Emperors & Empresses (CZ)

XI.

Minulost

Večery na lodi malé dívence splývaly v jednu jedinou noc. Z malých okýnek toho moc nezahlédla. Vnitřek lodi býval povětšinu času temný, smutný i děsivý. Jediné, co dívka pořádně vnímala, byly vlny. Narážely do lodi z obou stran, občas v pravidelných, občas v nepravidelných přírazech. Dívka v takových chvílích přemýšlela, kolik ještě pirátská loď nárazů snese. Kdy už bude dřevo tolik popraskané, že ho voda prorazí a všichni se utopí v černo černé hlubině moře. Nebo už pluli po oceánu?

Celou kajutu osvětlovala jedna malá lampa se svíčkou uvnitř skla. Díky neustálému pohybu lodě světlo každou chvíli osvětlovalo jinou část kajuty. Jednou svítilo napravo, pak nalevo, poté osvětlilo nejvzdálenější kout kajuty.

Uvnitř dívenka napočítala deset osob. Deset osob, kterých si všimla. Kdyby někdo osvítil celou místnost, nebo by je všechny vyvedli ven, mohla by všechny spočítat do posledního.

K jídlu dostávali vodu, kus chleba či ovoce, co piráti nakradli z okolních ostrovů. Avšak... šetřili na nich. Byla to mláďata, co rostla, jejich zásoby však byli omezeny. Nechtěli, aby vypadali podvyživeně, ani nemocně, ale jinak se o ně nestarali.

Dívka už si dávno všimla zájmu staršího námořníka. Na rozdíl od jiných, on si všímal jen jí. Neustále na sobě cítila jeho světle modré oči plné zájmu. Bála se. Tyto pohledy jí připomínali něco, co znala z doby předtím. Co to bylo za dobu? To netušila. Doba předtím, než se dostala na pirátskou loď. Nebo se zde narodila? Nepamatovala si. A možná si ani nechtěla pamatovat.

Brzy si pohledů všimli i jiní. Jednak piráti, a dokonce i děti. Zvlášť malý blonďák, který vedle sebe měl skoro pořád podobnou dívenku jako byl on. Dívce přišli stejní. Jako vejce vejci. Oči, vlasy, nyní i postava, dokonalá shoda. Piráti jim zkráceně říkali Dva. Nic víc, nic míň. Pokud řekli Dva, všichni okamžitě věděli, o kom je řeč.

Jednoho večera, když se moře uklidnilo a měsíc po dlouhé sobě vyšel nad temná mračna, a dívka se vracela z další partičky karet s Mořským Vlkem, se na palubě objevila další postava. Dívenka by si jí ani nevšimla. Mořský vlk měl však o palubě přehled.

Zastavil se a nechal dívku dojít až ke schodům do podpalubí. Kárová Princezna zastavila. Otočila se na muže. ,,Ty nepůjdeš?"

,,Jdi sama. Mám ještě práci!" V jeho obličeji se nepohnul ani jeden sval. Nedal najevo svou obezřetnost.

Dívenka udělala jeden krok. Čekala zda se Mořský vlk za ní ještě nerozejde. Nestalo se tak. Proto se skloněnou hlavou došla až ke kajutě, ve které všechny ostatní děti podřimovali, a vstoupila dovnitř.

Mořský vlk počkal až její přítomnost zmizí z paluby. Jeho utlumené smysly valmadera, díky moři, byly o to méně dokonalé. Valmader nepatřil na moře, jenže jak jinak se skrýt před povinnostmi a problémy, které své rodině přinesl?

,,Neměl bys tu být," řekl tiše muž. Přesto věděl, že ho postava slyšela. Odpovědi se mu nedostalo. Mořský vlk přešel k zábradlí a opřel se. Lehký větřík se špetkou slané vůně mu rozcuchal vousy. ,,Najde tě tu kapitán a půjdeš přes palubu. I se svou sestrou." 

,,Jak víte, že je to má sestra?!" Nevydržel to. Postava vylezla ze stínu s malým nožíkem v rukách. Mořský vlk se neuráčil otočit. 

,,Jste si podobnější víc než každá hvězda na nebi." Věděl s kým má tu čest. Jeden ze Dvou. Blonďatý kluk s očkama jak dvě čokoládičky se mu vydral na mysl. Jeho tetování pod košilí piráta zaujalo. A aby se ujistil, zda si ho jen nevymyslel, otočil se k němu. Nůž poznával. Jeden z pirátů ho musel nechat zabodnutý v terči, co ukradli před měsícem. 

,,Pusťte nás!" Kluk popadl nůž jako správný bojovník a přivřel na piráta oči. Mořský vlk poznal tetování na jeho hrudi. Lebka s páskou přes oči. Tetování národa, který své děti tetuje už ve čtyřech letech. 

,,Nemůžu, i kdybych chtěl." 

,,Tak proč se k ní chováte jako by byla něčím výjimečná!" 

,,Protože je."  To chlapce urazilo. I on byl výjimečný. Uměl s nožem lépe než kdokoliv v jeho věku. Vzpomínal si jak ho otec učil zacházet se zbraněmi. Nebyl to dobrák, ale přece ho něco naučil. 

,,To by mohl říci každý." 

,,Říkám to já. To stačí." 

,,Je to jen malé děcko, co potřebuje rodiče!"

,,A ty snad ne?" Chlapcův hněv vzrost. Dokázal se bez dospělých obejít! Nepotřeboval je!  

,,Už jsem dospělý! Nepotřebuji nikoho dalšího."

,,Kromě své sestry, že?" Nůž svíral jako by to bylo to jediné, co ho dokáže spasit. Mořský vlk se pohyboval na tenkém ledě. A ten led měl brzy, velmi brzy popraskat.  ,,I ty si něčím výjimečný." Chlapec to nevydržel. Ohnal se nožem jak nejlépe uměl. Na starého valmadera to však nestačilo. Byl i přes svůj věk silnější, rychlejší, vyšší. Jako nic vytrhl chlapci nůž z ruky a přirazil ho k nejbližšímu stožáru.  ,,Jen ještě nenastal čas. I ty jednou poznáš někoho, kdo o tebe bude mít zájem. Já mám nyní zájem o ni. Ale pokud se mi budeš plést do cesty, nebo se pokusíš udělat něco jí, nedožiješ se rána ani ty ani tvá sestra." Mořský vlk byl dobrý muž, ale pokud se mu někdo pletl do cesty, nekrotil svůj hněv. 

Klučina trhaně vydechl. Každé pirátovo slovo mu zůstalo hluboko v mysli. Muž se na něj usmál a poplácal ho po tváři. ,,Si z Idosu. Víš to?" Mladík neodpověděl. ,,Jak se jmenuješ?" Nikdo z pirátů se nikdy nezajímal o jeho jméno. Proto mu tolik zasvítila očka při otázce. Neodpověděl na ni však hned. ,,Mé je Mořský vlk. Teď by od tebe bylo slušné se mi také představit."

,,Marck," špitl. 

,,Marck? Pěkné jméno. A tvá sestra?" 

,,Maze." 

,,To bude asi zkratka pro Mazikeen, že?" Klučina neodpověděl. ,,Vrať se do kajuty. Budu dělat, že jsem tě zde nikdy neviděl. Chovej se tak, abys uchránil nejen svůj život, ale také život své sestry." Kluk hlasitě polkl. Jeho tělo chtělo vzdorovat. Stejně tak ústa chtěla křičet. Udělal však, co po něm muž chtěl. Jeho sestra pro něj byla vším. A jejich životy též. 

Když kluk došel do kajuty a našel v ní vedle své sestry malou brunetku, zaťal pěsti. Nechtěl poslechnout piráta. To děvče nebylo ničím. Ničím, jen sirotkem jako oni všichni. A přesto jí neublížil. Ani se jí nedotkl. Protože jeho sestra byla rychlejší. Svou malou ručku přesunula k dlani dívenky. Obě naráz stiskly. A tak Marck věděl, že odedneška nechrání jen jednu dívku, ale dvě.