Freedom

10- Rodinka.

,,Hej! Stůj." volal za mnou velmi známý hlas. Nehodlala jsem ho však poslechnout, a tak jsem pokračovala dál v cestě. On mě však doběhl, chytl za zápěstí a otočil k sobě. Clark.

,,Co je?" obořila jsem se na něj.

,,Hele Tori, možná to tak nevypadá, ale záleží mi na tobě. Fajn, jestli to všechno nechceš říkat mě, tak v pohodě. Ale myslím si, že aspoň Lucasovi by si to měla vysvětlit. Chce ti pomoct." povzdechl si.

,,Já vím, ale ty to nechápeš. Nebyl schopný mi ani napsat, že má dítě, nebo že chystá svatbu. Prostě nic." máchala jsem rukama.

,,Já vím, ale každý si zaslouží druhou šanci, tak se tam vrať a nechej si to vysvětlit." přesvědčoval mě. Že bych se tam vrátila? Třeba k tomu měl důvod, mi to neříct. Ale zase na druhou stranu... Ne, dost přemýšlení. Je to můj brácha, jedinej člověk, který mi z rodiny zůstal. Musím se tam vrátit.

,,Dobře." odpověděla jsem nakonec.

,,Super, napíšu ti." usmál se a odešel. No a já se teda šouravým krokem vrátila zpět. Lucas seděl v křesle, s hlavou v dlaních a Chris mu něco říkal.

,,Chrisi necháš nás?" poprosila jsem ho. Pouze přikývl a zmizel za dveřmi.

,,Jak se jmenuje?" koukla jsem na bráchu. Okamžitě ke mně zvedl hlavu a pousmál se.

,,Katharina." pověděl zasněně a vytáhl z kapsy mobil. Ukázal mi fotku, byli tam všichni tři, on, malinká roztomilá holčička a kouzelná zrzka.

,,Je krásná. Obě jsou krásné." vydechla jsem úžasem.

,,Jmenuje se Nataly. Je o rok mladší." vysvětlil.

,,Mrzí mě to. Měl jsem ti to říct, nebo se aspoň ozvat." prohodil smutně.

,,Nech to být, každý děláme chyby." stiskla jsem mu koleno.

,,Ty vole, nechápu, jak tě ten kluk dokázal takhle uklidnit. Když si odcházela, málem ti vycházela pára z uší a teď jsi naprosto srovnaná. Kdo to je?" šklebil se. Zasmála jsem se. Vždycky když jsme byli mladší a někdo se nám líbil, tak jsme si o tom povídali. Chybí mi ty časy.

,,Nikdo. Jenom mě doučuje matiku." pokrčila jsem rameny.

,,Nikdo? Nechci ti do toho kecat, ale na člověka, který tě jenom doučuje matiku, se o tebe nějak přehnaně stará ne?" dělal si ze mě srandu. Když o tom tak přemýšlím, Lucas vlastně neví o ničem, co se tady dělo. Neví o tom, že já a Clark si už minimálně dva roky pijeme krev, neví o mém bývalém klukovi, kvůli kterému jsme skončila na dně, neví o niče. Ale asi chci, aby to tak zůstalo.

,,Znáš ho." tajemně jsem se usmála.

,,Kecáš, vůbec si ho nijak nevybavuju. Kdo to je?" neustále vyzvídal.

,,Když jsi byl ve čtvrťáku, on nastoupil do prváku. Neměl si ho rád, vždycky postával před školou a-"

,,Jako ten slizký nagelovaný idiot? Kecáš." skočil mi do řeči a propukla v záchvat smíchu.

,,Už dobrý?" nakoukl sem Chris. S úsměvem jsem přikývla a on se tedy posadil za námi.

,,Tak co s tím teda uděláme?" zeptal se.

,,Co by, Vicky si v prvé řadě vyfotí všechny ty modřiny a rády, pak najdeme nějakého právníka a poradíme se s ním." vysvětlil Lucas.

,,Co ten, kterého navrhoval Dominick?" optal se Chris.

,,Nechci do toho zatahovat další lidi. Hlavně ne Clarka, poradíme si samy." odsekla jsem.

,,Dobře, ale stejně mě zajímá, co jste včera dělali?" culil se.

,,Nic, byli jsme u nás, ale pak přišli naši. Nechtěla jsem aby nic viděl, tak jsem mu řekla, ať vyleze oknem." mračila jsem se.

,,A viděl něco?" povytáhl obočí Lucas.

,,Jo." svěsila jsem ramena.

,,Mohl by být svědek. Fajn, Chris je jeden, ale čím více lidí, tím líp." mrmlal brácha.

,,Ne, nechci to s ním řešit. Nemám ho ráda, nevěřím mu. Nevidím důvod ho do toho tahat. Stejně nic neví." bránila jsem se. Nechci, aby se v tom šťoural. Už takhle jsem si ho pustila k tělu víc, než jsem chtěla.

,,Jak myslíš, ale popřemýšlej o tom. Právníka najdu a dám ti vědět." odpověděl Lucas.

Hvězdičky(hlasy) a komentíky prosím!!💗