Emperors & Empresses (CZ)

XX.

Rozdělili se za rozbřesku. Odeta a strážci pokračovali na východ. Ina se svými krásnými křídly se rozloučila a letěla směrem k Iodosu a Tesák, Kouzelník, Emirie a mláďata, vyrazili k táboru Figurských zlodějů.

Ráno bylo rušné. Všichni rychle balili své věci. Dívky se ještě rychle skočily zchladit do řeky kus od jejich tábora a mohli vyrazit.

,,Dávej si pozor, Ino," řekla ještě ráno Emirie dívce, než se každá vydaly vlastní cestou, ,,občas je lepší nevědět než hledat odpovědi." Ina na její slova sice přikývla, nijak je však na vědomí nebrala. Potřebovala informace a snílek byl jediná možnost jak je získat.

,,Vždy jsem opatrná." S tím se vznesla do oblak a zmizela dívce z očí. Emirie si povzdechla. Ina byla cokoliv, ale rozhodně ne opatrná. Zavrtěla halvou a otočila se. Za jejími zády stála Odeta s provinilým obličejem. Emirie nadzvedla obočí. Od včerejší noci spolu nemluvily.

,,Emi, promiň. Promiň za včerejšek já... nemyslela jsem to vážně. Ujely mi nervy a-" Dál už dívka nemusela pokračovat. Emirie ji rychle objala a během chvilky jí Odeta opětovala objetí nazpět. Odeta jí brečela na rameno. Em neměla také daleko k slzám. Zahnala je však zpátky. Nesměla dávat na jeho slabost. A Odeta by taky neměla.

,,Ukaž, co dokážeš, princezno vod. Třeba máš pravdu. Možná ta voda vyléčí naši Adrugu." Žádné buď opatrná, vrať se ve zdraví, to si zloději neříkali. Nebyl čas. Nebyl čas říkat takové zbytečné věci.

Odeta se odtáhla od Emirie, otřela si noc a přikývla. ,,Snaž se s Tesákem nesežrat. Uvidíme se ve Vraním Chřtánu, Kárová Princezno." Em se lehce usmála a položila dlaň na Odety rameno. Ta udělala to samé a obě zavřely oči. Věděly, že jsou v tom spolu. Jejich přítelkyně byla v nebezpečí. Musely být obě silné.

,,Musíme jet!" Odeta i Emirie se otočila ke strážcům. Ingrid zavelela. Peter s Uriášem vytáhli s námahou Wilsna do sedla koně. Ten zaúpěl bolestí.

,,Aspoň se o něj můžeš ještě chvíli starat." Usmála se tomu divadlu Emirie. Odeta lehce zrudla.

Nebylo dál si co už říct, a tak se obě dívky vydaly ke svým koním a vyrazily každá jiným směrem. Směrem k novému neznámému.

*****

Fitin tiše zařehtala. Emirie ji pohladilo po hřívě a objala. ,,Už tam budem holka." Kouzelník vedle ní se na Emirii usmál. Jeho kůň, krásný hnědák, klusal poslušně bez jediného klopýtnutí. Emirie se na Kouzelníka usmála nazpět. Znakovou řečí jí řekl, že všechno bude dobré a Odeta se určitě navrátí s lékem.

,,Kéž by to bylo tak jednoduché," povzdechla si dívka a zadívala se za Kouzelníka. Ray jel vedle něj a za cestu neřekl ani jedno slovo. K tématu Marck se už nevraceli. Nevraceli se totiž k žádnému tématu. A za nimi jela mláďata. Tichá, poslušná, občas se jen lehce začala pošťuchovat. To je však rychle Kouzelník zklidnil a řekl jim, že je takovéto hraní může stát v boji život.

Emirie popohnala Fitin. Vybočila z řady. Vítr lehce foukal a Emirie už viděla konec lesa. A proto se rozhodla přidat. Slunce vycházelo přímo proti nim. Tak proč trochu Fitin neproběhnout? Byla z toho kroku přešlá. Chtěla adrenalin. ,,Poběž, holka!" zašeptala jí do ucha Em a kůň se rozběhl jak nejrychleji mohl.

,,Emi!" zaslechla ještě své jméno než se oddala té rychle jízdě. Vítr jí hnal vlasy, nadskakovala v sedle v rytmu svého koně, plášť vlál jak o život. Prostě si užívala ten zrychlený svět kolem ní. Měla chuť se pustit. Pustit, napřáhnout ruce a vnímat vše každičkým kouskem svého těla.