Professional

39. Kapitola

Ten

Bolelo to... ze začátku to bolelo opravdu hodně a já se snažil zuby nehty vydržet a nebrečet. Už tak jsem byl plný Taeyonga a když se přidal Win, měl jsem pocit, že prasknu. Tiskl jsem se k Taemu, jako bych u něho hledal ochranu, přestože u něho bych nenašel zhola nic, když mě zrovna on dostal do této situace, ale to jsem si uvědomoval. Přesto jsem chtěl mít jen maličký pocit, že ten kluk není tak bezcitný a chladný jak působí a že mě jeho blízkost uklidní alespoň psychicky, když už fyzicky musím trpět. I kdybych se však k němu tisknout nechtěl, neměl jsem na výběr... zatínal totiž nehty do mé kůže, zatímco pode mnou vzdychal a tlačil mě na sebe dost silně, takže nejen penisy jich dvou mi braly dech. Nemohl jsem skoro dýchat, ale bolestným stenům jsem bohužel i přes pevně semknuté rty nezabránil. 

Bolelo to a bolet nepřestávalo. Abych si ulevil ještě víc, zapletl jsem prsty do Taeho vlasů a tahal za ně v rytmu Winových přírazů, které sice nebyly tak rychlé a precizní, ale přesto jsem je vnímal až moc naplno, protože ve mně nebyl sám. Po nějaké chvíli si však mé tělo začalo zvykat a já se dokonce maličko uvolnil, takže Win mohl své přírazy zrychlit. Naštěstí nezrychlil do nějakého divokého tempa a já jsem věděl, že to není jen tím, že má míň prostoru... ani předtím nebyl nijak divoký... ale že je to tím, že to je Winie, moc milý ušáček. Překvapilo mě pak, když jsem začal pociťovat mírnou slast, která pak s dalšími přírazy rostla, takže se mé steny změnily na míň bolestné... nejspíš bych si to opravdu užil, kdyby před tím nebyl Tae tak moc vytrvalý... ale já jsem dál tahal za Taeho vlasy a dál jsem tiskl svůj nos do hebké kůže na jeho krku. Přes rozkoš, která naštěstí docela přebila bolest, jsem si přál, aby to už skončilo. Chtěl jsem pryč od Taeyonga.

„Už chci výměnu..." hekl Win, mezitím co vysouval z mého těla. Byla to obrovská úleva, když můj zadek nadále zaplňoval jen Tae, ale já jsem věděl, že je to jen na krátkou chvíli. Vymění se a pak bude Tae ten, který mě bude šukat a s ním už půjde do tuhého, s tím jsem počítal, jenže připravený jsem rozhodně nebyl... myslím psychicky, protože můj zadek byl nejspíš připravený dostatečně. „Jsi v pořádku?" vydechl Tae, který taky vysunul, ale já jsem zůstal bez pohybu, stále přitisklý k jeho krku. „Wine, je v pořádku?" obrátil se na kamaráda, protože ode mě se žádné odpovědi nedočkal. „Vážně si o něho děláš starosti?" odfrkl si Winwin. „Sakra, nedělám si prdel, tak mi odpověz, je v pořádku? Nemá tam třeba krev?" „Ne, nemá." odpověděl Win a nejen Taemu, který si dramaticky oddechl, se po jeho slovech ulevilo. Nenatrhli mě, alespoň něco pozitivního, i když Taemu jsem žádnou starost nevěřil. Opravdu mu záleží na tom, jestli mi nějak neublížil? Nejspíš jen proto, že by pak neměl žaludek na to, aby mě znovu šukal, kdybych krvácel.