Professional

78. Kapitola

Taeyong

Z našich setkání se stalo pravidlo. Nevynechal jsem jediné Tenovo přestavení... nemohl jsem si nechat utéct pohled na to, jak dokonalý a úžasný na jevišti je... abychom pak mohli zapadnout v „našem" baru, jen s tím rozdílem, že další útratu platil Ten. Trval na tom, že se budeme v placení střídat, což jsem musel akceptovat, přestože jsem to chtěl platit jen já, jako na správném rande, kam jsem ho zval. Přestože jsme v intimnostech nijak nepokročili, až na polibky na tvář a objetí, což se taky stalo našim pravidlem, považoval jsem každé jedno setkání za rande. Jen jsem nemohl doufat, že to tak vidí i on. Přesto jsem se tím nemínil trápit a jen si užíval jeho přítomnost a to, že si spolu rozumíme. 

Bylo zjevné, že se víc a víc sbližujeme a nasvědčoval tomu fakt, že se mi začal pomalu ale jistě otevírat. Dozvěděl jsem se tak o něm spoustu věcí, které jsem až dosud ani netušil. Jako první mi přiznal, že Ten není jeho pravé jméno. Je to prý přezdívka, kterou mu daly děti na základní škole, když si z něho dělaly legraci, že umí napočítat anglicky jen do deseti, což sice nebyla pravda... zřejmě za to, alespoň podle něho, mohl fakt, že byl nervózní u každého zkoušení, a když měli vyjmenovávat anglická čísla, u desítky se na chvíli zasekl, takže to pak působilo dojmem, že opravdu víc neumí a nezměnilo na tom nic, ani když se vzpamatoval a pokračoval dál... ale děti pak náramně bavilo dělat si z něho legraci a pokřikovat „to je Ten". 

Jemu se však ta přezdívka zalíbila víc než jeho pravé jméno, které zní Lee Joung-Heum. Ten se červenal, když mi to jméno říkal, na což jsem ho ujistil, že se rozhodně nemá za co stydět. Přesto jsem však slíbil, že mu budu i nadále říkat jen „Tene", za což mě odměnil kouzelným úsměvem. Prozradil mi taky, že mu to jméno dali v kojeneckém ústavu, když ho prý našli v baby boxu nejspíš v den, co se narodil, na což se mé srdce sevřelo lítostí. Nikdy nepoznal své rodiče a vyrůstal nejdřív v kojeneckém ústavu a pak v dětském domově. Po mých upřímných slovech lítosti se však jen nepřesvědčivě pousmál a prohlásil, že to... až na to jméno, které mu dali... nebylo tak zlé.