Professional

80. Kapitola

Taeyong

Já sám jsem však v Tenovi prostituta už dávno neviděl, kromě vzpomínky na naši noc, tu jsem si uchoval. Viděl jsem v něm jen nádherného a talentovaného kluka... hvězdu... ale taky silnou osobnost, která se sice ne zrovna nejlíp, ale přesto poprala se svým osudem, obzvlášť když to nakonec dotáhl až tak daleko, aby mohl zářit na prknech divadla. S tím souvisela další věc, kterou mi vyprávěl s jiskřičkami v očích. Už jako malý miloval tanec. Měl prý to štěstí, že směl navštěvovat kroužky a lekce tance... ty které bezplatně poskytoval dětský domov... ale taky tancoval sám kdykoli mohl. Jeho sen byl stát se profesionálním tanečníkem, jenže v tom už takové štěstí neměl.

Neměl peníze, aby si mohl zaplatit pořádnou školu a bez té by to prý nešlo. Musel tedy navštěvovat nižší i vyšší všeobecnou střední školu, která byla státní a která byla zdarma. Naučil se tam prý všechno a nic, protože měli jen všeobecné předměty, takže když získal maturitu, netušil, v jakém oboru by mohl pracovat. Na vysokou se necítil, přestože mu učitelé říkali, že je to škoda. Už tenkrát prý mluvil plynule anglicky... musel jsem se v duchu pousmát nad jeho přezdívkou, která byla totálně mimo mísu... čínsky, thajsky a přijatelně taky japonsky, nad čímž však mávl rukou, protože mu to prý stejně k ničemu nebylo, což mi bylo líto. On však tenkrát měl jinou starost... nastal totiž čas opustit dětský domov. Jeho vychovatelka tam prý už dávno nepracovala a ostatní neměli čas ani zájem se o něho víc starat, byl přece dospělý. Jediné, co pro něho udělali, bylo to, že ho přihlásili na úřadu práce a dál, ať si dělá, co chce.

Tenkrát se prý bál jak nikdy v životě, nechtěl odejít, jenže musel. Měl pak štěstí, že náhodou potkal jednoho kamaráda, kterého si kdysi osvojili náhradní rodiče, ale u kterých už nežil a že Tenovi dovolil, aby u něho nějaký čas bydlel. „Bylo to štěstí i smůla." pousmál se Ten, který zjevně moc rád nevzpomínal na ty časy. Neměl prý nic... peníze ani ponětí, co si počít. Na úřadu nebyli schopní najít mu nějakou práci a sám taky neuspěl, když něco hledal, nikde neměli zájem. 

Někde tvrdili, že je moc mladý a že nemá praxi... to když se poprvé odvážil jít na casting... jinde zase, že mají plno a že stejně nemá praxi... když zkoušel poprosit o práci prodavače, číšníka nebo dokonce uklízeče, přestože věděl, že kdyby ho vzali, zaplatil by si tím maximálně tak nějakou králikárnu o pár metrech čtverečních, kde by se nejspíš zbláznil, když byl zvyklý na svůj pokoj v domově a velké prostory, ve kterých se mohl pohybovat. Přesto to zkoušel dál, až byl zoufalý, nehledě na to, že se mu stýskalo po domově a taky že se blížil čas, kdy bude muset odejít i od kamaráda, který chtěl žít se svou přítelkyní.