Emperors & Empresses (CZ)

XVIII.

Jeli už přes tři dny. Únava byla znát na každém z nich. Zvlášť na jejich koních. Slunce se přehouplo nad jejich hlavami a začalo pomalu padat na západě už dvakrát. A teď se tento úžasný jev opakoval znovu. Moc slunečních paprsků brzy vystřídal měsíc a oni za chvíli byli museli zapálit louče pokud chtěli vidět na cestu. Aspoň trošku.

Její věrná klisna Fitin poslušně klusala vedle koně Odety a ani jednou neklopýtla.

Přes hory se dostali poměrně rychle. U jezírka nechali napít své koně i se trochu umyli před dalším náročným výstupem. Další hory šli ještě rychleji. Během pár dní se dostali na Darkské pláně, které nyní spravoval jeden z mladých Lordů. Král mu je přenechal, aby se mohl plně věnovat svému městu a okolí.

Ani jednou se na ni Ray nepodíval. Neprohodil vlastně celou dobu žádné slovo. Kouzelník se s ním snažil zapříst rozhovor, ale marně. Spolu s nimi jeli ještě tři další zloději, které poslal Ezra. Dara, Otis a Swen. Mláďata, která se musela naučit rychle chodit ve zlodějských stopách, jinak zahynou. Každý rok jich bylo spousty. Většinou to byla děcka z ulice, sirotci, na které byl i sirotčinec krátký, nebo úplně cizí bytosti, jež přišli z dalekých zemí.

Em jeho odtažitost vytáčela. Nechtěla, aby mezi sebou měli něco nevyřčené. Moc dobře věděla, že se mu Marck nezamlouval. Ale nevěděla, proč tomu tak je.

Jejich koně už začínali být unavenější a unavenější. Nebylo se čemu divit. Přes Westlay je hnali rychlostí blesku. Nyní jim až dovolili jít poklusem nebo krokem. Každý z nich měl brašnu přivázanou na sedle a ve všech bylo něco k jídlu. Samozřejmě, počítali s lovem, ale čím méně budou muset zastavovat, tím lépe.
Také měli přes sedla hozené deky a nezapomněli ani na ostří.

Utábořili se ještě dřív než slunce zapadlo. Nasbírali nějaké to dřevo na podpal a připravili své deky na spaní. Kouzelník spolu s Tesákem ulovili tři králíky na oheň. Bylo dost pro všechny. Odeta byla pořád smutná a neměla na jídlo ani pomyšlení.

Jejich tábořiště obklopovaly stromy. Dostali se totiž ještě dál než čekali. Až k lesu na hranice královstvích. Řeku uprostřed něj překročili pomocí Odety bez namočení. A nyní si mohli užívat nočního klidu.

Když Em zvedla oči k obloze, viděla nádherné hvězdy, co se třepetaly na čistém nebi bez mráčků. Byl to krásný pohled. Ale jedna věc ji zarazila. Ze všech souhvězdí, která byla vidět, nejvíce zářilo souhvězdí vlka. Už zase. Moc dobře věděla, co to znamená. A neměla z toho vůbec radost.

,,Myslíš, že bude Adruga v pořádku?" Vyrušil ji z přemýšlení dívčí hlásek. Odeta seděla kousek od ní, hřála se nad plameny ohně a po tvářích jí kanuly malé potůčky slz. Em si povzdechla a přisedla si k Odete blíž. Ta okamžitě položila dvou hlavu na její rameno a zavřela oči. Em ji objala jednou rukou kolem ramen.

,,Vždyť víš, že by Adruga nás tu nenechala jen tak. Určitě je už v pořádku a prská, že jsme ji nevzali s sebou." Em cítila jak se Odeta lehce zasmála. Slzy to však nezastavilo.

Naproti ním seděla mláďata. Potichu spolu mluvila a pojídala s tichým díky svou večeři. Vedle Odety seděl v tureckém sedu Kouzelník. Svou hůl měl položenou na kolenou a se zavřenýma očima meditoval. Em to nepřipadalo nijak zvláštní. Kouzelník pocházel z Le zemí, kde meditace byla součástí života každého člověka. Jednou se pokusil přimět meditovat i Adrugu s Em, ale ukázalo se to zbytečné. Em nedokázala zpomalit své myšlenky a Adruge to zase přišlo směšné a nechala toho dřív, než vůbec začali.

Jediný, kdo chyběl u ohně, byl Ray. Em byla vlastně ráda, že na chvíli zmizel. Nemusela tak myslet na něj a na jeho chování. Poslední dobou k sobě neměli blízko ani v nejmenším.