Emperors & Empresses (CZ)

X.

Ina

I když bylo letní období, Westlay přetékala studeným vzduchem nasyceným slanou vodou z moře okolo království. Chodníky byly plné kaluží špinavé vody. V každém temném koutě se něco, nebo někdo skrýval. Měsíc se schoval za mračna dnešní bouřky. Nebude trvat dlouho a Westlay pokryje nová vrstva vláhy.

Ina prošla kaluží a neřešila své špinavé vysoké boty. Stejně je nemyla už nějaký ten pátek. Plášť skrýval celou její postavu. Nobl šaty vyměnila za svou kapitánskou uniformu s bílou holubicí na prsou. Křídla měla skrytá, nebyla třeba. V rukavicích měla vložené malé nožíky. Její postavení jí přineslo mnoho výhod, ale také reputaci, o kterou neprosila.

Zabil jsem kapitána Sorenu. To si chtěl každý zabiják i vrah připsat na svůj účet. Proto byla obezřetnější, než kdykoliv jindy. A s pomocí Zatarie věděla o jakémkoliv pokusu, který se kdokoliv pokusil vymyslet. Bohužel pro ně, vždy zůstali jen u plánování. Většinou je postihla nějaká velice nepříjemná příhoda, při které náhodou přišli o život nebo, v lepším případě, o část končetin.

Cestu znala. Vždyť ji před několika měsíci, možná i rokem, šla. Kde byly ty časy, kdy se musela Blakeovi vzpouzet, vyhýbat se mu či dělat cokoliv, jen aby ho vytočila. Za ten půl rok musela dospět. A z dítěte se stala žena. Jako by přeskočila své mladí a rovnou vyrostla. Jí to však nevadilo. Svou pozici si vybojovala. Nyní o ni nechtěla přijít. A nehodlala nikoho jiného jí ji vzít.

Zabočila do další uličky a zastavila se přímo na rohu. Cesta se zdála delší než si vzpomínala. Avšak malá lampička a klepadlo, co už z dálky nevypadalo moc nadšeně, byli na svém místě.

Děláš to pro ni. A hlavně pro sebe. Proběhlo dívce hlavou a proto vyrazila malými kroky blíž k Vranímu Chřtánu. Bylo to tak dávno, co dveřmi vstoupila dovnitř a poprvé spatřila tu malou zlodějku, kterou fámy a povídačky popisovaly úplně jinak. A přesto si sedly.

Tentokrát už ji nikdo nešpehoval. Dnes žádný cár látky nikdo nenajde. Dnes ani neprojde dveřmi s klepadlem. Ne... Dnes je tu jako kapitán Sorenu. Jako démon. Druh, který už téměř vyhynul. Jako vyjednávač. I jako vrah pokud bude třeba.

Dívka zvedla zrak k oknu zakrytému těžkými závěsy. I přes ně se jemné světlo dralo na ulici. Pokoj vypadal prázdně, dokud se v něm nepohnula postava, přecházející na druhou stranu. Ina věděla, že tam je ten, koho hledala.

Lehce se usmála. Nebude to trvat dlouho. Opatrně pohnula rukou a nechala temnotu kolem ní prozkoumat okolí. Ve stínech se vždy skrývali nevítaní hosté. A i dnes jednoho našla. 

,,Měla bych pro tebe nabídku...Tesáku." Dívka se narovnala a otočila se do kouta, ve kterém byl schovaný valmader. Ten poslušně vyšel ze stínu a založil si ruce na hrudi. Vypadal starší než si ho pamatovala. Neviděla ho už několik měsíců. Sjela si ho od hlavy až k patě. Černé vlasy měl trochu delší, padaly mu do obličeje, oči stále nelidsky barevné. Nabral zase na síle. Jeho černá košile s kabátcem z pevné kůže, meč zavěšený na ramenou, vysoké boty uzpůsobené na běh, rukavice dost velké na nožíky. Vše nasvědčovalo tomu, jak je to dobrý voják.

,,Proč bych měl přijímat tvoji nabídku, kapitáne?" Inu jeho oslovení potěšilo. 

,,Protože chceš stejně jako já ochránit naši malou zlodějku. Nechceš jí ublížit." Ina si bez emocí upravila rukavice a znovu se zahleděla na muže. ,,A víš, že jiní jí klidně ublíží. Brzy se provalí moje smlouva s ní. Tedy jen v případě, pokud mi nedovolíš udělat, co musím." 

Tesák mlčel. Stál klidně jako lovec čekající na svou kořist. Jenže Ina nehodlala být jeho kořistí. Ať už se rozhodne jakkoliv, nedovolí mu překazit její plán. Bylo to až příliš důležité.