Emperors & Empresses (CZ)

XIV.

Minulost

Dívenka věděla, že to jednou přijde. Věděla to sama od sebe a potvrdil jí to Mořský Vlk. Jednou budou všichni jen číslo v aukci. Nikdo se nebude ptát na jejich jména, na to jak se mají, zda se najedli. Ne! Budou se ptát na jejich cenu, původ, jestli mají dobrý chrup, a proč zrovna oni by za ně měli zaplatit.

Mladá blondýnka, možná trochu mladší než Kárová Princezna, se zamračila. Spolu s dalšími dvaceti dětmi byly nastrčeni do jedné kajuty a čekali. Na co? Na jistou smrt, dalo by se říct. ,,Loď stojí," zamumlala blondýnka. Podívala se na Károvou Princeznu a pokračovala:,, Dnes my vidět se asi naposledy." Kárová Princezna neodpověděla. Jen na blondýnku koukala a nedokázala nic říct. Ruce neustále třela o sebe. Chyběli jí v nich karty. Mořský Vlk jí naučil za tu dobu pár triků a dívence vůbec nepřišlo zvláštní, jak se o ní stará. Zatímco jiní seděli v kajutách a nedělali skoro nic. Brzy se naučila karty házet přesně tam, kam ona chtěla. Mořský vlk z toho byl nadšený. Kdo by nebyl nadšený by byl kapitán, pokud by se o tom dozvěděl.

Kárová Princezna sklopila zrak k ručkám a pak se podívala po dětech kolem sebe. Všichni mlčely. Hleděly na své nožky a ani jedno z dětí se neodvážilo zvednout hlavu. Až na jedno. Stejně blonďatého klučinu, o něco menšího než byla blondýnka vedle dívky.

Všimla si už dávno, že po ní pořád pokukoval. Ne úplně. Vždy jenom na očko. Ale teď na ní vysloveně zíral.

,,My nepředstavit se ještě." Usmála se Kárová Princezna. Její jazyk a znalost slovíček se za posledních několik týdnů zlepšil. Už nekuňkala. Nehledala slovíčka v mysli. Na svůj starý přízvuk a jazyk skoro zapomněla. Jediné, na co si vždy dokázala vzpomenout byla mamunka. Kde asi teď byla? A co dělala?

Blonďáček neodpověděl. Jenom na ni dál zíral. Místo něho se do řeči dala blondýnka vedle ní. ,,To je můj bratr. My z Idosu. My Mazikeen a Marck. Jak se tomu nadává... Dvojčata." Blondýnka se na Károvou Princeznu usmála. Pak se začala rozhlížet kolem sebe jako by na dívku vedle úplně zapomněla.

,,Marck," zašeptala Kárová Princezna. To jméno se jí líbilo. Neznala ho. Bylo pro ni nové. Nové a proto se jí tak líbilo.

Usmála se na klučinu. Jemu zčervenaly tváře. A konečně odvrátil pohled. Ale ne protože by se styděl. Uslyšel totiž klíče v zámku. To piráti se konečně rozhodli vzít děcka ven a připravit je na aukci.

Do místnosti vešel Lišák. Kárová Princezna si ho zapamatovala již první den. Bylo na něm totiž, něco. Něco, co tenkrát nazvala zlomeným mužem. A to on skutečně byl. Jen nevěděla proč. A nespíš se to ani nikdy nedozví.

,,Vstávat děcka! Dneska je váš šťastný den! Buď budete hodný a vezme si vás někdo, kdo se o vás postará, nebo skončíte zase tady u nás a budete se s námi plavit dál. Takže udělejte co nejlepší dojem! Chápete?!" Kárová Princezna cítila jemný odér něčeho štiplavého. Až později zjistila, že takhle smrdí alkohol. Lišák si v něm liboval. A hlavně v dny, kdy měl nejvíce věcí na práci. ,,Tak jdeme! Pohyb pohyb! Nebudu se s vámi crcat! Dělejte!" Děcka poslušně začala vylézat ven až tam zbyly jen dvě blonďaté hlavy a Kárová Princezna. ,,A vy taky!" Ukázal Lišák na dívky. Marck, poté, co se zvedla Maze i Kárová Princezna, se chtěl zvednout taky, ale Lišák ho usadil. ,,Ty ne!" 

 Maze se zastavila a otočila se ke svému bratrovi. Marck se zamračil a začal něco mumlat v jazyce, který Kárová Princezna stále neovládala dokonale. ,,Ale má sestra! Já- Bez ní nikam! - Pusť mě-" Lišák do něj strčil a shodil ho na zem. Dívky zaječely. Nevěděly, co mají udělat. Kdo by jim pomohl? Lišák napřáhl nohu a kopnul do chlapce. A pak znovu. A znovu. Marck skučel a skuhral. Snad už ani skoro nedýchal. Schoulil se do klubíčka a nejspíš si přál, aby tu nikdy nebyl. Ani jeho sestra.