KAPITOLA DVACÁTÁ

467 23 6
                                    

O 10 měsíců později

"Mami, prosím tě zapneš mi ten kufr, mně to nejde."

"Jseš si jistá, že se chceš pět měsíců po porodu vrátit k závodění, po tak dlouhé době, a ještě k tomu s malou."

"Ano mami, chci. A neboj, je to IBU cup, takže se tam nezdržím dlouho a hned pojedu domů, nemám  zrovna dvakrát nejlepší formu, logicky."

"Já se jenom strašně bojím, Inge je ještě tak malá."

"Mami, nezačínej zase s tím a radši mi pomoc s těmi kufry dolů, za chvíli je tu trenér, a ke všemu, nechci nechat  tak dlouho s bráchou Inge o samotě."

Abych to uvedla na pravou míru. Chystám se na závody IBU Cupu v biatlonu, ano, je to tak. Po porodu, který mimochodem přišel už o tři týdny dřív, jsem začala opět trénovat. S tím, že jsem byla v sedmém měsíci schopna uběhnout klidně i maraton, takže moje tělesná síla na tom nebyla zas až tak špatně a já se díky svým výkonům na tréninku dokázala nominovat do B týmu, alespoň na zkoušku.

"Jenom mi bude strašně moc chybět tahle buclatá kráska," rozněžní se mamka, když vidí bráchu přicházet s malou Inge. Přesně tak, narodila se mi holčička Inge, ale o tom někdy příště.

"Mami, víš, že jsi mohla jet s námi, mně by jsi tím i docela dost pomohla."

" Vím, a promiň že nepomůžu, ale musím do práce. "

" Jasně, chápu a rozhodně se neomlouvej."

"Zlato, jsem na tebe strašně pyšná, hlavně za to, jak celou situaci zvládáš a jak si ji zvládla."

"Děkuji moc," v tu chvíli nám už na dveře zaklepe trenér, s radostí mu otevřu a společně začneme brát moje kufry do auta.

"To si s sebou bereš celej svůj pokoj?" Zhrozí se, jakmile uvidí tolik obrovských kufrů.

"Až začneš cestovat s malým dítětem, tak ti to připomenu."

Po půl hodině dojedeme do Jablonce, kde na nás čeká zbytek týmu. Jakmile holky uvidí malou, začnou mi ji brát z rukou. Je to takový místní miláček, já se tomu ani nedivím.

"Bože, Anet, jak tohle všechno máme nacpat do auta."

"To zvládnete hoši."

"Tak určitě, ono cestovat se ženskýma je vážně radost,"povzdychne si trenér, a my se musíme smát.

" Tak kufry musí počkat, volá mi Jířa, asi něco potřebují."

Klukům mezi tím pomůžeme s kufry a já stihnu uspat Inge. Mám to tak načasované, podle všeho by se měla probudit, až když budeme mít více jak půlku cesty za sebou, potom to sice bude boj, ale alespoň si odpočineme.

" Tak jo holky, nečekaná změna plánu, Terka odpadla, takže musíme za ní poslat náhradu," této informace si z počátku vůbec nevšímám, ale je mi líto Terky, poctivě dřela a moc si  přála nominovat se do svěťáku, zřejmě onemocněla.

"Anet, víme že to máš teď hodně těžké, ale dle tvých výsledků ve střelbě, pošleme tebe. Samozřejmě můžeš odmítnout, ale byly bychom moc rádi kdybys jela. Asi pojedeš obě štafety, jelikož jim tam odpadá jeden biatlonista za druhým, nejspíše mají v Oberhofu nějaký mordorvirus. "

" Já nevím co říct, necítím se na to, vždyť naskočím do svěťáku po dlouhé době,"skutečný důvod, proč se tam nechci zatím objevit si nechávám pro sebe.

" Anet, chápu, že to máš těžké, ale hodila by ses jim tam, " sice nejsem ani trochu psychicky připravená na závody ve svěťáku a už vůbec nejsem připravena na případnou konfrontaci s víme všichni kým, tak na to trenérovi kývnu, ty jeho prosící oči bych si nikdy neodpustila zklamat.

" Tak jo, ale jak to bude s dopravou?"

"Moc díky Anet, jsme ti zavázáni. S dopravou je to v pořádku, za asi půl hodiny je tu Jířa s holkama a naberou vás. Pokud ti teda nevadí, že tady budeš čekat?

" Vůbec, akorát jsem malou už uspala, tak bude v autě trochu veselo. "

Přesně jak řekl, tak se i stalo. O půl hodiny později jsem už v dáli viděla blížící se dodávku, která nás vozí všude možně.

"No nazdaaar, nevěřím že s námi jedeš, každopádně jsem nadšená," vrhne se na mě Makula okamžitě jak vystoupí.

"To já taky, už zase pojedeme spolu, a dokonce ve svěťáku," sama tomu pořád nemůžu uvěřit, vždyť mě čekají první závody ve svěťáku, ale že úplně první závody ve svěťáku.

"Anet, jsi v pohodě?"

"Ne, mně to až teď došlo, vždyť já pojedu svůj první závod ve svěťáku!!"

"Jo, je to totálně boží, hlavně nezačni hysterčit."

"Já jsem úplně v klidu," to tak, spíš se snažím přesvědčit samu sebe, že jsem v klidu.

"To vidím, už musíme jít, takže vem malou a jedem směr, všemi milovaný Oberhof."

Cesta trvala neskutečně dlouho. Hlavně díky Inge, která se probrala někdy po půl hodině, takže skoro celou cestu probrečela nebo sebou škubala jak vorvaň, dokázala jsem ji uspat asi na dvacet minut. Prostě hrůza. Díky bohu za holky a jejich trpělivost, když se jí celou cestu snažili společně se mnou uklidnit.

"Anet, akorát je tu jeden problém, vzhledem k tomu, že jsi tu jako náhrada za Terku, tak máš všechno místo ní, takže i pokoj."

"A to znamená?"

"To znamená, že jsme spolu na pokoji kočko, doufám že to přežijeme," prozradí pointu této konverzace Markét.

"Jo, tak pokud ti nebude vadit křik a pláč, a to i v noci, tak to zvládneme."

Akorát čekáme dole u recepce až nám vydají karty od pokoje a odnesou kufry nahoru. Bavíme se společně s holkama o všem možném.

"Anet," drnkne do mě Makula trošičku vyděšeně.

"Copak je?"

"Nenápadně se podívej do leva ke dveřím."

V momentě, kdy se podívám ke dveřím, tak vidím jak se přímo před mými oči zjevuje Norské áčko.

Sakra, sakra, sakra

Jestli si myslíte, že jsem na nějaký rozhovor s ním připravena, tak to ani náhodou. Během těhotenství a hlavně po porodu jsem měla neskutečné nutkání mu zavolat a nebo napsat, ale všechno jsem to stačila úspěšně potlačit.

Média se o mě nikdy nezajímala, takže tajit své těhotenství co nejdéle jsem mohla úplně v klidu. To, že jsem těhotná vyplulo na povrch až v osmém měsíci. Ovšem mám takové tušení, že o tom moc lidí  v biatlonovém světě neví.

"Co mám teď sakra dělat?"

"Hlavně se na ně nedívej a zkus ať nevidí Inge."

Pohled na nás musí být komický, sedíme tam přikrčené a já mám na hrudi nosítko, kde spí Inge. Avšak se  náš plán podaří.

"Nechci ti nic říkat, ale takhle se skrývat celou dobu nedokážeš," řekne  Markét a já ji musím dát za pravdu...


Psaní kapitol v autobuse, vystresovaná ze všech testů a zkoušek se přece jenom vyplatilo, a já konečně vydávám novou kapitolu 💙. Co říkáte na úvod sezóny 😇?

Začni si věřit! Where stories live. Discover now