Emperors & Empresses (CZ)

VI.

Země Sabat se před nimi rozkládala jako na dlani. Ostrovní vegetace vypadala už z dálky úplně jinak než ta ve Westlay. Zatímco přístav v království byl plný lodí, obchodů a barevných domků, země Sabat měla spíš menší přístav, za to o to víc barevný flórou, která kolem pokrývala krajinu. Obrovské stromy s velkými listy a barevnými květinami rostly přímo u moře. Místo kamenných cest zde převládal písek. Moře jako by změnilo barvu do světle tyrkysové. 

Dívku tato flóra fascinovala. Nikdy předtím neviděla strom, který by byl ověšený tolika zvláštními plody. Nikdy dřív neviděla zvíře, větší než kůň, s obříma šedýma ušima a chobotem, pod kterým se skrývala ústa. 

,,Líbí se ti?" Marck se opřel vedle Emirie. Dívka neuhnula. Už dávno mu vrátila jeho kabátec. Vzala si znovu své černé oblečení s pláštěm a se stříbrnou přezkou u ramene. Cesta jim zabrala přes dva týdny. A s pomocí fialové příšerky mohli plout i za temných nocí. Další překvapení jim moře nenabídlo. Plavba byla klidná a příjemná jak pro posádku, tak pro pasažéry.

,,Co to je?"

,,To jsou sloni. Kdybys cestovala, věděla bys, že je najdeš buď na Sabatu, nebo v zemích samotného sultána." Tyto země byly od Westlay daleko. Em sice strávila několik let na moři, ale z kajuty málokdy vytáhla nos. Takže kde cestovali, jestli obepluli celou Aralan, či jen část, nevěděla. 

,,Je to krásné zvíře." 

,,A silné!" vykřikla blondýnka a pustila se lana. Dopadla kousek od Em a usmála se na mračícího se bratra. Marckovi se nikdy nelíbilo, když viděl Maze houpat v lanoví. Dělala mu tak dvakrát větší starosti. O loď a o ni. ,,Představ si, že dokáže tím chobotem uzvednout celou kládu a přenést ji kam jen se mu zachce! Nebo tě ušlapat! Lidé říkají, že je hlučný. Pravda je ale taková, že jsou neobyčejně tichý!" Em se otočila zpátky k pevnině. Jak moc se těšila na tvrdou zem. A ještě víc na poznání nové kultury. Kdyby měla tu možnost, ze svého pokoje by udělala jednu velkou knihovnu. Milovala knihy. Po kom to měla? To nevěděla. Ale každá kniha jí otvírala dveře do historie. Do historie Aralan. Proto znala každou bajku, každou pověst i povídačku z minulosti Westlay. Učila se je zpaměti, když měla dlouhou chvíli. 

,,Jestli chceš, můžeš se s nimi seznámit," ozval se Marck poté, co s jedním z námořníků vyřešil zakotvení lodi. ,,Jeden muž je tu chová, a já," ukázal na sebe Marck s lehkým úsměvem. ,,já ho znám."

,,A taky jeho dceru!" zavrčela Maze a zkřížila ruce na prsou. Marck se po ní ohnal rukou. Maze se vyhnula. ,,Tudle! Není to ani půl roku! Jestli tě uvidí, zabije tě!" Emirie je sledovala se značným soustředěním. Marck jí nepřišel jako sukničkář. Ale neviděla ho už tolik let. A Maze byla jeho sestra. Znala ho lépe, než zlodějka.

,,Ty si ale bonzačka!"

,,A od koho jsem se to asi naučila!" Vyplázla na něj Maze jazyk a utíkala ke kormidlu, aby si ho mohla převzít od námořníka. 

Marck se nervózně otočil na zlodějku. Sundal klobouk a prohrábl si vlasy, jak už tolikrát. ,,Nevěř všemu, co má setra řekne," snažil se to zachránit. ,,má prostě jen otevřenou pusu po matce." Na rozdíl od Maze si Marck pamatoval útržky z dětství, než je unesli. Pocházeli z Iodosu. Země, která se po povstání stala říší, jíž vládl obyčejný muž z lidu. Iodoská princezna zradila národ a navždy si tak uzavřela cestou ke své domovině. Em nikdy neslyšela Marcka mluvit o rodičích. Mlčel a nechával si vzpomínky pro sebe. Ani Maze nic neříkal. Kdo ví, třeba k tomu měl dobrý důvod a nechtěl Maze kazit myšlenku, že jejich otec byl silný pirát, co je hledal po celou dobu jejich únosu.

,,Ještě si to rozmyslím." Vyhnula se odpovědi dívka. ,,Hlavní je dostat Tuimany k jejich vlastním." Otočila se na Tanju, která už předlouhé minuty vrhala svůj zrak k pevnině.