Začni si věřit!

KAPITOLA OSMÁ

Masáky.
Jak já tuhle disciplínu miluju. Vždycky mě strašně bavilo se na ni dívat v televizi. Dneska, ale nejsem u televize, ale na stadionu. Svítí nám krásně sluníčko, které nás dobíjí příjemnou, pozitivní energií.

"Anet, jestli chceš, můžeš se jít někam schovat a dívat se na dnešní závody. Už si toho hodně udělala, takže si zasloužíš takový menší odpočinek."

"Děkuji moc trenére, já dneska zůstanu na stadionu, a potom pojedu na hotel s Makulou, alespoň budu holkám fandit."

"Dobře, jsem rád, že jste si tak sedli."

"Dávej, dávej, dávej, pojď, poooojď, pojď, máš ji za sebou jen kousek!!" řvu jako splašená na Makulu, která jede v posledním kole na naprosto báječném třetím místě! Ale ze zadu se už na ni dotahuje norka Roiseland. Marte je něco jako běžecká bohyně, takže... no. Uvidíme.

Nakonec nám Markét skončí pátá. Což není vůbec špatné umístění, ale takové menší zklamání je na Makule vidět. Ale co, páté místo je přece excelentní!

"Výborný závod Maku."

"Díky, ale přece jenom, mohla jsem urvat medaili."

"Hele, klid, víš kolik budeš mít ještě šancí? Hodně, vážně hodně."

"Tak dík, jedeš dneska s náma na penzion, nebo tu zůstáváš na závod kluků ?"

"Dneska mám padla už od rána, takže jedu s vámi."

"No supeeeer, co bys řekla tomu, že bych si odnesla věci do auta a šli by jsme na nákup do města, přece jenom, potřebujeme něco nádherného a reprezentativního na dnešek, no ne." Jde vidět jak se ji v mžiku zlepšila nálada o sto procent.

"Heh, oukej, tak si hoď věci do auta a jdeme."

Odpoledne s Markét jsem si nesmírně užila. Podívali jsme se po městě, a nakoupili nějaké nádhery. V místní restauraci jsme si daly něco menšího k snědku, a potom upalovaly na náš penzion. Přece jenom, Markét ještě čeká regenerace.

" Hele Anet, tak já letím na regeneraci k naší masérce, a až se vrátím, tak započnou plnohodnotné přípravy. Sice přijdeme později, ale co, jsme ženský, no ne? " Na to se smíchem odejde z našeho pokoje.

Prohlížím si nakoupené věci, když v tom mi najednou cinkne zpráva na mém telefonu.

 Johannes :  Jakto, že ses mi neozvala, a kde si vůbec. Poslední dny tě nikde nemůžu najít?

Já: Většinu času jsem na penzionu. Nemusím moc jezdit na stadion. A nevím, proč bych se ti jinak měla ozývat :) .

 Johannes: No dobře, to teď řešit nebudu... Objevíš se dneska na večírku?

Já: Asi ano

Johannes: Asi?

Já: Asi určitě, ano.

Johannes: Mohl bych s tebou mluvit?

Já: A proč?

Johannes: Můžeš na mě počkat v sedm před vchodem?

Moji předchozí otázku asi očividně ignoruje...

Já: Mohla bych, ale radši si to rozmysli, ne že mi pár minut po sedmé napíšeš, že ti do toho něco skočilo, nebo spíš někdo.

                                                  Zobrazeno

Proč mám chuť si za tu poslední odeslanou zprávu nafackovat. Sakra. Proč jsem mu to tak doslovně napsala? Já jsem fakt kráva. Co si o mně teďka bude myslet? Že jsem nějaká stíhačka, nebo co?

"Tak jsem tady, kde začneme, doufám že jsi si už zača-, Anet?" vtrhne do pokoje Makula, která s dobrou náladou přišla z regenerace.

"Anet, co se probůh stalo, že sedíš na posteli jako hromádka neštěstí." nic ji na to nedokážu odpovědět. Jenom ji podám svůj mobil, se zobrazenou konverzací. Se slovy "přečti si tohle", trochu pochopila o co, nebo spíš, o koho se jedná.

"No do prdele, jak si mu to mohla napsat, ty nevíš jaký jsou pravidla v psaní klukům!"

"Makulo, já jsem z toho naprosto v háji, já nemám čas řešit nějaký stupidní pravidla, nebo co to je za hovadinu. Po tomhle se mu nemůžu ukázat."

"Teďka, okamžitě vstaň z tý postele, a jdi do koupelny!"

"Cože?"

"Vzhledem k tomu, že se máte sejít v sedm a je pár minut po šestý, tak máme do háje co dělat, abych z tebe vykouzlila tu největší kočku pod sluncem, a on zíral, jako smyslu zbavenej."

"Markét, já tam nejdu, víš jak to bude trapný."

"Holka, ty tam půjdeš i kdybys nechtěla. Vysvětlím ti to jednoduše. Kdybych já měla myslet na to co je trapný a co ne, tak přijdu o spoustu úžasných věci. Já vím co s tebou Johannes dělá. Anet, to on tě dělá lepším člověkem. Ty si s ním naprosto šťastná. Takže se okamžitě zvedni, jdeme z tebe udělat princeznu. "

" Markét, já ti to fakt jednou vrátím i s úroky. "

Je minuta před sedmou, já čekám na smluveném místě. Dost začínám pochybovat o tom, že přijde. Chodím chodbou sem a tam,  sem a tam, jo, až tak moc jsem nervózní. Furt si musím vyčítat to, co jsem mu napsala. Nikdy jsem nebyla tak upřímná z očí do očí, a co teprve po zprávách. Strašně mě to žere.

"Ty si došla." zazní mi za mými zády, a mně opadne jeden malý kámen ze srdce. Neni naštvaný. Alespoň doufám tedy...

"Jo, promiň, jaaa. Nechtěla jsem napsat tu poslední zprávu. Byla jsem trochu naštvaná, a nějak jsem ji bezrozmyslu poslala. Byla to kravina. Promiň."  začíná se mi motat jazyk, a to jsem nic nepila..

"V pohodě, chápu, musela si být naštvaná. Mě by to taky naštvalo."

"Ehm, jo aaa, co potřebuješ?"

"Přestala ses mi po tom ozývat, a já se začal bát, že už třeba se mnou nechceš mluvit, nebo tak něco, no. Jenom jsem se chtěl ujistit, že je to mezi námi v pohodě. Nerad bych kdyby jsme se přestali bavit, nebo něco takového." Mírně se na mě pousměje.

"To ne. Teda, já taky nechci aby jsme se přestali bavit nebo něco, ty chvíle s tebou jsou fantastický."

"Takže, jsme v pohodě." Pousměje se na mě už trochu více.

"Samozřejmě, můžu tě obejmout." Nevím proč jsem to řekla, a ani proč jsem to chtěla, ale bylo to to první co má pusa sama od sebe dokázala vypustit.

Na nic nečeká a pevně mě sevře ve svém náručí. Ten pocit je sakra příjemný. Cítím se, jako kdyby mě nějakým způsobem chránil.

"Takže, jsme kámoši." Pronesl po té Johannes.

"Jasný, jsme kámoši." Usmáli jsme se na sebe, a společně šli do vedlejší místnosti, kde už to začínalo pořádně dunět.

Řekli si, že budou kámoši, ale oba k sobě cítili daleko více, než jen kamarádství. Oba cítili a tušili, že  kamarádstvím to neskončí.

Zdravím vás!! Konečně, jsem dala nějakým způsobem do kupy tuhle kapitolu, která mi dala sakra zabrat. Každopádně vám můžu slíbit, že se máte v dalších kapitolách na co těšit, jelikož to začne nabírat pořádný grády!!

Mějte se hezky 💙.

Terez.