Začni si věřit!

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

O měsíc později

"Teda, ty mě normálně nepřestáváš překvapovat."

"Však se také cítím skvěle."

"Tak si dej ještě jedno rychlý kolečko a potom můžeš jít domů, za chvíli tu mám další trénink."

"Ještě jednou ti moc děkuji, že si se mě pro zatím ujal, neskutečně moc si toho vážím, ani nevíš jak."

"Nepřeháněj, to já si toho vážím a jsem rád, že si si to rozmyslela a dáváš biatlonu druhou šanci. Já věřím, že bude úspěšná."

"Děkuji moc."

Asi bych vás měla uvést do situace. Přesně před měsícem jsem se sešla s mým bývalým trenérem s menší prosbou, jestli by mě nechtěl zase trénovat, alespoň na zkoušku, abych věděla kde jsou moje fyzické síly a na jaké úrovni. On my na to s radostí kývnul a další den jsem stála opět v jabloneckých Břízkách. 

Já sama se hodně divím tomu, kam až moje síly dosahují. Trenér my sám řekl, jestli to tak bude pokračovat tak bych s kapkou štěstí mohla příští sezónu startovat v IBU capu. Byla jsem štěstím bez sebe. 

Toho večera my bratr otevřel oči a já jsem mu za to neskonale vděčná. Zase se cítím fajn.

Po mém tréninku, který se odehrával v ranních hodinách, přichází na stadion holky z áčka. Jdou ladit formu jelikož je za týden čeká mistrovství světa na Pokljulce.

"Ahooj, já tě tak ráda vidím."

"No čau Marky, já tebe taky. Jak se máš, povídej, přeháněj."

"Jako u mě všechno stejný, ale ty si se vytasila se skvělou novinkou, takže zase budeme parťačky, jo?"

"Moc v to doufám."

"Nechceš se jít projet, trénink nám začíná až za chvíli a ráda bych si s tebou pořádně pokecala."

"Jasný můžeme, jen si potřebuji zajít do kanceláře pro nějaké papíry, jdeš se mnou?"

"Jasně, tu chvíli mě tady nikdo postrádat nebude."

"Tak povídej, nějaké nov- agrh."

"Ježíši Anet, seš v pohodě?"

Neodpovím ji a okamžitě letím za roh, kde se nachází toalety, stihnu to jen tak tak. Nechápu co je, snídala jsem jenom kaši a nemocná nejsem.

"Seš v pohodě?" zeptá se mě Markét když vyjdu z toalety.

"Jo, jenom se my přetočil žaludek, to bude dobré."

"Jseš si jistá?"

"Ano, je to dobrý, jenom my dneska nesedla snídaně."

Jakmile si zařídím všechno potřebné, tak se vracím zpátky domů.

"Brácha co je, akorát jsem došla z tréninku a nemám náladu na nic, není my moc dobře."

"Ségra pomoc, mám strašný průser."

"Panebože Martine, co si zas udělal?"

"Jel jsem s kámošem autem no a měli jsme menší nehodu, na podrobnosti se radši ani neptej."

"To si ze mě děláš prdel?!? Menší nehodu?!?"

"Nebuď tak nepříčetná a neřvi na mě."

"A co mám podle tebe asi tak dělat, to tě mám za to pochválit, nebo co? Kde vůbec seš?"

"V nemocnici," počáteční rozzuření vystřídá strach.

"Jseš v pořádku?"

"Mám za sebou jednu menší operaci."

"Cože? A to si my to nemohl říct hned. Okamžitě tam jedu a ty dej vědět rodičům, hned."

Můj brácha měl nehodu, nevím jak vážnou, ale tuším, že to bude hodně horký.

Okamžitě nasednu do auta, které patří mamce, ale moc nim nejezdí a jedu směr nemocnice, kde leží.

" Dobrý den, prosím vás, měl by tu ležet můj bratr. "

" Jak se jmenuje? "

"Martin Stránský."

"Pan Stránský leží na pokoji 25a, tady  doleva, potom rovně a třetí dveře v pravo."

"Mockrát vám děkuji."

Když přispěchám ke dveřím, bez klepání do nich vtrhnu a naskytne se my pohled na mého bratra. Má obvázané obě nohy, z rukou mu trčí hadičky a jeho hlavu zdobí několik ran.

"No vypadáš nádherně."

"Děkuji za kompliment ségra, budu si ho pamatovat," pousměje se na mě.

"Promiň, že jsem na tebe ječela," chytnu ho omluvně za jeho ruku, která vypadá alespoň trochu v pořádku.

"To ne, zasloužil jsem si to, volal jsem mamce, měli by tu být do hodiny."

"Dobře, nevíš kdy tě pustí?"

"Říkali tak za dva týdny, doufám, že dřív jak 25."

"Tak to je za dlouho."

"No právě, že moc ne, dneska je osmého."

"Počkat, cože?" najednou se mi zase obrátí žaludek vzhůru nohama, okamžitě vystřelím a letím do vedlejší místnosti, kde se nachází toaleta.

"Ségra si v pohodě?" zeptá se mě bratr, jakmile mě spatří.

"Ehm, co, jo, promiň já už musím jít, není my vůbec dobře."

"Dobře, já ti večer zavolám."

Jakmile vyjdu z jeho pokoje, tak my to začne všechno docházet. Do háje.

Pokračování zítra...