Emperors & Empresses (CZ)

XIII.

Poté, co ze sebe dívka sundala všechny cetky a látky ve svém pokoji, měla chuť se rozplakat nad svou bezmocí a ztrhaným obličejem v zrcadle. Ina pracovala za jejími zády! Nechala ji na hradě a mezitím si sama uzavírala dohody s jejím strýcem! A k tomu přivedla nějakou cizí ženskou! Hněv v ní vřel. Nemohla uvěřit takové zradě od Iny. 

Sedla si naštvaně na svou postel s kožešinou a přisunula se až ke zdi. Trucovitě zkřížila ruce na prsou a našpulila uraženě rty. Hlavu sklopila dolů. Takhle by to nešlo! Pomyslela si. Nechtěla Inu nechat rozhodovat spolu s jejím strýcem o jejím životě! Ten byl jenom její!

Noc se blížila ke konci a sluneční paprsky se pomalu plížily po krajině království. Mléčná mlha se začala tvořit v ulicích kolem svící, co osvětlovaly pochmurné ulice. Teplota se postupně začala zvedat. Čas utíkal rychleji. Dokud na dívčiny dveře někdo nezaklepal. 

Em zvedla hlavu  a připravila si do dlaně jednu ze svých karet. Jakmile se začaly dveře otevírat, vymrštila ji přímo ke dveřím. Karta se zasekla do dřeva a postava vykulila oči, zlaté se špetkou hnědé. Byla to Dorba. Ne však ta, kterou by viděla ráda. 

,,Neruším?" Jarana vešla celou svou postavou do pokoje a usmála se svým typickým úsměvem, který měla snad každá Dorba. 

,,Co chceš?!" vyjela Em. Nechtěla s ní mluvit. Na tož někam chodit. Chtěla zůstat ve svém pokoji a přemýšlet nad pomstou, kterou by to Ine oplatila.

,,Zklidni hormon holčičko!" utnula ji Jarana a zamračila se, ,,Ještě si mne ani nevyslechla a už prskáš jako kočka na střeše." Opřela se o dveře a zkřížila ruce na prsou. Přes její plášť nyní byly vidět šedé šaty sešité z mnoha kusů látek. Kolem krku měla stříbrné řetězy, pas jí zdobil černý korzet obkreslující i její vnady. Zatímco Em si prohlížela ji, ona se rozhlížela po jejím pokoji. Pro ni byl dost prostý. 

,,Nemáme si co říct!" Em se přisunula znovu blíž ke stěně. 

,,Ale ano, máme. A ty si moc zvědavé děvče. Takže půjdeš za mnou." Jarana si ji přejela pohledem od hlavy až k patě. Pak se odstrčila ode dveří a otevřela je. 

,,Proč bych to jako dělala?!" zeptala se naposledy Em.

,,Protože chceš slyšet pravdu!"

*****

Nechápala jejich cestu. Nevěděla, proč jdou tak daleko od Vraního Chřtánu. Místo jí však bylo dobře známé. Vždyť tu ještě před pár hodinami byla. Rty jí začaly brnět vzpomínkou. Stejně tak její srdce se ozvalo. A ona jenom doufala, že se Marck ztratil. Nechtěla by ho tu nyní potkat i s Dorbou.

Katedrála byla nyní osvícena vycházejícím sluncem. Její stěny a okna byly vybarveny do kouzelné rudé, oranžové a žluté barvy. Svatí na vitrážích ožívaly tou nádherou. 

,,Proč sem jdeme?" Optala se dívka, když došli před oltář, kde si Jarana klekla a pronesla pár slov ve staré řeči Dorb. Spojila ruce nad hlavou a zavřela oči. Em se opřela o jednu z lavic a počkala až se Jarana vypovídá. Své šaty vyměnila za své obyčejné oblečení. Kolem pasu si uvázala pásek s dýkami, do kapsy zastrčila nový balíček karet. Kolem krku černý šátek, vysoké boty s přezkou, košile a plášť se znakem zlodějů. 

,,Protože jen před očima boha můžeme mluviti o této věci," ozvala se konečně Jarana. Zvedla své tělo a otevřela oči. S úsměvem se otočila k dívce. Em zavrtěla pochybovačně hlavou. Nechyběl jí však na rtech lehký úšklebek.

,,Vždyť tě zde může kdokoliv slyšet," rozhodila rukama, ,,A jaký bůh, vy Dorby přeci nevěříte v to, co my lidé." Dorby měly své bohy, většinou ženského pohlaví. V ty, co věřili lidé, ony nebraly vážně.