, co mi přijde pod ruku. Ale ani to mi nepomáhá, stále se cítím střízlivá a nedaří se mi zapomenout na to, že všichni lidi okolo mě se na mě vysrali. Chrise totálně ovládla Camille, pak zbýval Dominick, u kterého to vypadalo, že bychom ti přátelé být mohli. Jenže ten teď zmizel s Miou. Brácha má svoji rodinu a Maxe jsem asi ani za extra velkého kamaráda nepovažovala . 

,,Nestačilo to už?" uchechtl se vedle mě velmi známí hlas. 

,,Myslím že ne." odsekla jsem.

,,A já myslím, že jo." trval si na svém a vyrval mi skleničku čehosi z ruky. 

,,Sakra Domicku! Já si sama umím určit, kdy mám dost." vyštěkla jsem poměrně nahlas, ale přes ohlušující hudbu, tomu nikdo pozornost nevěnoval. 

,,Co se zase stalo?" tázal se. 

,,Nic, co by se mělo furt dít?!" prohrábla jsem si vlasy.

,,Tak já nevím, ještě před několika dny jsi říkala, že nepiješ." argumentoval. 

,,Tak jsem změnila názor." vytrhla jsem mu onu skleničku z ruky a na ex ji do sebe kopla. 

,,Něco tě nasralo a budu hádat. Má to co dočinění s Miou." pronesl. 

,,Kde ji vlastně máš?" ušklíbl jsem se. 

,,Už odešla." 

,,Aha." naštvaně jsem pokývala hlavou.

,,Pořád jsi si to s tím soudem nerozmyslel?" řekla jsem, avšak oči jsem upírala do desky stolu přede mnou. 

,,Proč bych si to měl rozmýšlet? Slíbil jsem to, záleží mi na tobě, takže nevidím jediný důvod." vysvětloval. Zmohla jsem se na pouhé jasně. 

,,Ty žárlíš." vykřikl překvapeně. 

,,To fakt ne. Nemám na koho." kroutila jsem hlavou.

,,Uhm, jak teda vysvětlíš, že do doby, než se objevila, si byla úplně v pohodě a najednou se tady snažíš opít? A pro tvoji informaci, tímhle se neopiješ. Není v tom ani zlomek alkoholu." smál se. ¨

,,Nežárlím a jsem úplně v pohodě. A proč to teda chutná tak odporně?" vytvořila jsem znechucený výraz. 

,,To radši nechtěj vědět, pojď, vypadneme odsud." dál se smál, popadl mě za ruku a táhl pryč. S radostí jsem se nadechla čerstvého vzduchu, hned jak jsme vyšli ven. 

,,Kam jdeme?" zeptala jsem se, ale i tak, jsem jej stále následovala. Bez odpovědi se posadil na lavičku kousek vedle a poklepal na místo vedle něj, abych si také přisedla. 

,,Zítra mám schůzku s tím právníkem." vypadlo z něj.

,,Aha. Dominicku jestli nechceš, tak to nemusíš dělat, chápu to." malinko jsem se pousmála. 

,,Už mi říkáš jménem. To je pokrok zlato." dloubl do mě loktem. 

,,Ne, už jsem řekl, že to chci udělat, chci ti pomoct." dodal vážným hlasem. 

,,Děkuju, vážím si toho." 

,,Není zač, budeš tam zítra taky?" zajímal se.

,,Nebudu, Lucas se sem zítra stěhuje, budu mu muset pomoct. A taky uklidit ten bordel, co jsem mu v baráku stihla udělat." uchechtla jsem se. 

,,Takže od zítra okupuješ Chrise?" zasmál se.

,,Ne, chvilku tam s nimi zůstanu, než si najdu něco svého. Mám pocit, že u něj teď nejsem úplně vítaná." posmutněla jsem a sklopila hlavu. 

,,Nesmysl, každej vztah je ze začátku takový, uklidní se." zopakoval větu, kterou jsem od něj slyšela už milionkrát. Prsty mi zvednul hlavu, donutil mě tak, abych se mu podívala do obličeje. Jeho zelené oči mě úplně pohltili, nikdy jsem u nikoho neviděla hezčí. Naše obličeje se stále víc a víc přibližovali. Sama nevím, co v téhle chvíli tady právě dělám. Pak mě ale přepadla vzpomínka, ne zrovna pěkná vzpomínka. Rychle jsem se od něj odstrčila. Na tváři se mu objevil poněkud překvapený a nechápavá výraz.

,,Už půjdu." zamumlala jsem, nečekala na jeho odpověď, prostě jsem se sebrala a odešla. Jak srabácké. V hlavě jsem si ten moment přemítala stále dokola.  Vážně jsem ho málem políbila? Ano, kdybych si nevzpomněla na všechny ty hnusné měsíce strávené s mým bývalým přítelem, tak jsem ho opravdu málem políbila. Nedokážu rozeznat, jestli jsem za to v tu chvíli byla ráda nebo ne, ale jedno vím jistě. Ten parchant, alias bývalý přítel, mě zničil. Nevím, jestli vůbec někdy budu schopná mít normální vztah, nevím jestli se přestanu bát doteků a blízkých kontaktů od cizích lidí a už vůbec nevím, jestli bych to dokázala s Dominickem. Moc dobře vím, že ti dva byli v minulosti dobří přátelé. O čem to vůbec přemýšlím? Vážně přemýšlím o tom, jestli bych dokázala něco mít s Dominickem? Panebože, měla bych se probrat, a to rychle, vždyť tohle je ta nejstupidnější věc na světě!

Další část je venku! Tak se nám sem přimíchala nová postava, myslíte, že bude dělat problémy?Hvězdičky(votes) a komentáře samozřejmě potěší, děkuju!♥