Emperors & Empresses (CZ)

VII.

Pokud jí přišel proměněný valmader obrovský, nevěděla, co za slovo má použít při setkání se slonem. Ve Westlay takováto zvířata nežila. Za největší se považovali býci, a hned po nich její přítel. Tohle zvíře bylo úplně jiné. A Em překvapila jejich mírumilovnost. Jeden ze slonů, skoro ten největší udělal několik kroků směrem k nim a natáhl k dívce chobot. 

,,Nemusíte se bát!" upozornil ji muž a pohladil chobot zašpiněnou rukou od bahna. Byl to jeden z těch, kteří měli slony ve vlastnictví. Milý stařík, tmavší pleti, s čokoládovými očky s laskavými odstíny. O co míň měl vlasů na hlavě o to víc mu rostly vousy. Kdyby ho, jak sám řekl, každý týden žena neoholila, asi by měl vousy stejně dlouhé jako jeho sloni choboty. ,,Jsou milí. A zvídaví."  Emirie opatrně natáhla dlaň ke slonovi a nechala se očuchat. Slon zvedl chobot, zamával ušima a otočil se zpět ke svým bližním.  

,,Asi se mu nelíbím," utrousila smutně Em. Byla jimi unešená. Srdce jí běželo rychleji než při jakékoliv krádeži. Ruce měla jak z ledu. Dech třikrát tak rychlejší. Oči obří jako kočka. 

,,Ale kdeže slečinko!" zasmál se muž. ,,Ten slon si vás bude navždy pamatovat. Věděla jste, že mají jednu z nejlepších pamětí?" Em se otočila k Marckovi, který to s rošťáckým úsměvem pozoroval o krok za ní. 

,,Jen poslouchej," usmál se na ni. Em lehce zvedla rty a vrátila zrak na muže před sebou. Jeho šedé hadry se mu vedrem lepily na tělo. Začalo být opravdu dusno. Bouřka nad mořem přinášela teplé počasí. 

,,Mají zde svobodu. Nechováme je v klecích nebo ohradách. Můžou chodit po celém ostrově. Ale protože se tu rozneslo pytláctví, museli jsme se začít bránit. Spolu se slony chodívá i tříčlenná jednotka. V každé z nich se nachází aspoň jeden Tuiman." Muž zvedl ruku a ukázal na partičku dvou kluků a jedné ženy. Už od pohledu to byla Tuimanka. ,,Ti dnes budou doprovázet slony na jejich vycházce. Ráno se vrátí spolu se slony a my budeme moci zase pracovat." 

,,Takže je stejně využíváte." Muž se na dívku usmál.

,,Ať už chceš, vždy si nějak pomůžeš k lepšímu. I takový kůň. Využíváš ho k rychlejšímu cestování mezi body. Nebo snad ne?" Měl pravdu. Lidé si pomáhali zvířaty. A ona nebyla výjimkou. Její klisna jí byla nablízku kdykoliv se potřebovala někam dostat.  ,,Lidé ničí to, co příroda vymyslela." Slon při jeho slovech zvedl chobot k nebi. Muž dvakrát bouch do země. Trojice se postavila do pozoru a vydali se ke slonům. ,,Příjemný zbytek noci." 

Tuimanka si prohlédla dívku od hlavy k botám a pousmála se. Stejně jako pro Emirii byla i ona pro dívku zajímavá. Vypadala jinak. Nosila jiné oblečení. Jiné účesy. Byla jiné kultury. 

,,A jednou se zničíme sami. Ať už budeme chtít nebo ne." Marck zakašlal. Nelíbilo se mu, kam muž mířil. Pokrok nešel zastavit. A on byl příznivcem nových věcí. 

,,Myslím, že bychom se měli vrátit." Oznámil. Emirie nijak neprotestovala. V mužově tváři se nehnul ani jeden sval. Na svém názoru si stál. A mnoho dalších s ním souhlasilo.

,,Přeji, aby se sloni v pořádku vrátili." Emirie se usmála na muže.

,,Vždy se vrátí. Chráníme je vlastním životem." Dívka přikývla a vydala se spolu s kapitánem zpátky k ostatním. V její hlavě jí létaly obrázky slonů a jak se těšila až o nich bude moci říct Adruge. Její hadi pocházeli též z těchto míst. Určitě si ráda poslechne i o dalších stvořeních, které tato země nabízí. 

,,Líbilo se ti to?" otázal se Marck, když Emirie prošla kolem zeleného keře s velkými okousanými listy. Jeden z nich nadzvedl a usnadnil tak dívce cestu.