Emperors & Empresses (CZ)

XXV.

Vraceli se v tichosti. Jenom dva z pětičlenné party. Všichni ostatní byli fuč. Adruga ležela ve Vraním Chřtánu v bolestech od Zpopelněného. Odeta se vydala najít lék do Země Svatořečené. A Ray...

Emirie si utřela slzu, která jí sjela po tváři. Nechtěla plakat. Ne před Kouzelníkem. Ale oči ji neposlouchaly. Muselo to ven. Měla je zarudlé jako dvě maliny. Napuchlou kůži a červené tváře od větru. Nepřestala plakat od chvíle, kdy vyrazili z tábora.

Nikdo z nich už je nechtěl vidět. Jan s hromotlukem na ně byli naštvaní. Děti se tiskly k dívce a mláďata se stáhla do ústranní. Pouze Estela je doprovodila k lesu a předala Emirii psaní. Vypadala starší než posledně. To, co viděla jí připomnělo její ztrátu. Věděla však, že má na koho se obrátit. S malým úsměvem jí podala psaní určené pro Ezru.

,,Některé věci se dějí proto, aby další mohly započít." Pohladila ještě Emirii po tváři a lehce ji políbila na čelo. ,,Vše do sebe brzy zapadne, Emirie. Dej tomu jen čas." Emirie netušila, jak to myslela. Proč tato situace nastala? Chtěla se zeptat, byla však tak vyčerpaná, že jenom nasedla na Fitin. S tímto se rozloučili a vyrazili svou cestou.

Kouzelník na Emirii nemluvil. Mlčel. Jen občas zakašlal nebo se podíval jejím směrem, aby věděl, že je... že žije. Slovo v "pořádku" teď k Emirii vůbec nepatřilo. Měla srdce na několik kousků. Nechápala, proč to tak bolelo. Hruď se jí svírala vzlyky. Oči měla plné, jak vodní přehrady.

Mláďata potichu jela za nimi. Nevyjadřovala se k potyčce, která nastala. Sama byla vyděšená z valmaderů. Brejlou se neustále otáčel za každým zvukem. Anja byla co nejblíže k Rueovi. A ten se zase tvářil jako správný, nebojácný mladý muž, ale Kouzelník tušil, že se bál. Byl ještě dítě a setkat se s valmaderem tváří v tvář na každém zanechá nějaké známky pochroumání.

Utábořili se dál než posledně. Dorazili až k Westlayským hranicím. To byl úspěch. Fitin a kůň Kouzelníka byli utahaní. Ne však ztrhaní. Kouzelník s mláďaty připravili dřevo na oheň a Em mezitím připravila přikrývky na spaní. Když je rozbalovala ucítila na svém rameni dotek. Otočila se na Kouzelníka. Měl sundaný hábit a hůl opřenou o pařez. Modré oči jako studánky se se starostí upíraly na Emirii. Em znala tenhle dotek. Pokud tu nikdo nebyl, kdo by na její problémy odpovídal, byl tu Kouzelník.

,,Já jsem tak blbá!" Em se rozplakala na novo a vrhla se příteli do náruče. Kouzelník byl skvělý posluchač a to teď Em potřebovala. Někoho, kdo nebude mluvit. Kdo jí nebude připomínat, co provedla. Někoho, kdo ji jen obejme a bude ji držet, dokud sama nebude chtít pryč. A tak se stalo. Em se zhroutila jako domeček z karet. Jak dlouho to v sobě dusila? Všechno naráz se navalilo na její hradby a ty se zbortily lusknutím prstu. Zhroutila se a jediný, kdo to viděl byl Kouzelník.

,,Nikomu tohle neříkej!" zašeptala poté, co se od Kouzelníka odtáhla. Jeho oblečení bylo mokré od jejích slz a taky zmačkané. Kouzelník přikývl a pohladil Em po rameni. Vydrželi tak několik minut, než se zvedl a odešel přiložit do ohně.

*****

Hory přejeli rychle. Nezasáhla je žádná bouřka ani vichr, a tak brzy přijeli k nížinám. Fitin potichu frkala do rytmu své chůze. Byla unavená. Stejně tak i Emirie. I přesto sesedla a rozhodla se svou klisnu vést vedle sebe, aby jí ulevila. Terén už nebyl tak nepřístupný. A její klisna jí vděčně pohladila po zádech.

Rayův kůň byl přivázaný na laně ke koni Kouzelníka. Šel poslušně dál i bez svého pána. Em mrzelo, že ho tu nechal. Mládě, jak mu Ray říkával, vypadal bez svého pána smutněji, ale stále šel. Krásný černý kůň s bílou lysinou. Em tolik připomínal toho, koho ztratila.