Emperors & Empresses (CZ)

XXI.

Před rokem

Emirie se cítila vyčerpaná. Celý včerejšek je naháněli vojáci po městě a nedali jim ani chvíli oraz. Proč taky? Vždyť měli na mušce nejlepší zloděje Westlay. A taky možná proto, že Emirie se vloupala do královského hradu a ukradla jednu malou cetku z králova stolu. Jeho pečeť. Dost nepotřebná věc pro zloděje, velké zboží pro obchodníky a důležitá součást královy diplomacie.

Dívka zamrkala očima. Neviděla skoro nic. Až na šedo černou srst, na které ležela. Nebyla u sebe v pokoji. Byla u Raye. A ležela zachumlaná v jeho srsti valmadera.

,,Už vzhůru?" zachraptěl muž vlčím hlasem. Emirie mu sotva rozuměla.

,,Ještě chvilku spát." Objala ho silněji. Milovala tyto rána. Kdy se probouzela v jeho srsti jako blecha v kožichu. Neuměla si představit, že by tu Ray nebyl. Zatech několik let, co se znali, se z nich nestalo jen přátelé. Byli něco víc. Spřízněné duše.

,,To klidně můžeš," jeho hlas čím dál tím víc připomínal lidský až si Em všimla, že už neleží na srsti, ale na kůži a dekách.   ,, Ale to bys pak přišla o každoroční turnaj krále a královny zlodějů." Emirie okamžitě otevřela oči a nadzvedla se do sedu.

,,To už je dneska?!" Nemohla tomu uvěřit. Turnaj se konal vždy na jaře a ono... Ono bylo jaro! Ano. Emirie si náhle připadala hloupě. Tento turnaj zbožňovala. Byl pro ni vším. A nejenom proto, že se mohla utkat s ostatními zloději. Ne, byla to rodinná tradice. Ona proti Elijahovi, jejímu bratrovi. A celá její parta proti té jeho. Ostatní ji tolik zase nezajímali. Ale Elijah...

,,Myslím, že většina už dávno pracuje na stanovištích."

,,Aspoň to připraví a my pak přijdeme jenom vyhrát." Usmála se lehce Em a zvedla se ze země. Ray se mezitím oblékl do košile a kalhot. Na turnaj nikdy nebyla potřeba zbroj. Byl to totiž přátelský zápas.

,,Zase půjdeš do ringu?"

,,Mám jinou možnost?" Usmál se na ni Ray a opláchl si vodou z misky obličej. Všichni měli jasně vybrané disciplíny. Em střelbu, Ray pěstní souboj, Adruga zkoušku jedů, Odeta šplh a Kouzelník stopování.

,,Nemáš. Nebo máš, můžeš tam poslat Kouzelníka. Ale tam bych se bála diskvalifikace." Kouzelník totiž každý rok používal svá malá kouzla. Při koňských závodech se to sneslo. To ho málo kdo vidět. Ale v ringu? Byli by vyřazení raz dva.

,,Tak vidíš, Emi." Ray se k ní otočil a lehce pohladil její bradu. Emirie se usmála a uhnula jeho dotyku. ,,Uvidíme se venku." Naposledy se jí zadíval těmi svými barevnými očky do jejích a odešel z místnosti.

Emirie si povzdechla. V jejím bříšku se dělo něco zvláštního a hlad to určitě nebyl. Dělo se to při každém doteku od Raye a dívka tomu nerozuměla. Možná ani nechtěla. Byly to snad nějaké city?

Rychle posbírala svoje věci a vyrazila k sobě do pokoje. Její pokoj nebyl daleko. I přesto potkala publikum.

,,Pomalu se plíží z cizího pokoje, oblečení v ruce, polonahá, tohle by otec nerad viděl." Emirie se otočila na svého bratra, Elijaha. Byl opřený o stěnu vedle dveří a usmíval se na Em jako blázen.

,,Cekneš a jsi mrtvý!" zasyčela na něj dívka. Pak si ale uvědomila jak to znělo a rychle to vysvětlila. ,,Nespala jsem s ním! Měla jsem noční můru a tak jsem šla k němu." Pokrčila rameny a hadry v ruce se aspoň trošku zakryla.

,,Jasně, jasně. To říká každá. Nebo mají ještě lepší výmluvy. Počkej! Spletla jsem si jenom dveře. Ach." Elijah se odstrčil od stěny a došel až k dívce. Byl vyšší, blonďatý, jen oči měl stejné jako Emirie. Smaragdově zelené po matce. Obličej úplně jiný než dívka. Nikdo by neřekl, že jsem sourozenci. A vždyť ani pořádně nebyli. Jen si tak říkali. Byl o tři roky starší, než dívka. Letos slavil své devatenácté narozeniny. Emirie si na ně moc dobře vzpomínala. Vždyť se oba opili až je Ezra ztřískal jak žito.