Emperors & Empresses (CZ)

XVII.

Emirie

Vracela se z knihovny jak nejrychleji uměla. Nechtěla už déle přemýšlet nad Maze a Marckem. Odjíždějí. Kdo ví, kdy je zase uvidí. A kdo ví jestli ještě vůbec někdy. Už tohle jejich setkání bylo samo o sobě hodně zvláštní. A to, co prožili potom? Marcku. Proč...

Vraní Chřtán už nebyl daleko. Slunce mezi tím stihlo vzbudit ptáky a uspat hvězdy s měsícem. Jeho paprsky lechtaly Em po obličeji. Vedro se znovu začalo dostávat do čela. Brzy bude na přímém slunci k nevydržení. A to i přes mořský vánek, který foukal příjemně chladně.

Otevřela dveře do hostince a zasekla se v nich. Na stolech se povalovala těla jako na šachovnici zbylé figurky. Někdo se válel i po zemi. Někdo jen tak spal na židlích. Vypadalo to jako po nájezdu vrahů. A přeci tito muži dýchali. Jejich korbely Em rychle ukázaly důvod, proč tu ještě stále jsou.

,,Dáš si něco?" ozvalo se od pípy na pivo. Hospodská čistila pult a lehce se při tom mračila. Včerejší noc byla složitá. Měla sice svou práci ráda. Ale byla by ráda za jakoukoliv.

,,Ani ne." Em došla až k ní a opřela se o pult. Stejně tak udělala hospodská. Položila ruce dál od sebe a nahnula se k Em. ,,Těžká noc?"

,,Ani nevíš! Ožrali se mi tu jak nenasytná prasata, pak se porvali až je od sebe museli trhat Elijah a jeho parta. Ještě že je tu kluky mám." Při svých slovech se hospodská z mračení dostala k úsměvu. Em se taky usmála. Elijah a jeho přátelé byli správní zlodějíčci a ochránci žen. Teda většina. ,,Málem bych zapomněla, hledal vás tu jeden mladý hoch." Em okamžitě zbystřila. Její srdce zrychlilo svou činnost. Že by ji hledal Marck? Mohl by to být on? Chtěla si s ním promluvit, ale měla tak málo času.

,,Kdo?"

Hospodské spadnul úsměv a ukázala hlavou za Em. Dívka se tam otočila. Ale její srdce se v tu chvíli zastavilo. Pak udělalo několik rychlých pohybů než se vrátilo do původního bití. Ray. Ne Marck. Stál na schodech a pomalu je scházel dolů.

Dívka se odtrhla od pultu a vyrazila mu vstříc. Už dlouho spolu nebyli sami. Od Jeahanderské bitvy se každý od toho druhého oddálil a udělal si neviditelnou stěnu mezi nimi.

Černé vlasy měl na všechny strany. Vypadal jak spráskaný pes. Oči přivřené. Tělo unavené. Mysl roztěkanou. To všechno z něj dokázala Em vyčíst během chvilky. Nevypadal vůbec dobře.

,,Tesáku?" Ray zvedl oči od podlahy a prohlédl si Em. Sundala si kapuci. Ani ona nevypadala zrovna dvakrát skvěle. Moc toho nenaspala.

Tesák zakašlal a chraplavých hlasem Em požádal, ať jde za ním. ,,Proč bych tě měla poslouchat?" Dívka si založila ruce na prsou a čekala na jeho vysvětlení. Tesák polkl. Pak sešel těch pár kroků blíž k ní dokud nestál těsně u ní.

Chvíli se jen tak oba dva na sebe dívali. Prohlíželi se. Tesák naklonil jako zvědavý pes hlavu na stranu. Jeho barevné oči Em svazovaly. Měl v nich něco, co ji vždycky zaujalo. Nebyly totiž lidské. I když nebyl proměněný, vypadal jinak než lidé.

Jejich těla se skoro dotýkala. On ve zbroji, ona v šatech, díky kterým splývala s lidmi. On vyšší než ona, ona menší a přesto jako by jejich ústa byla v těsné blízkosti. Em vydechla. On ji napodobil. Mohlo to tak být dále, kdyby jejich ticho nepřerušil.

,,Jde o Adrugu." Tesák ustoupil a vyrazil sám do schodů. Tentokrát už nečekal, zda se Em uráčí jít za ním.

Em zamrkala. Po dlouhé době konečně zase cítila to pouto mezi nimi. Tak dlouho to necítila, až teď. Tesák je zraněný. Věděla to. Někde uvnitř krvácí, a nechce jí to přiznat. Co to říkal? Adruga? Em prozřela a vyběhla jak nejrychleji mohla schody za ním.