Začni si věřit!

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

„Brácha ještě jednou to uděláš a já se ti budu bát dát Inge na starost," říkám vyděšená při pohledu na mého bratra, který si s Inge hraje.

„Bože ségra, vyhazování do vzduchu ještě nikoho nezabilo," mě z něho snad trefí.

„Vždyť ti mohla úplně v klidu spadnout."

„Prosím tě, jsem ten nejzodpovědnější strejda na planetě."

„Mě z tebe asi klepne, fakt."

„Vlastně jsem i tak trochu její otec, že ano, jediný nejbližší chlap v její přítomnosti, který ji může také vychovávat," tak tímhle mě doslova napružil, ví moc dobře, jak nerada tohle téma otevírám.

„Můj milovaný bratříčku, radši nebudu zmiňovat, kolikrát jsem tě tahala ze všemožných průserů. A víš moc dobře, že hodně z nich, jsou naše velké tajemství. Proto mi nech ponechat si v sobě jedno velké tajemství, které se tebe absolutně netýká," divíte se, proč mu nechci říct, kdo je její otec? Je to úplně jednoduché. Za prvé, by se mi vysmál, protože by tomu nevěřil a myslel by si, že jsem si to na tuty vymyslela. Poté by pochopil, že to celé vlastně pravda je a klidně by se vydal až do Francie, aby Johannesovi, no jak bych to řekla, rozbil hubu.

„Nechápu, proč to tak tajíš? To to je nějaký kriminálník, nebo co?"

„Pro tvoje klidný spaní ti můžu říct, že to kriminálník není, každopádně myslím, že tuhle debatu můžeme v klidu ukončit."

„Ale ségra."

Následující perné týdny mě čeká spousta tréninkové dřiny a hlavní vrchol této sezóny pro mě.

ME se mi v celku povedlo. Až na jeden závod jsem vždy byla v první desítce a se štafetou jsme skončili čtvrtí.

Pár jedinců dokonce urvalo medaili, takže celková nálada v týmu byla neskutečně pohodová. Moc jsme si toto ME užili.

Po našem ME přichází na řadu MS ve Slovinsku. Markét mi už celý týden neustále píše jak je nervózní a když jsem si s ní párkrát volala, tak byla přímo hysterická. A to myslím vážně.

Přičemž neměla být proč. Makule a i celému českému týmu se mistrovství neskutečně povedlo. Chvíli jsem i litovala, že tam s nimi nemůžu tu radost prožívat. Snad příští rok.

„Co říkáš? Půjdeme se projít i s babičkou, ano," zrovna vedu velice rozsáhlou konverzaci s mým zlatíčkem, když mi v tu chvíli začne zvonit mobil.

Ondřej Rybář

Sakra co ten chce?

„Dobrý den Ondro, co potřebuješ?"

„Ahoj Anet, jsem rád, že si u telefonu. Mám pro tebe nabídku."

„Jakou nabídku? Sezóna pro mě už skončila a jen pozvolna trénuji."

„To sice ano, ale jak jistě víš, čekají nás zítra první závody v Novém Městě. Zbyly nám nějaké VIP vstupenky pro rodiny, tak mě napadlo jestli nechceš společně s rodiči dojet, moc rádi by jsme tě tu viděli."

„Ale moji rodiče už mají lístky na tribunu."

„To nevadí, když tak je můžou někomu prodat, VIP je přece jenom VIP a tvoji rodiče jsou biatlonový fanatici, samozřejmě v dobrém slova smyslu."

„To máš pravdu, tak rodiče určitě budou chtít i bratr, ten tam spíš bude nahánět holky, vždyť ho znáš."

„ Na tvého bratra v životě nezapomenu, a co ty a Inge?"