Začni si věřit!

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Ráno se probouzím s odpornou bolestí hlavy. Vzápětí si ale všimnu, pro mě daleko více důležitější a šokovější věci.

Ležím úplně nahá pod peřinou. A vedle mě leží ještě jedna osoba.

Sakra, sakra, sakra.

Já jsem ale blbka do háje dubovýho.

Když se nějakým způsobem dokážu sklidnit, tak se snažím někde vykoumat kolik je vlastně hodin.

Na stoličce najdu něčí mobil. Nejspíše jeho. Jakmile se mi objeví zamykací obrazovka zjistím, že je teprve šest ráno.

Opatrně vstanu a snažím se najít všechno svoje oblečení. Ovšem moje kalhoty nemůžu za boha nikde najít.

Blbka, blbka, blbka

Říkám si pořád v hlavě, bože vždyť já jsem tak blbá!! Co jsem si v tu chvíli jako myslela. Mně ten alkohol asi úplně vymyl mozek nebo co, sakra!!

Kalhoty najdu ležet vedle něho, opatrně se pro ně natáhnu, abych ho nevzbudila. Což by byla ta poslední věc, kterou bych teďka potřebovala.

Když jsem oblečená tak se vydám okamžitě pryč do našeho pokoje. Naposledy se na něho otočím ve dveřích. Nejradši bych si k němu lehla do objetí a byla s ním takhle pořád.

Já jsem taková blbá kráva, že to svět neviděl.

Nadávám si celou cestu až k nám na pokoj. Když zavřu naše dveře od pokoje, sklouznu po dveřích a dám si hlavu do dlani. Já jsem tak blbá, do háje.

"Anet, co ti je?" ozve se Markét ospale ze své postele

"Nic se nestalo."

"Jasně, nic se nestalo. A to proto tady sedíš, po tom co si přišla bůh ví odkuď a brečíš."

"Marky, já jsem taková kráva."

"Anet, nejsi. Kde si na tom prosím tě byla? Co se vůbec stalo? Když jsem došla do pokoje tak si tady nebyla. Kde si vůbec byla?"

"Vyspala jsem se s Johannesem," na nic víc se nezmůžu.

"Panebože, to není žádná tragédie
Dobře, super skvělý to taky není, ale podívej se na to z té lepší stránky."

"A jaká je ta lepší stránka? Vždyť si teď připadám jak lehká, která každému chlapovi hnedle skočí do postele."

"Anet, to ty vůbec nejseš. Myslela jsem to tak, že spolu třeba, můžete být. Vždyť to jiskření mezi vámi je znatelné."

"Markét, my nemůžeme být za boha spolu. On je vrcholový sportovec, já jsem jen troska, která ani neví co chce
Vždyť bych mu úplně zničila kariéru. Proto jsem se mu celou dobu výhybala. Proto jsem byla tak v háji z toho polibku a teď jsem ještě více v háji, co v háji, já jsem přímo v prdeli. "

"A co chceš teda dělat?"

"Před snídaní zajdu za trenérem a zeptám se ho, jestli by mu nevadilo, že bych už dneska odjela z rodinných důvodů."

"Ne, ne, ne, Anet, to mi přece nemůžeš udělat. A mu taky ne."

"Markét promiň, ale já to musím udělat, vidím to jako jedno z nejlepších řešení."

"Ses si jistá?"

"Jsem si jistá."

Tak jak jsem řekla. Tak jsem taky učinila. Těsně před snídaní jsem zašla za naším trenérem s prosbou. Byl z toho hodně šokovaný, ale když viděl, že si jsem stoprocentně jistá, tak nic nenamítal a dovolil mi to, samozřejmě jsme se museli domluvit ohledně mé smlouvy, která se díky bohu dala poupravit. Jediné co jsem si musela zařídit sama byla doprava, ale nebylo to tak těžké.

Z Ruhpoldingu jsem se do Prahy dostala autobusem s dvěma přestupy. V Praze na zastávce na mě čekal můj táta, který byl tak hodný a dojel pro mě. Když viděl, že se nemá cenu se mě na něco ptát, tak jsme v tichosti dojeli domu do Vrchlabí.

Přivítala jsem se s mamkou, která se mě samozřejmě hned zeptala, co se stalo, ale já ji jen odpověděla, že si o tom s ní popovídám později.

Doma si lehnu do postele a přemýšlím, nad vším. Poprvé za tu dobu se my do hlavy vkradne jedna myšlenka. Co asi dělá?

Z pohledu Johannese

Probouzím se ráno ve své hotelové posteli. Mírná bolest hlavy vystřídá skvělý pocit ze včerejší noci.

Snažím se nahmatat druhou osobu, která by měla vedle mě ležet, ale není tam.

Když konečně otevřu oči a rozhlédnu se po pokoji, zjistím, že v mém pokoji není.

Vím, že je neskutečně citlivá, ale nikdy bych nevěřil, že by byla schopná ráno utéct, zvlášť po včerejšku. Uvědomil jsem si jednu věc. Ať už je ta holka jakákoliv, cítím k ní cit, který jsem ještě k žádné necítil. Je něčím neskutečně výjimečná a díky tomu k ní tento cit cítím.

Rozhodl jsem se vydat k ní do pokoje, po snídani. Hlavně kvůli tomu, že na snídani nebyla a taky jsem s ní chtěl mluvit a hlavně jí vidět.

"Ehm, ahoj, je tady prosím tě Anet," po zaklepání my otevře Markét. Není divu, vždyť jsou spolu na pokoji.

"Johannesi, ona tady není."

"Aha, ona už jela na stadion? Já jen, že jsem ji neviděl ani na snídani."

"Ne, nejela na stadion."

"A kam teda?"

"Ona odjela domů."

"Cože?" tak tahle informace mě šokovala
"Jak jako odjela domu? A kdy?" nemůžu tomu absolutně uvěřit.

"Odjela před chvílí, těsně před snídaní jela na zastávku a asi před půl hodinou odjela."

"Aha, díky."

"Johannesi promiň, je mi to líto."

"To nic," nebudu lhát, dotklo se mě to a hodně.

Zpátky z pohledu Anet

"Čau ségra, co tady děláš neměla si být náhodou v Německu," přišel za mnou můj milovaný bratr.

"Jaká to čest, že jsi se na mě přišel podívat, asi bych si toho měla vážit."

"Snažím se, víš. A teď vážně, co tady děláš?" i když si ze svého mladšího bratra dělám v jedné kuse srandu a on ze mě. Upřímní jsme k sobě byly vždycky. A vždycky jsme k sobě našli vzájemnou důvěru a pochopení.

"Stalo se my tam pár věcí, které mě donutili se sem vrátit."

"A to to jsou tak hrozné věci, že si musela akutně odjet?"

"Hrozné ne, ale později by nemuseli být zrovna dvakrát nejlepší."

"Ale já to vůbec nechápu, proč si takhle utekla? Vždyť si tam byla tak šťastná?"

"Já jsem neutekla, jenom se něco stalo a já, já prostě musela odejít."

"Takže zase," tentokrát nechápu jeho slova.

"Co myslíš tím zase?"

"Zase si se lekla, zase si utekla. To je jak tenkrát po té nehodě, taky si před tím utekla. Sakra ségra mám tě rád, ale začni si už konečně věřit a přestaň utíkat před každým problémem či prkotinou, která přijde. Začni se trochu rvát."

"Ale."

"Ne, žádný ale, ty máš na tolik věcí talent. Ale jenom tady dokážeš brečet a trucovat. Sakra brober se!! Protože jestli to neuděláš, tak ti život jen proteče mezi prsty. "

Najednou, jako by my tím úplně otevřel oči. No jasně!

"Brácha."

"No?"

"Mám ještě dole svoje běžky a bouchačku?"

Doufám, že do začátku sezóny ten příběh konečně zase nakopnu :Ddd. Mějte se fajn a děkuji za všechny reakce 💙.