Professional

50. Kapitola

Taeyong

Odložil jsem prázdné sklenice na stůl, zhasl světlo a lehl si vedle Tena, ale ne tak, abych narušoval jeho komfortní zónu. Od chvíle, kdy jsem v něm uviděl něco jiného než jen prostituta, nemohl jsem se zbavit jistých rozpaků, obzvlášť když jsem si díky tomu ještě víc uvědomil svou zamilovanost. Jednoduše jsem se cítil mega moc divně, netušil jsem, jak se k němu chovat a fakt, že jsem ho před tím tak nemilosrdně šukal a choval se jako hovado, mi v ničem ani trochu nepomáhal. Vlastně ne, necítil jsem se jen hrozně, ale taky nehorázně trapně. Teď ležel vedle mě... tak nádherný a sladký... a já se bál jen pohnout. Vůbec jsem netušil, proč vlastně chtěl, abych zůstal a stejně tak jsem netušil, proč jsem já souhlasil. 

„Dobrou noc, Tae..." zašeptal Ten. „Dobrou noc" zašeptal jsem i já, přestože jsem tušil, že jen tak neusnu. Ne, když je on vedle... Nevím, jak dlouho jsem jen tak civěl do tmy, aniž bych zavřel oči, když jsem si uvědomil, že Ten už dávno spí. Poklidně oddechoval, navíc se ke mně přitulil, čímž mi málem způsobil zástavu. Bože... proč je tak rozkošný? S povzdechem jsem vtiskl něžný polibek do jeho vlasů a taky na čelo, víc si ho k sobě přitulil a zavřel oči. Ten je nádherný, sladký a úžasný, ale není to kluk pro mě... bohužel. Přesto jsem nakonec zavřel oči a vydal se do říše snů, kde Ten nebyl prostitut, ale můj přítel.

Ten

Líně jsem se protáhl a mírně pootevřel oči, ale když mě na tváři polechtaly paprsky slunce, hned jsem je zase zavřel. Měl jsem pocit, že jsem ve své posteli, nechtělo se mi ještě vstávat. Jenže tupá bolest v zadku mi připomněla, kde jsem doopravdy, což mě donutilo vystřelit do sedu a syknout, protože mým zadkem projela ostřejší bolest, kterou jsem však ignoroval. Byl jsem pořád v Taeho pokoji, ale byl jsem tam sám. Neměl jsem nejmenší tušení, kam zmizel Tae, jenže jsem netušil ani to, jestli ho chci takhle po ránu vůbec vidět. Až moc živě se mi totiž vybavila nejen včerejší šukačka, ale taky mé zhroucení, navíc jsem si uvědomil, jak jsem všechno zvoral ještě víc, když jsem zůstal v Taeho domě a spal v jeho posteli a vůbec mě neuklidnilo vědomí, že jsem se opravdu zamiloval, spíš naopak, cítil jsem se mizerně. 

Pomalu jsem se vybrchal z postele, skočil si na toaletu a pak jsem zamířil někam, kde jsem tušil obývací pokoj, protože tam jsem měl své oblečení a ostatní věci. Opravdu reálně jsem zvažoval, že se převleču a zmizím, pokud někoho nepotkám... bál jsem se podívat do Taeyongových očí. Bál jsem se, že tam uvidím stejný chlad jako před tím a bál jsem se, že se propadnu do země hanbou za své selhání. Ještě víc mě však hnal strach, že Tae pohlédne do mých očí a pozná, co cítím. Pozná to a vysměje se mi, protože, kdo by chtěl použitou děvku?