Emperors & Empresses (CZ)

V.

Minulost

Vlny narážely do kocábky jako obří pěsti z každé strany. Voda zurčela, bouřila se a snad královna vod si sama přála, aby tato loď nenašla břehu. Nejednou všichni měli pocit, že voda rozrazí každý kousek dřeva. Že jejich milovaná loď se potopí i se všemi na palubě. A moře je slupne jako malinu. Počasí jim nepřálo. Vichřice zuřila už třetí den. Nebo více? Život na moři splýval do jednoho dlouhého dne. Pokud se nedělo něco zajímavého. A že v bouři takovéto dny nenastávaly.

Muž, co se několik předlouhých minut belhal po palubě jako by nevěděl, kde má cíle, konečně sešel do podpalubí. V ruce držel jednu z malých luceren, která ještě nestihla zhasnout. Mokrý byl jak ztrhaný pes z ulice. Zrzavé vlasy se mu lepily na obličej. Oblečení se na něj přiškvařilo jako znamení. A třásl se jako osika. Na boku se mu houpal zrezlý meč. Ve druhé ruce držel už poloprázdnou láhev kořalky.

Zastavil. Podíval se na sebe a otřepal se. Neměl rád takovéto počasí. O dost více mu vyhovovala sluncem prosetá plavba. Dnes tomu však nic nenasvědčovalo. Slunce neviděli kdo ví jak dlouho. Lehký větřík se už dávno změnil v silný poryv větru.

Loď se nahnula na pravou stranu. Muž, lehce dezorientovaný, zopakoval po lodi pohyb. Narazil do dřeva. ,,Au! Ty jeden!" Začal nadávat. ,,Jen počkej, za chvíli," narovnal se a popošel několik kroků dozadu, ,,ti to vrátím! Dostaneš ťavku!" Samozřejmě, že měl malinko připito. Piráti nic jiného nedělali, pokud neloupili, neužívali si s dívkami nebo zrovna neřídili loď v bouři. Ale na to jich tu bylo dost. ,,Uu, jasně..." Došlo pirátovi, co se právě stalo. Narovnal se a vydal se k nejbližší kajutě. Chtěl se prospat. Měl toho dost a jeho šichta právě skončila.

Opřel se o stěnu před dveřmi a začal lovit kliku. Lucerna v jeho ruce už dávno mohla skončit na zemi, kdyby se mu nezahákla o oděv, který ji aspoň z části držel místo ruky. ,,Ale no tak!" začal se vztekat. ,,Jen počkej, až já tě najdu!" Jeho oči se pomalu ale jistě připravovaly ke spánku. A když konečně našel toho neřáda a pootevřel dveře, zasekl se. Uslyšel tiché hlasy. Dva? Tři? Nebo celý houf? Jeho mozek nedokázal pořádně zpracovávat, co se kolem něj dělo.

,,Pikové eso, čím mě chceš přebít?" Ten hluboký hlas znal. Byl už trošku starší. Nebyl tak hlasitý. Hodně chraplavý, ale to bylo jen díky špatnému vzduchu, co dýchával na pevnině.

,,Pi-pikové e-e."

,,Pikové eso."

,,Pi-kové eso." Tenhle hlas už neznal. Dívčí. Hodně mladé holky. Trochu štiplavý, ale také vzdorovitý. A s dobře slyšitelným přízvukem a špatnou znalostí jejich jazyka. Rozhodl se počkat, co bude dál.

,,Čím mě přehraješ?"

,,Modžu uz tu k-károvou kartu." Konečně rozeznal jazyk, kterým dívka mluvila. Jazyk, který používali na Jehenderských ostrovech a jejich koloniích.

,,Tak to udělej. Máš přeci dost karet." Zrzek moc nerozuměl dívčinu jazyku. Za to Mořský vlk se zdál vzdělanější.

,,Když to udělám, ty rozbiloš." Zrzek pootevřel dveře a podíval se na stůl plný karet. Hráli Šarlatánův kruh, hru, kterou znal každý z pirátů. Karty se podobaly jakýmkoliv kartám, které se daly koupit po celé Aralan. Ale Šarlatánův kruh byla hra jen pro šejdíře a spodní vrstvu obyvatelstva. Každý v ní mohl hrát jak chtěl. Podmínkou bylo jenom konec kola uzavřít s jakýmkoliv esem. Jinak jste prohráli. Karty se pomalu skládali před vás a vy i vás protihráč jste mohli přikládat na stranu druhou. Šlo jen o to, abyste si pohlídali jedno eso. Postupně jste přibírali, zahazovali karty či přebíjeli protihráče, dokud...