Freedom

18- Au! Ty vole!

,,Takže to dopadlo dobře?" ujišťovala se snad po sté Camilla, která s námi dnes seděla u stolu v jídelně.

,,Jo, dopadlo to dobře." kývla jsem na souhlas.

,,Až na určité věci." vložil se do toho rýpavým hlasem Chris.

,,Jaké věci?" zajímala se.

,,Jo, jaké věci?" i já jsem povytáhla obočí.

,,Třeba to s Clarkem, měli byste si to vyříkat." rozhazoval rukama.

,,Nemám si s ním co říkat." odsekla jsem.

,,Ty to asi furt nechápeš co? Když jste se spolu bavili, byla jsi šťastná a teď tady sedíš takhle." argumentoval.

,,Ne, já myslím že ty to nechápeš. On to všechno ukončil, on se na mě vysral, takže já s ním už teď nemám nic společného." mrmlala jsem.

,,Podle všeho ti to chtěl včera vysvětlit, poslala si ho do prdele." pronesl kousavě.

,,Jo, nechci poslouchat ty jeho omluvy a všechno o tom jak je Mia úžasná." začínala jsem se naštvávat.

,,Podle mě by sis s ním teda promluvit měla." dramaticky máchala vidličkou Camilla.

,,Hele, radši se vraťte k vyměňování si slin a můj osobní život neřešte." ušklíbla jsem se, na což oni oba protočili oči. Přestala jsem je vnímat a veškerou pozornost věnovala mému mobilu.

,,Do prdele." zaklela jsem, když jsem narazila na jeden příspěvek.

,,Co je?" zpozorněli mí kamarádi.

,,Musím za Clarkem." vyjekla jsem, začala si sbírat věci a v rychlosti blesku vyběhla z lékárny.

,,Tak si normální?" slyšela jsem za sebou.

Běžela jsem tak, jak mi dech stačil, ale ta dálka od školy k němu domů se zdála nepřekonatelná. Samozřejmě jsem to vzala nějakou zkratkou, která se díky mým skvělým orientačním schopnostem stala vlastně ještě delší trasou než normálně.

Bušila jsem na dveře jako blázen a přitom vydýchávala předchozí běh. Dveře mi ale ani po delší chvíli nikdo neotevřel, tak jsem napsala zprávu Gemmě.

Když mi přišla odpověď s tím, že Dominick je v nemocnici, myslela jsem, že to se mnou sekne. Neváhala jsem ani minutu a opět se rozběhla směrem pryč. Po nějaké chvilce jsem to vzdala a zavolala si taxík.

,,Dobrý den, kde najdu Dominicka Clarka?" Vyřítila jsem se k recepci a na sestřičku začala chrlit jednu otázku za druhou.

,,A vy jste jeho příbuzná?" zeptala se nepříjemně.

,,Ne jsem... jeho kamarádka." vypadlo ze mě.

,,Tak je mi líto, nemůžu vám sdělit žádné informace."

,,Jako vážně?" Uchechtla jsem se.

,,Jako vážně." Frustrovaně jsem vyslechla a i přes ty její nesmyslné kecy se odebrala k výtahu. Gemma mi napsala patro i číslo pokoje, takže v pohodě.

Bez zaklepání jsem vtrhla do pokoje. Ležel pomlácený na posteli, jakmile mě však uviděl, na tváři se mu objevil jakýsi divný úšklebek.

,,Ale ale, koho pak to tu máme?"

,,Nazdar. Tak vidím že jsi v pořádku, tak můžu přejít rovnou k věci." založila jsem si ruce do kapes. 

,,Copak?" culil se.

,,Hlídej si, co ta tvoje Mia dává na sociální sítě. Myslím si, že Gemma není úplně blbá a může se k tomu snadno dostat." hodila jsem po něm svůj telefon. Našla jsem jeden příspěvek od naší dokonalé Mii, kde píše, že Gemma není Dominickova pravá sestra. Gemm ho má moc ráda, i když je to nejspíš výmysl, živě si dovedu představit, co by to s ní mohlo udělat.

,,To je nesmysl, to by neudělala." mračil se a telefon mi podal zpátky.

,,Ale jo, udělala, tady to máš." trvala jsem si na svém.

,,Závidíš jí, to je všechno. Žárlíš, proto vymýšlíš takové patlaniny a ještě špiníš její jméno." štěkal na mě.

,,To myslíš vážně? Takže já jsem ta špatná?" snažila jsem se zadržovat slzy. Ono když vám člověk, o kterém jste si mysleli, že by vás mohl mít rád trochu víc, řekne takovéhle věci, docela to bolí.

,,Jo. Chováš se jak žárlivá kráva. Nechtěla jsi mi dát, tak jsem si našel někoho jiného a ty teď prostě žárlíš." řekl zcela vážně. 

,,Mám pocit že jsi ještě pod nějakýma práškama, nebo ne, ty si vlastně prvotřídní kretén už od narození." procedila jsem skrz zuby a chtěla odejít.

,,Proč se o ni vlastně staráš? Nemáš s ní nic společného." zastavil mě.

,,Proč? Mám ji ráda! Záleží mi na ní." vyjekla jsem.

,,Jasně. Jak je to dlouho co jste spolu mluvili naposledy, hm?" rýpal.

,,Je to ani ne hodina ty magore. Psala jsem si s ní každý den, když si ty lítal po městě s Miou. Chápu tvoji mámu, že musí pracovat, ale je od tebe sobecké, nechat malou holku samotnou doma skoro celý den! Zamysli se nad sebou proboha!" vyčítala jsem mu.

,,Kecy. A není malá." obhajoval se. Zřejmě mu došli slova.

,,Tak dobře, je jí dvanáct a co jako? Je to pořád dítě a potřebuje nějakou pozornost. Zaslouží si pozornost, ona jo. Neznám jí moc dlouho ale vím že je to skvělá holka a ty ses na ní vysral. Já si s ní volala každý večer, psala si s ní, když měla problém ve škole. Dokonce jsem s ní dělala i úkoly, bože! Vzala jsem jí na nákupy, utěšovala jsem jí, když se jí stýskalo. Myslím že za poslední měsíc jsem toho pro ni udělala až až a ty ses nejspíš skvěle bavil. Popřemýšlej a neházej hned vinu a obvinění na lidi, co se snaží pomáhat." ukončila jsem naši hádku a bez jeho odpovědi odešla z pokoje. Měla jsem chuť co nejrychleji vypadnout. Zase mě tak dokonale nasral!

,,Hej počkej. Dobře máš pravdu, ale stejně, byla to dohoda a vzájemná pomoc." dokulhal ke mě. 

,,Ty si neuvěřitelný. Jo, byla to dohoda, ale ty ses na ni vysral. Máš snad pocit že bys mě něco z té matiky za poslední dobu naučil?! Ne! Měla jsem jí říct pár věcí, ne jí dělat matku a staršího sourozence." rozkřikla jsem se tak, až se po nás pár sestřiček či pacientů otočilo. Skvěle, vyvolávat hádky na veřejných místech mi opravdu jde. 

,,Fajn, fajn. Nerozčiluj se. S Miou jsme se pohádali, byl jsem naštvaný proto jsem naboural, takže se omlouvám ale-"

,,Mě to nezajímá! Dělej si co chceš, ale přestaň mě urážet a dělat ze mě krávu. Neznáš mě, neznáš můj život, jak pak můžeš říct takové věci? Nechci tě vidět, nazdar." skočila jsem mu do řeči. Na omluvy je pozdě, nezajímají mě. Nastoupila jsem do výtahu a odjela. Myslím, že náš vztah, ať už je nebo vlastně byl  jakýkoliv, je tímto vyřízený. Možná jsem to ještě chvilku před tím, než jsem za ním došla chtěla vyřešit, chtěla jsem se s ním zase bavit, ale po těch slovech? Ne díky.

Tak jo, malinko smutnější díleček. Čekali jste něco takového? Opět Vás poprosím o Votes(hvězdičky) a třeba i komentík. Děkuju a přeji hezký večer!♥