Professional

49. Kapitola

Taeyong

Položil jsem Tena na svou postel, opatrně stíral zbytek kapiček z jeho kůže a snažil se při tom neslintat, jenže on se začal probírat. Když pak otevřel doširoka své nádherné oči a naše pohledy se střetly, udělal jsem krok od postele a nervózně se podrbal na zátylku. „Usnul jsi ve vaně..." vydechl jsem, jako by to vysvětlovalo všechno, zatímco se on rozhlédl, jako by si chtěl připomenout, kde to vlastně je, až jeho pohled znovu spočinul na mě. „Díky." špitl potichu a víc říkat nemusel, pochopil jsem. „Hele... tady máš oblečení..." ukázal jsem na složenou hromádku, kde bylo tričko a tepláky pro jeho pohodlné spaní. „tak se obleč, když už jsi vzhůru a můžeš zůstat v mé posteli... já stejně dnes už neusnu... a..." „Zůstaň tu se mnou, prosím." ozval se pořád stejně potichu a jeho tvář nabrala roztomile růžový odstín, který bych nikdy nečekal, že uvidím na tváři někoho jako je on... teda, někoho, kdo se živí svým tělem. Nebo někoho, kým se zdál být, když mě provokoval. 

Mimoděk mě napadlo, že tohle je jeho pravé já a že už není v práci, což by se mi mělo hnusit, vzhledem k tomu o jakou práci jde, jenže, mi se to nehnusilo... přišlo mi to ještě víc roztomilé. „Jak jako tady?" nechápal jsem a on poklepal na postel. „Prostě tady." špitl. Posadil se pak a hrábl po oblečení, na což jsem já jen na sucho polkl a zablekotal, že teda jo, jen skočím pro něco k pití. Když jsem se pak vrátil i s dvěma sklenicema džusu, byl už oblečený, ale nepřestával se červenat. „Padne ti to skvěle..." konstatoval jsem zjevný fakt, když jsem ho sjel pohledem. Mé oblečení, přestože šlo o obyčejné černé tričko a ještě obyčejnější tepláky, mu slušelo. Vlasy měl pořád ještě spíš mokré než suché, ale i ty mu moc slušely, o ruměnci na jeho nádherné tváři, netřeba mluvit.

Ten

Netušil jsem, proč sám sebe tak mučím, protože být vedle Taeho bylo to poslední, co bych chtěl, jenže současně jsem potřeboval jeho blízkost. Potřeboval jsem být s ním jen tak nevinně, zvlášť když jsem v něm už neviděl toho prevíta a hajzla, jakým byl před tím. Jeho chování bylo až moc roztomilé a navíc mě docela dojalo, že se o mě chtěl postarat a nenechal mě ve vaně, kde jsem usnul, to jsem věděl, že je pravda. Navíc vůbec nic nezkoušel, přestože jsem před ním ležel nahý, tím jsem si byl taky jistý. Klidně by se mnou mohl šukat celou noc, když už za mě zaplatil tolik peněz, ale nezdálo se, že by ještě měl tyhle choutky, za což jsem byl taky neskonale vděčný. Obrovská únava mě ani zdaleka ještě nepřešla a zadek mě taky nepřestal bolet, další šukání bych už nedal. 

Jenže tohle snad už nehrozilo, protože Tae nevypadal, že by to ještě chtěl, ale k mé úlevě i k mé smůle slíbil, že zůstane. Sám jsem pak nevěděl, co převládá... radost nebo strach, že v jeho blízkosti vůbec neusnu? Aby toho nebylo málo, nepřestával jsem před ním cítit podivnou trému, úplně mi zčervenaly tváře, jen když se na mě podíval. Nejspíš to bylo právě tím, že se choval tak jinak než před tím, tím jak sám byl nezvykle rozpačitý. Netušil jsem, co se v něm odehrává, ale představa, že mnou třeba nepohrdá, hnala ještě větší horkost do mé tváře. Ne, nemůžu doufat, to přece nejde! Nechtěl jsem ani myslet na svou vlastní zamilovanost. Nechtěl jsem myslet na nic, jen být chvíli s ním a neroztahovat při tom nohy.