Freedom

23- Poprvé.

,,Hlavně to tu nezboř prosím tě." kladl mi na srdce Lucas.

,,Jejda, já jsem zodpovědná, neboj." ujišťovala jsem ho. Nick postávající vedle mě se mírně uchechtl, na což schytal dloubnutí do žeber. Je pět hodin večer, den před Vánocemi a můj brácha s Nathaly a malou Kat odjíždějí na dovolenou. 

,,Právě že se bojím." dělal si ze mě srandu. 

,,Hele věř mi trochu, všechno zvládnu s přehledem, zítra ti zavolám. A teď už jeďte nebo vám ufrnkne letadlo." popoháněla jsem ho. Pravdou bylo, že měli ještě spoustu času, ale já se radovala s vidiny volného času stráveného s Nickem. 

,,Tak dobře. Měj se, mám tě rád." šeptal mi do objetí. 

,,Já tebe taky." naposled jsem mu zamávala a hned, jakmile jeho auto zmizelo za zatáčkou jsem zabouchla dveře. 

,,Co budeme dělat?" přemístila jsem svůj pohled na Dominicka, který se právě svalil na gauč. Včera jsme spolu byli na našem první oficiálním rande. Bylo to moc prima, náš vztah je pořád takový jako na začátku, když jsme si spolu začli. Neustále se něčemu smějeme, je až neuvěřitelné kolik věcí máme společných. Stále jsme spolu ale nic neměli, Nicka to ani nenapadlo a já jsem za to více než ráda. 

,,Dáme film, popcorn a čajík? A potom třeba někam vyrazíme?" stáhnul mě k němu do medvědího objetí. 

,,Souhlasím." usmála jsem se. 

,,Tak něco najdi, já jdu udělat to jídlo." dal mi pusu na líčko. 

,,Ty Nicku, jak se vlastně tvářila tvoje mamka, když jsi jí řekl, že s váma budu na Vánoce?" zajímalo mě. 

,,Jejda Tori, už jsem ti několikrát řekl, aby jsi byla v klidu. Byla ráda, že tě konečně pozná a Gemma se taky mohla radostí zbláznit." chlácholil mě. Vím že to opakuji pořád dokola, ale nechci jim kazit rodinou idylku tím, že se k nim vetřu. 

****

,,Kam jedeme?" zeptala jsem se Nicka v autě. 

,,Nech se překvapit, ale mohla bys to uhodnout." culil se. Myslím, že míříme do knihovny. Je to takové naše místo a trávíme tam skoro všechen čas. Sedíme v obětí opření o stěnu a navzájem si předčítáme z knížek. Pro někoho se to může zdát nudné, pro nás je to nejlepší možnost trávení času. 

,,Vystupovat slečno." zavelel, když jsme zastavili na tak už známém parkovišti. Ruku v ruce jsme doslova vběhli do budovy, ani jsme se nerozhlíželi kolem, rovnou jsme si to zamířili k oddělení anglické literatury. Výběr knihy jsem nechala čistě na Nickovi, sedla jsem si na naše obvyklé místo ke stěně a čekala, s čím přijde. 

Nesl si dvě knihy. Dnes však udělal něco, co jsem naprosto nečekala. Místo našeho pravidelného sezení v obětí si lehl a hlavu si položil do mého klína. Ztuhla jsem, nejsem na takové chování a činy zvyklá. Myslím, že je to pochopitelné, Nick mou nejistotu musel vycítit, nic ale neudělal. Začal předčítat. Po chvilce jsem se uvolnila, viděla jsem na něm, že nehodlá udělat nic víc. Zapletla jsem mu prsty do jeho černých havraních vlasů a pohrávala si s jeho kudrlinkami. 

,,...a tu k ní přiběhl Bílí Králík s červenýma očima. Nebylo na tom nic zvláštního a nijak podivné to Alence nepřipadalo, když Králík prohodil:"Jeje! Jeje! Přijdu pozdě." (Když nad tím potom dumala, napadlo jí, že ji to mělo zarazit, jenže v tu chvíli ji to připadalo docela samozřejmé); ale když pak Králík dokonce vyndal z kapsy u vesty hodinky, podíval se na ně a běžel dál, Alenka vyskočila; blesklo jí hlavou, že jakživ neviděla, aby měl Králík kapsu u vesty, natož aby z ní vyndával hodinky, popadla ji zvědavost a rozběhla se přes pole za ním a šťastně ho dohonila, zrovna když pod keřem hupl do velké králičí díry." četl Nick.