Začni si věřit!

KAPITOLA PATNÁCTÁ

"Johannesi, to se nedá ani popsat jaké to pro mě je, všechno je to jenom jedna a ta samá básnička, moje pocity jsou takové jaké jsou a teď přesně cítím jenom to, že by si mě měl nejspíš umlčet," co jsem to teď proboha řekla.

"A jak to mám udělat," řekne potichu, když se ke mně pomalinku přibližuje.

"Tak jak chceš."

Po mých slovech na nic nečeká a jemně se přilepí na moje rty. Tento pocit, jsem už jednou pocítila, ale podruhé je to ještě lepší. Když vidí, že s tím nemám problém začne mě vášnivě líbat. Mám pocit, že naše rty do sebe pasují neskutečně. Trochu se začneme vymikat kontrole, když v tom najednou, uslyšíme jak někdo otvírá dveře.

"Bože," řekne potichu Johannes když se rychle odlepí od mých rtů.

"Je, pardon jestli jsem vás vyrušila, já klidně zase můžu jít někam pryč."

"Je to je v pohodě Makulo, on Johannes už stejně byl na odchodu, že ," kývne na nás Johannes ve znamení souhlasu. Načež se zvedne a pomalu opustí náš pokoj.

"Panebožeeee," zaječí na celý náš pokoj Markét.

"Markéto, proboha ticho, ještě tě někdo uslyší."

"Jako čekala jsem vážně hodně, ale tohle, aaaaaaa. To, já nemám slov normálně, holka ty se nezdáš. Docela mě mrzí, že jsem vás vyrušila, protože by to jinak bylo asi celkem větší vzrůšo."

"Nic se nestalo a žádný vzrůšo by z toho nebylo," jo, právě v tuhle chvíli jsem rudá až na zadnici..

"Holka, jestli to jak jste byly na sobě přilepení a vášnivě jste se tady líbali, pro tebe znamená, že se nic nestalo. Tak si asi spadla z višně."

"Co přesně si viděla?"

"Dost na to, abych si udělala představu o tom, jak bude probíhat následující zbytek sezóny. "

"No do háje.." pomyslím si potichu pro sebe.

Další ráno, další den, a další povinnosti, které mě samozřejmě těší.

"Oj, podívej se kdo sedí u stole číslo tři, zrzoun, který byl včera v tvé pos-."

"Markéto opovaž se to doříct," řeknu jí sice výhružně s důvtipem v hlase, ale taky až moc nahlas. Takže se na nás otočí celý náš "český" stůl.

"No moment, Makulo co nemáš doříct, to tady máte nějaké velice tajné tajnosti?" okamžitě hodí odezvu Jess.

"No to víš, to tady naše Anet má takové tajnosti, ale zřejmě je nechce nechat vyplavat na povrch, tedy prozatím ," řekne Markét, a já mám pocit, že se asi půjdu oběsit na první strom, k medvědům.

"Anet, prosím tě, dneska potřebuji aby jsi mi dělala moji druhou ruku, takže zaběhni ke klukům a přečti jim informace, co jsou barevně vyznačené na papíře, jsou to nehorázný paka a já vím, že oni sami by se na to určitě nepodívali, každopádně to jsou časy startů a různé taktiky pro ně. Dále, asi tak za 20 minut má přijít na sekretariát balík s náboji, potřebuji aby jsi na to osobně dohlédla a taky aby si je převzala. Dále potom musíš prověřit papíry z dopingovky a ještě se prosím tě koukni na papíry co se týká laktačních hodnot, nějak nám to tam hapruje. Všechno jasné? "

S mírně vyděšeným obličejem řeknu, " jasně trenére, " a odejdu i s papírem za kluky. Zatím co vstřebávám veškeré informace a úkoly, které mě dneska čekají. Bude to opět dlouhý den.

" Nazdar kluci, tady mám pro vás rozpis nějakých časů a taktik, měla bych vám to přečíst, ale myslím, že číst ještě umíte, takže se na to prosím podívejte, jinak mě a vás trenér roznese na kopytech, já spěchám. "

" Jasný, někdy nevím co si o nás trenér myslí, číst ještě umíme takže v klidu běž," odpoví mi Adam.

"Díky kluci, máte to u mě."

Jakmile otevřu dveře od naší buňky, lituji, že jsem u kluků nezůstala déle a nečetla jim ty blbosti. Z vedlejší buňky se totiž vyřítí Johannes, snažím se dělat nenápadnou, a kupodivu mi to jde, protože jsem se v rychlosti stihla skrčit pod zábradlí, nejspíš si mě díky tomuto manévru nevšim.

Jakmile si myslím, že mám z cela vyhráno, tak se začnu pomaličku zvedat, když v tom zavadím, nejspíš o hůlku nebo běžku a letím si to pěkně po zadku dolů...

"Jste v po-, bože Anet není ti nic?" okamžitě ke mně přiletí Kuba od nás z buňky.

"To je dobrý, budu v pohodě, jen jsem si narazila za- ehm kostrč."

"No to doufám, bylo to docela děsivý, co jsi tady ještě vůbec dělala?"

"Eeeee, jenom mi něco spadlo a potřebovala jsem to najít," pomáhá mi nějakým způsobem vstát, samozřejmě to bolí jak čert, ale zvládám to.

Vší silou se snažím doběhnout do kanceláře, abych stihla převzít zásilku s náboji, že u toho musím vypadat vážně komicky, asi jak lachtan.

Nakonec se mi to povede a jsem tam přesně na čas. Sice jsem asi svým vzhledem pohoršila kurýra, ale tak. Co se dá dělat..

Může to být snad ještě horší? Já myslím, že ne.

Víte jak mi trenér říkal, že musím prověřit testy z dopingovky a laktační hodnoty ... Tak jsou to prosím dva obrovský šanony, kterýma se musím během dneška prohrabat a dát je do kupy... No tak to potěš koště...

Doopravdy už nikdy nebudu slibovat, kdy vydám novou kapitolu, protože to bohužel dopadá tak jak to dopadá :DDD. Každopádně jsem pochopila, že je neskutečně těžké psát, když není sezóna. Nějak, jak kdyby člověka přešla chuť, ale když je sezóna, tak by nejradši popsal tucty papírů :DDD.

Každopádně dneska byly závody v Německu a já jsem z nich naprosto nadšená :DDD. Sice nejsem tak nadšená z Johannese, ale 4. místo je nádherné :D. Ale jsem neskutečně nadšená z výkonu Tarjeie, Makuli a Bimba Krčmáře, který zazářil :D.

Doufám, že se vám kapitola po dlouhé době líbila, a já se budu sakra moc snažit co nejdříve (!) vydat další.

Mějte se krásně 💜.

Terez 💜