Professional

65. Kapitola

Ten

Trochu neohrabaně jsem vstal a vrhl se do dívčiny náruče. Opravdu jsem byl dojatý její starostí. „Hlavně nebreč." vydechla, zatímco mě objímala zpět. „Tu tvou tvářičku je sice radost líčit, ale už nemáme čas, takže zhluboka dýchej... všechno bude v pořádku, uvidíš." „Ne... nebudu brečet..." popotáhl jsem. Vší silou jsem se snažil nepustit slzy, které mě pálily v očích, zklidnit divoce tlukoucí srdce a hlavně nemyslet na Taeho. „Děkuji, Lis." „Nemáš zač." mrkla na mě, když jsem se odtáhl. Zlehka pohladila mou tvář a pak precizně urovnala kostým, který jsem už měl na sobě. „Tene, za pět minut tě čekáme na scéně." ozvalo se od dveří a já se pokusil o úsměv. „Tak zlom vaz." drcla do mého ramene a imaginárně mě poplivala. Jen jsem přikývl a vydal se pomalu směrem, kde prkna znamenají svět. 

Moc jsem se snažil uklidnit, zhluboka dýchat a stát se profesionálem, kterým musím být, aby lidé mohli mít úžasný zážitek. Už kvůli nim musím ze sebe dostat to nejlepší a také kvůli sobě. Vlastně i kvůli Taeyongovi... jen na něho nesmím myslet, prostě nesmím! Slyšel jsem pak první tóny muziky, která uváděla naše představení, a když jsem vešel pod reflektory, mé srdce se rozbušilo ještě víc, ale tentokrát očekáváním a nadějí, že nikoho nezklamu. Nechtěl jsem na Taeho myslet, nechtěl jsem ani doufat, že by přišel znovu... takový nesmysl... jenže když mé oči samovolně zabloudily do publika, měl jsem pocit, že mé srdce vypovídá službu. Málem jsem sebou sekl a stalo by se tak, kdyby mě kolega nezachytl. Hned v první řadě, přímo naproti mně, totiž seděl on... Taeyong!

Taeyong

Nakonec jsem se neopil až tak moc. Win mě sice doprovodil domů, ale jel se mnou jen v taxi, protože věděl, že to už zvládnu, takže se pak před mým domem rozloučil. Ani jsem se nesprchoval, vytuhl jsem hned, jak jsem sebou praštil na svou postel. Byl jsem moc rád, že nemám kocovinu, když jsem se dopoledne probudil... mohl jsem alespoň přemýšlet o všem, co mi kamarád řekl... protože ano, první má myšlenka patřila opravdu Tenovi. Rozebíral jsem jeho chování... to že plakal, že si nevzal peníze, ale hlavně pak fakt, že opravdu sekl s prostitucí a šel si za svým snem. Je to jen náhoda, že se to stalo po naší noci? Opravdu s tím sekl v okamžiku, kdy opustil agenturu? Udělal to proto, že jsem mu dal lekci, nebo se to snad nějak týkalo přímo mě? 

Netušil jsem, ale nechtěl jsem si nalhávat, že by to mohlo nějak souviset s tím, že si nevzal peníze... což jsem už před tím do jisté míry chápal tak, že sex se mnou nebral jako sex za prachy, přestože se tak po mé nabídce tvářil... ale vyloučit se nedalo ani to. Netušil jsem co dělat. Měl bych za ním jít a na všechno se zeptat? Mám na to vůbec právo? Ten by si to myslet nemusel. Přišel do mého domu jako prostitut a přestože se pak rozhodl změnit svůj život, neznamená to, že by chtěl, abych do všeho strkal nos. Když jsem se konečně maličko uklidnil, všechno mi to došlo. Neměl jsem právo ho tenkrát trestat a stejně tak jsem neměl právo být celý rok naštvaný. 

To že jsem Tena ošukal zadarmo, neznamená přece, že mi začal patřit. Neměl povinnost chtít mě ve svém životě a nemá ji ani teď. Nebo se opravdu jen bál, tak jak říkal Win? Chtěl by přijít, ale nenašel dost odvahy? Měl strach, že ho beru jen jako prostituta? Kdyby přišel jako prostitut, bral bych ho tak, ale kdyby přišel s tím, že už jím není, viděl bych v něm toho nádherného kluka, jímž je, jenže to on nemohl vědět. Smutně jsem si povzdechl. Vážně jsem netušil co dělat. Věděl jsem jen jedno... musím ho znovu vidět!