Freedom

16-Lucas, Nathaly a Katharina

,,Vicky? Posloucháš mně?" dloubl do mě Chris, ovšem tím způsobem, že se nám všude po stole rozlila minerálka.

,,Co? Jo, promiň ne." zamumlala jsem a papírovým kapesníčkem začala utírat tu spoušť. Od včerejšího večera se neustále utápím v myšlenkách, jak se s Dominickem budeme k sobě chovat. Stále docházím k závěru, že to budeme ignorovat. V podstatě se vůbec nic nestalo, takže vlastně nechápu, co furt řeším. 

,,Co se děje? Si pořád nějaká zamyšlená." povzdechl si. 

,,Já jenom tak přemýšlím, o Lucasovi a takhle." zalhala jsem. Já lhát moc neumím, většinou je to na mě dost poznat, ale Chris je méně všímavý, u něj mi to projde skoro vždy. A teď neříkám, že bych mu lhala nějak pravidelně, jenom když se chci z něčeho fakt moc vykroutit.

,,Aha. Fakt sis to nerozmyslela s tím stěhováním?" zeptal se. 

,,Ne fakt ne. Nechci vám tam zaclánět. Vím že tam budeš mít Camillu a takhle..." ujistila jsem ho. Samozřejmě že jsem mu řekla pravý důvod, proč se najednou stěhovat nechci. Věděla jsem, že u téhle situace to pochopí.

,,Škoda, mohla si ji poznat. Mohli jsme mít filmový večery, jako dřív." zasmál se. 

,,Jo s tím rozdílem, že já bych tam dělala křena a dívala se, jak si strkáte jazyky do krku, ne díky." uchechtla jsem se. 

,,Hahaha." probodl mě pohledem. 

,,Jdeme?" dodal a postavil se. 

,,Jo." přikývla jsem. Zanesli jsme si věci do skříněk, a poté se odebrali domů. 

Jenom co jsme vyšli před školu, zjistila jsem, že je tu opět Dominickovo auto. Doufala jsem, že jde za někým jiným, ale jakmile na nás zamával, bylo jasné, že jsem se mýlila. 

,,Ahoj." kývl na pozdrav.

,,Čau." 

,,Já jsem ti jenom přišel říct, že ta schůzka s tím právníkem dopadla dobře." poškrábal se na zátylku. 

,,To je všechno?" pochybovačně jsem povytáhla obočí. Chris vedle mě postával a s napětím poslouchal každé slůvko našeho rozhovoru.

,,Eh, ne." zakoktal se. 

,,Aha, no tak dál." pobídla jsem ho netrpělivě.

,,Já jenom, jestli bysme to zítřejší doučování nemohli zrušit." vypadlo z něj. 

,,Já bych chtěl jít s Miou ven, za chvilku zas odjíždí tak-" 

,,Dobrý. Nemusíš to dál vysvětlovat, chápu. Tak čau." skočila jsem mu do řeči, popadla Chrise za ruku a táhla ho co nejdál pryč. 

,,Ty jsi nasraná, že to zrušil. Že jo?" zaculil se. 

,,Nejsem nasraná." odsekla jsem. Jasně že jsem naštvaná. Štve mě to, hodně mě to štve, že svůj volný čas tráví  radši s ní než se mnou. Ale nemůžu se mu divit, kdo by chtěl trávit odpoledne doučováním matiky. Ještě někoho, kdo je blbý jak já a ničemu nerozumí.

,,Ale jo, jsi. Z toho se nevykroutíš. Už ho začínáš mít ráda?" rýpal do mě. 

,,Ne, možná trochu, ale tobě by to taky vadilo!" vyjekla jsem. 

,,Vicky, Vicky, Vicky. Mám pocit, že se do toho začínáš zamotávat." chechtal se. 

,,Drž hubu." dala jsem mu menší pohlavek, na což se ještě víc rozesmál. 

,,Tak pojď, jdeme uklidit ten bordel, cos tam udělala, ať tvůj bratříček přijede s rodinkou do čistého." objal mě kolem ramen a krokem, připomínající opilé kamarády jdoucí vedle sebe, jsem se vydali z pozemku školy. 

****

,,Tak já půjdu. A nebuď nervní." poplácal mě po zádech. 

,,Ty vole Christiane! Přestaň mě už dneska srát." procedila jsem skrz zuby. Hrozné, od té doby, co si začal dělat srandu z toho rozhovoru z Domickem, mi ještě nedal pokoj. 

Během mého přemýšlení jsem se stihla přemístit na gauč, ovšem jenom co jsem dosela, v zámku zarachotili klíče. Takže jsem se zase rychle postavila. Má z toho smíšené pocity, chci být s bráchovou přítelkyní za dobře, je to jediná rodina, co mi zbyla. 

Loudavým krokem jsem se dostala až do předsíně, kde už se ozývaly hlasy a obdivné výdechy z nového prostředí. Snažila jsem se si nenápadně odkašlat, no sami asi víte, jak to vždycky dopadne. Brácha se na mě hned usmál a přispěchal mne obejmout. Potom si převzal malinkatou holčičku, která se začala ihned smát.

,,Takže sestřičko, představuji ti tu nejúžasnější holčičku na světě. Katharina." Jakmile zpozorovala neznámého člověka, jakožto mě, začala natahovat ty malinké ručičky. Opatrně jsem si ji převzala a začala jí šišlat nějaké nesmyli. Nepoznávám se, já přece děti nemám ráda. I když je pravda, že tomuhle dítěti asi odolat nepůjde. 

,,Jestli bude Lucasi po tobě, tak chudák dítě." utahovala jsem si z něj, na čož jenom protočil oči. 

,,Tak a tohle je moje snoubenka Nathaly." zamilovaně se usmál a převzal si Kat, abychom se mi dvě mohli přivítat. 

,,Ahooj! Ráda tě poznávám. Lucas o tobě hodně vyprávěl a konečně tady nejsem jediná tak malá." smála se, objímala mě. No přiznávám, takovéto přivítaní jsem nečekala.

Moc moc prosím(ostatně jako vždy) o hvězdičky(VOTES). Děkujuu♥