Freedom

13- Chris to podělal.

S úsměvem vcházím do společenské místnosti, s Domickem v patách. Moc lidí v klubu ještě není, ale některý dny, se všichni shlukují až k večeru. Hned si všimnu Chrise, který sedí na gauči jako hromádka neštěstí. Loktem drbnu do Clarka a vydám se jeho směrem.

S Chrisem jsem se od té jeho oslavy neviděla, v pátek nepřišel do školy, což se dalo čekat, protože sto procentně vyspával kocovinu. Sedla jsem si vedle něj a Dominick to zakempil naproti v křesle. Chris byl tak mimo, že nás ani nepostřehl.

,,Chrisi, co se děje?" zeptala jsem se opatrně. Trhnutím zvednul hlavu a já si tak všimla jeho zarudlých očí a kruhů pod očima.

,,Vicky." šeptl a spadl mi do obětí. Hladila jsem ho po zádech, snažíc se přijít na to, co se mu vlastně přihodilo.

,,Co se stalo?" odtáhla jsem se od něj.

,,Já jsem to všecko posral Vicky." naříkal a opět složil hlavu do dlaní. Podívala jsem se na Dominicka, ale ten jenom pusou naznačil, že nemá tušení, oč jde. Od včerejška, kdy jsme spolu byli v té vířivce, se chová malinko jinak. Nebo se mi to možná jenom zdá, ale to je teď vedlejší.

,,Cos udělal? No tak, Chrisi?" snažila jsem se to z něj dostat.

,,Víš jak jsem se na té párty ožral?" zeptal se. Pouze jsem přikývla, na to se nedá zapomenout.

,,Tak já jsem se vyspal s nějakou holkou a Camilla to pak zjistila a hrozně jsme se pohádali a teď prostě nevím, co mám dělat. Já ji nechci ztratit." vzdychal a po tváři se mu skutálelo několik slz. Přepadl mě pocit vinny, protože přeci jen, kdybych nešla s Dominickem pryč, mohla jsem ho ohlídat. Touhle větou už nás začal plně vnímat i Clark.

,,To nebude tak hrozné. Třeba to půjde nějak odčinit." chlácholila jsem ho.

,,Jo, zkus jí koupit nějaký dárek nebo něco, omluv se, to se zpraví." vložil se do toho Dominick.

,,Myslíš? Tak mám jí koupit třeba kytku nebo něco?" podíval se na něj.

,,Jo, zkusil bych to takhle." radil mu.

,,Nerada vám kazím radost, ale myslím si, že tohle stačit nebude." uchechtla jsem se a oba se na mě popuzeně podívali.

,,Takže co?" otázal se Chris.

,,Já nevím, tak slyšel jsi někdy o barvomluvě?" napadlo mě.

,,Cože?" nechápavě se na mě dívali.

,,To máš zase z těch knížek?" pozvedl obočí Chris.

,,Na to nemusím mít knížky. Nevidí se to každý den, mohlo by jí to udělat radost." pokrčila jsem rameny.

,,Tak nás teda zasvěť." pokynul mi.

,,Jo, třeba se mi to někdy bude hodit, když tě naseru." ozval se, kdo jiný, než Clark.

,,Tak třeba bílá je barva čistoty a naděje. Červená je barva lásky-"

,,To jí mám koupit rajčata?" skočil mi do řeči můj kamarád. Dominick dostal záchvat smíchu a já se snažila zjistit, jak moc blbý Chris je.

,,Ne ty vole. Třeba když jí dáš tulipán, naznačíš jí, že máš výčitky. Růžovou růží ji můžeš říct, že je krásná a třeba rudá růže vyjadřuje lásku a zamilovanost." vysvětlila jsem.

,,Ty kráso, to by mohlo fungovat. Jsi skvělá Vicky, to takhle v těch kytkách umí číst každá holka?" rozzářili se mu oči a začal si radostně poskakovat.

,,Ne Chrisi, nejspíš ne. Ale když jí to třeba vysvětlíš a povykládáš, možná budeš mít body navíc." smála jsem se.

,,Bože ty si úžasná." objímal mě.

,,Slyšeli jste o tom závodě? Já furt přemýšlím, jestli se mám přihlásit." prohodil jako by nic Chris, když se uklidnil.

,,Jaký závod?" zeptali jsme se oba najednou a hleděli na Chrise jako by se zbláznil.

,,No ten co se tady pořádá, je to už zítra večer, hlavní výhra je 60000 SEK(švédská koruna)." jásal. V mém mozku se momentálně odehrával maraton myšlenek. Tolik peněz? Kdybych to vyhrála, tak by to byla senzace, měla bych aspoň část na svůj barák.

,,Do kdy se podávají přihlášky?" zajiskřilo se mi v očích.

,,Věděl jsem že do toho půjdeš. Může se přihlásit kdokoliv, tam jsou takové ty letáčky." ukázal do rohu místnosti. Přejela jsem pohledem po místnosti a zastavila se na svojí krásce. To zvládnu, minimálně za pokus to stojí.

,,Tak nic, já jdu shánět ty kytky, čau." zvedl se Chris, věnoval mi poslední objetí a zmizel.

,,Netušil jsem, že si libuješ i v květinách." smál se Dominick.

,,Tak vidíš no, jsem samé překvapení." culila jsem se.

,,Co ten závod? Jdeš do toho?" zákeřně se usmál.

,,Že váháš." zabručela jsem.

,,Rozjedu tě." vytahoval se.

,,Ty tak, ať vyhraje ten lepší." procedila jsem skrz zuby. Co mi to připomíná? Náš závod na začátku září? Možná...

Hlasy a komentíky potěší! Děkuju💗