Freedom

25- Dary, dárky, dárečky.

Vánoční písničky se rozléhaly po celém domě, všude panovala ta typická nálada a já si to nesmírně užívala. Po dlouhé době se o těchto svátcích cítím tak, jako kdysi dávno. Připadám si, že někam konečně patřím, že jsem našla tu pravou rodinu. Jasně že vím, že s nimi vlastně nemám nic moc společného, ale to jakým způsobem mě k sobě přijali, je až neskutečné. Úplně mě z toho mrazí po zádech.

Blíží se sedmá hodina večerní. Nick někde pobíhá s Gemmou, před chvílí dochystávali stromeček a dárky. No a já pomáhám Evelin s večeří. Prostřeli jsme stůl a už nám chybí jenom poslední detaily. Dominick občas naběhne do kuchyně, něco nám uždibne, vlepí mi pusu, na což se Evelin vždycky tak tutelně uculí a běží zase zpátky. Prostě pohodka.

,,Dominicku, Gemmo, pojďte!" zavoláme na ně. Těší mě, že to neslaví jako ty snobské Vánoce, nejsou přehnaně nastrojení, prostě klasická rodinná idylka. Gemma už se chytala lžíce, že začne jíst, ale než stihla cokoliv udělat, Evelin ji přerušila.

,,Gemm, máme určité tradice, ne snad?" napomenula ji.

,,A jo, tak já začnu." radostně poskočila na židli.

,,Počkej, eh, Vicky každý rok před večeří děkujeme ta to, co se nám přihodilo a v podstatě si shrneme celý rok, ale chápu že jestli se nechceš připojit, tak nemusíš." usmála se na mě.

,,V pořádku, ráda se připojím." ujistila jsem ji.

,,Tak já bych chtěla poděkovat za to, že jsme všichni zdraví, za úspěchy v tancování, za to, jak mám skvělou rodinu a kamarády a za Vicky, která se k nám připojila, protože je to ten nejúžasnější člověk. Strašně moc mi pomohla, jsem ráda, že jsem ji poznala." začala vyprávět Gemm. Celou dobu se usmívala a nebudu lhát, po jejich slovech jsem měla na krajíčku. Na to, že jí je dvanáct, je neskutečně vyspělá.

,,Dominicku?" obrátila se na něj Evelin, zda bude pokračovat.

,,Jo, jasně. Takže bych chtěl také poděkovat, že jsme všichni zdraví, děkuji za úžasnou mamku a ségru.." usmál se na obě, ,,Za úspěšné přijímačky na vysokou, kamarády, které jsem tenhle rok poznal a samozřejmě za Tori, která je naprosto úžasná a zase mi rozsvítila život." vzal mě za ruku, nezapomněl mi ani věnovat menši pusu na tvář. Jestli jsem říkala, že po Gemminých slovech mám na krajíčku, tak teď už si ty slzy našli volný průchod. Nevěřila bych, že se mi tohle v životě stane, že bych ještě někdy našla pravé štěstí po tom všem, co se v mé minulosti odehrálo.

,,No, já děkuju za to, jaké mám úžasné děti, za jejich úspěchy, které jsem jim moc přála, jsem šťastná, že si do života pustili Vicky, která má prostě určité kouzlo osobnosti. Děkuju za práci, kterou můžu dělat, i když je někdy náročná, nevyměnila bych ji za nic, naplňuje mě. Jsem ráda, že jsme tenhle rok zatím přežili ve zdraví, bez větších problému. Nejde ani říct, jak moc jsem na vás pyšná děti." vložila se do toho Evelin. Po jejích větách jí také začali stékat slané pramínky, ale nedivím se jí. Je to neuvěřitelně silná žena, která může být hrdá na to, co v životě dokázala a bez pochyby to také neměla nejlehčí. Vychovala dvě úžasné děti, ať si každý říká co chce, ale podle mě je otec k výchově potřeba. Evelin to však zvládla všechno i bez něj a naprosto excelentně.

,,Eh, tak já bych chtěla říct, že jsem moc vděčná za to, co se tenhle rok odehrálo, hlavně za všechno co se stalo v posledních pár měsících. Možná to nebylo úplně šťastné, ale mě to neskutečně pomohlo postavit se zase na nohy. Děkuju za to, že jsem po tolika letech mohla zase vidět bráchu, dokonce poznat jeho snoubenku a jejich dcerku. Děkuju za svého nejlepšího kamaráda, který při mě celou dobu stál, děkuju i za svoje ostatní kamarády, ti mi byli také velkou oporou. Hlavně chci poděkovat Nickovi, protože po strašně moc dlouhé době mám pocit, že mě někdo chápe a bere takovou jaká jsem, respektuje mě a nesnaží se mě změnit. Jsem strašně moc vděčná za to, že jsme se potkali, že jsme se dali dohromady a omlouvám se, jestli jsem někdy byla až moc hnusná. Vím že naše začátky nebyli jednoduché. No a naposled chci poděkovat Gemmě, která mi ukázala, že se vždycky dá najít ta optimistická stránka a vám všem, protože jste mě sem takhle přijali a můžu tu s vámi být. Zase po dlouhé době cítím to opravdové kouzlo Vánoc a pohodu, která z vaší rodiny vyzařuje." dopověděla jsem poslední větu a utřela si neposednou slzu. Nick si mě stáhl do obětí, do kterého se později přidala i Gemma s Evelin.