Freedom

24-Moment odhalení.

Je tak strašně krásné probudit se vedle někoho, na kom vám neskutečně moc záleží, koho milujete. Rozkoukávám se po místnosti, kterou už důvěrně znám. Nickův pokoj. Při vzpomínce na včerejší večer opět nepatrně zrudnu. Potřebovala bych do koupelny, abych aspoň malinko zlidštila svůj vzhled. V tom mi ale brání Dominickova paže, přehozená přes můj pas. Nepatrně se zavrtím, tak abych ho neprobudila a snažím se postavit. 

,,Ani to nezkoušej." zamumlá do polštáře, zpevní svůj stisk a stáhne mě zpět do postele. Zavrčím. 

,,Potřebuju do koupelny." oponuji. 

,,Nepotřebuješ." rozhodne za mě a přivine si mne do pevného obětí. 

,,Dobré ráno." pověděl, když se plně probudil. Celou si mě prohlíží, nemůžu říct, že pro tentokrát je mi to příjemné a lichotí mi to. Živě si představuji jak můj obličej vypadá po ráno, nejsem zvyklá, aby mě někdo vídal neupravenou. I před Chrisem jsem byla vždycky alespoň učesaná. Mám to tak naučené, rodiče mě k tomu vedli od mala a zkušenosti z minulosti mi to jen potvrzovali.

,,Dobré." šeptla jsem.

,,Dopoledne bych tě zavezl domů, aby sis mohla vzít věci a pak by jsme mohli třeba na chvilku do knihovny?" navrhl plán na dnešní den. 

,,Jakože číst si?" povytáhla jsem obočí.

,,Co jiného bys tam chtěla dělat zlato?" šibalsky se usmál. 

,,Nejsem si jistá, jestli o knihovnách po včerejšku dokážu přemýšlet ve svatém slova smyslu." uchechtla jsem se a schovala hlavu pod polštář, na což se on od srdce zasmál. Udivuje mě, jak spolu dokážeme mluvit. Můžu mu říct cokoliv, i věci, co se týkají těhle intimností. Nevysměje se mi, jak by to zajisté někteří udělali, podrží mě a je mi oporou.

,,Můžu tě o něco porosit?" nahodí otázku. Zatáhne mě za ruku, abych se zvedla. Sedla jsem si na něj obkročmo a vyčkávala, co z něj vypadne. 

,,Nemaluj se dneska." 

,,Cože?" vyjeveně jsem se na něj podívala. 

,,Si nádherná bez všech těch věcí a černých rtěnek." usmál se. Nemohla jsem jinak, a tak jsem ho políbila. Nehledě na nevyčištěné zuby... Polibky mi s radostí oplácel, jeho ruce spočívaly na mích bocích a doslova je drtily.

,,Dominicku potřebuju abys-" vlítla do pokoje hnědovláska ve středních letech. Když nás zpozorovala zasekla se. Zahanbeně a s červenými tvářemi jsem se z Nicka skutálela, posadila se vedle něj a jelikož jsem měla pouze jeho triko, nenápadně jsem se přikryla peřinou. Žena stála ve dveřích s hrncem a vařečkou v rukách. Zdálo se, že začíná být pěkně naštvaná. 

,,Dominicku byli jsme domluvení, že sem holky vodit nebudeš! Navíc jsem si myslela, že se snažíš o tu Victorii a-" rozhazovala rukama, nejspíše by i pokračovala, kdyby jí do toho Nick neskočil. 

,,Mami tohle je Tori." upozornil ji. Bylo na něm vidět, že se snaží potlačit smích. 

,,Jako ta Tori?" významně si mě prohlížela. 

,,Jo, ta Tori. Všechno?" zamračil se. 

,,Doufám že máš ráda chleba ve vajíčku, nic jiného nemáme, čekám na vás dole." ukázala vařečkou směrem ke mě, otočila se k odchodu.  Nick se ihned začal smát. 

,,To není vtipné." zabručela jsem a bouchla ho do ramene. 

,,Ale je." přiblble se culil dál.

,,Takhle jsem si seznámení s tvou matkou nepředstavovala, měla mě za děvku." nakrčila jsem obočí. 

,,To není pravda, jen je fakt, že jsem jí slíbil, že tady u nás holky nebudou, kvůli Gemmě." zasmál se.